Katko, jaké to je pro vás jakožto ilustrátorku přenechat kresby někomu jinému, byť vlastní sestře?
K: Byla to moc fajn spolupráce! Zuza se mnou probírala barevné varianty a detaily, ale celkově jsem jí dala prostor, ať vymyslí, jak budou vypadat postavy a prostředí. Chtěla jsem se nechat překvapit! Líbí se mi, jak jsou všichni hezky kulatí, jako kopečky zmrzliny. Kdybych dělala ilustrace sama, tak jsou mnohem více špinavé a naskicované. Zuza je mnohem větší perfekcionista… Ale to nakonec moc prospívá atmosféře knížky. Líbí se mi, kam to text posunulo!
Zuzko, jak se vám na knížce pracovalo?
Z: Potom co jsem si ujasnila styl a barevnost, což byla nejnáročnější část, se na knížce pracovalo dobře. Finální vzhled ilustrací vznikl částečně náhodou a částečně byl inspirován takovou jednou kuriózní budovatelskou knížkou pro děti.
Mluvila vám Katka do toho, jak mají ilustrace vypadat?
Z: Vůbec ne. Pokud jsem od ní potřebovala podrobnější zpětnou vazbu než „nevím“ nebo „mně se to líbí všechno“, tak do toho musela být donucena.
Koho napadlo pustit se do společné knížky?
K: Omrzlinu jsem napsala do jednoho ze svých nesčetných sešitů s „náměty na komiks“. Tenhle námět byl trochu víc dotažený než jiné. Jenže Omrzlina jako komiks by musela mít tak dvě stě stran (v mé hlavě to tak bylo) a musela by být v barvě. Rovnou jsem si řekla, že na to nemám sílu, a kreslila jsem věci, co nejsou tak rozsáhlé. Ale Zuza zrovna neměla nic na práci a scénář si přečetla (často ji chudáka používám jako zkušebního čtenáře) a navrhla poslat rukopis do redakce Hostu. Že k tomu udělá ilustrace.
A vy jste souhlasila!
K: Mě to vyděsilo, protože radši kreslím, než píšu. Věci, co píšu, beru jen jako přípravu k obrázkům. Ale v redakci se námět líbil a poslali plno skvělých nápadů na úpravy. Tahle část práce (spolupráce s redakcí) mě doopravdy bavila. Do textu jsem pak nadhodila místa, kde by se mi líbily ilustrace, a Zuza nadhodila další místa, kde by se líbily jí. A pak jsem ji nechala, ať kreslí.
Zuzko, ilustrace jste tentokrát dělala digitálně: máte už zkušenost z jiné knihy, nebo je to poprvé?
Z: Je to tak, ilustrace do knížky jsem dělala digitálně poprvé. Byl to takový experiment. Což ale neznamená, že bych neměla s kreslením v počítači zkušenosti. Animaci, kterou se obvykle živím, dělám převážně digitálně, proto právě od ní ve volném čase utíkám k „tradičně“ malované ilustraci.
Jaký je pro vás jako ilustrátorku zásadní rozdíl v tom, kreslit digitálně a kreslit „klasicky“?
Z: Největší rozdíl je pro mě množství možností. Klasické kreslení člověka vždycky trošku omezuje: menší paletou, nemožností dát „zpět“ a podobně. To ale považuji za výhodu. Kreslení na papír je pro mě téměř vždy relaxační (i když je to občas pořádně frustrující). Digitál a jeho nekonečné možnosti jsou hlavně zahlcující a vyčerpávající. U Omrzliny jsem se na začátku omezila pěti barvami a to mi v práci hodně pomohlo.
Po odevzdání rukopisu jste společně odjely na Island. Tak se zdá, že jste toho severu ještě neměly dost! Vznikla i Omrzlina na severu?
K: Ano, první nápad Omrzliny se zrodil na břehu jezera v Norsku. Pracovala jsem tam, bylo léto, tak jsem si šla k jezeru zaplavat. Plavali tam i jiní lidi. Já jsem po dvou minutách plavání půl hodiny rozmrzala na břehu. A přitom jsem skicovala příběh o ledové víle, co se ukryla před létem v takovém hrozně ledovém jezeře. Než jsem odešla, zjistila jsem, že ostatní plavci, co z vody vylezli, měli na sobě neopren.
My máme v Hostu sever taky rádi a Zuzka se do něj alespoň ilustracemi už brzy vrátí. Chystáme totiž k vydání knížky norské spisovatelky Marie Parrové, které právě Zuzana Čupová ilustruje. Zuzko, v zadání bylo, aby z ilustrací byla cítit Skandinávie. Těšíte se na tuto práci?
Z: Zatím jsem úplně na začátku. První knihu jsem dočetla teprve minulý týden, teď plánuji začít s hrubými náčrty. Těším se moc, ráda bych si vyzkoušela něco víc malovaného. Text ve mně vyvolával hodně vzpomínek na Norsko, tak snad to půjde.
