Dobrou zprávou jest, že na „náhradní program“ se oslavenec dostavil už zcela svěží, na těle i na duchu. Jeho mírné rozpaky se dají přičíst tomu, že nevěděl, co se pro něj peče; většinou je zvyklý darovat slovo publiku, tentokrát si to užil v opačném gardu – publikum přišlo za básníkem.
Redaktor Martin Stöhr předal za nakladatele a „kulturní frontu“ sborník-krabičku s literárními a výtvarnými příspěvky od desítek přátel z celé republiky i ze zahraničí. Uvnitř se navíc nacházela sličná bibliofilie stejného zaměření převážně od scény ostravské. Za tu vtipně prohovořili grafik Ivo Kaleta a básníci Ivan Motýl a Jakub Chrobák. Písní přispěla Petrova žena Yvetta, z junáka, co válel Hendrixa, se vyklubal syn Hruška František.
Večer zdobila přítomnost dalšího oslavence, Petrova dvojčete Pavla, jenž přečetl krásnou vzpomínkovou feérii o jejich prvním dětském výletu k Baltskému moři, sbírání figurek indiánů a ztraceném Indiakovi, který se Petrovi tak úplně nezatoulal, což milý brother nasypal poprvé po čtyřiceti letech a hned také provedl pokus o nápravu.
Je jasné, že to byly chvíle maximálně emocionálně vypjaté. Na podium pak přicházeli další Petrovi přátelé a hráli dylanovky, buď v originále, nebo v překladu R. Křesťana či P. Kalandry. Zvlášť vynikající bylo Like a Rolling Stone v podání Marka Pražáka. Málo platné, v Ostravě jsou mezi umělci stále ještě pořádní chlapi, životem otřískaní bluzmeni, každý zde mluví narovno a nahlas a tak dále.
Na závěr ohlášky & pikošky: Ostrava je v létě nasáklá jinde nezakusitelnou melancholií – hořce doporučeno! Pokud někdy zabloudíte do (soukromého) Absintového klubu Les u Masarykova náměstí, heslo zní: Pelyněk… Petře, dobře víme, v kolik jsi došel dom! Dávej na sebe pozor a dále buď šťasten a zdráv! Za fotky děkujeme malíři Vítu Adamusovi. Oslaveno, předáno! Amen.
-mast-
