Autorských dvojic sice v poslední době přibývá, ale v českém prostředí jde stále o poměrně neobvyklou věc. Co vás přivedlo k tomu, že jste začali psát společně?
L: Předtím jsme psali každý své příběhy a povídali jsme si o nich. To byl asi první krok, ale s nápadem napsat spolu román přišel mnohem později Marek.
M: Asi to musím vysvětlit trochu obšírněji. Na střední škole jsme každý rozepsali fantasy série, ze kterých jsme oba dokončili první díl a já nadto rozepsal druhý. Na vysoké jsem já svoji sérii odložil k ledu, Lenka se ale rozhodla svůj text přepsat, protože to, co napíšete ve čtrnácti, už můžete v osmnácti vnímat prostě jako literárně méně hodnotné… No a pak se podle stejné logiky a se zarputilostí sobě vlastní pár let na to pustila do další verze. Upřímně řečeno mi to přišlo jako mrhání přinejmenším energií a časem. Když mě pak napadl námět na Rituál, šel jsem za ženou tak nějak automaticky a zeptal se (nebo oznámil?), jestli ten román napíšeme spolu. Asi za tím bylo i to, že jsem ji chtěl „zbavit“ toho jejího nedokončitelného textu. Zpětně to hodnotím jako jedno z nejlepších rozhodnutí, minimálně pro knihu.
Příběh Edry a jejích přátel se točí kolem tajemného Rituálu. Myslíte si, že takové přechodové rituály prožívá i dnešní mládež? A vidíte ve svém románu i odraz současné společnosti?
L: Řekla bych, že v současné společnosti takovýto jednoznačný iniciační prvek naopak chybí. Jistě, dosáhneme plnoletosti, skládáme maturitu, ukončíme školu, pak případně druhou, třetí a další, začneme chodit do práce, pravděpodobně se někdy i odstěhujeme od rodičů a část z nás vstoupí do manželství, ale žádný z těch momentů z nás sám o sobě neudělá dospělého člověka, jen nás posune o malý krůček dál. Je to pozvolný přerod, vlastně v poslední době čím dál pozvolnější, mládí se nám pořád prodlužuje a není výjimkou, když se lidé i dávno po třicítce teprve „hledají“. Působí tady spousta faktorů, od kultu mládí po takřka neomezené možnosti poznávání světa i seberealizace. Otázka samozřejmě je, jestli takový přechodový rituál vůbec potřebujeme. To je jedna z věcí, nad kterými se v naší knize zamýšlíme. Já bych za sebe řekla, že by to možná nebylo úplně na škodu. Ale svého vnitřního dítěte bych se taky nechtěla vzdát.
Argument svobodné vůle tak zaznívá proti argumentu pořádku a klidu, byť za cenu „zestádnění“ populace
M: Jedno z témat, které se nám doufám do knihy podařilo dostat, je podle mě „v našem světě“ hodně aktuální otázka možností a limitů volby. Edra a její kamarádky význam Rituálu zpočátku vůbec nezpochybňují, stejně jako my většinově neříkáme, že není potřeba chodit do školy či do práce, oblékat se na veřejnosti nebo jezdit vpravo. Aniž si to uvědomujeme, vnímáme svět předdefinovanými prizmaty a toto své pojímání považujeme za „přirozené“, či dokonce za „dobré“. Pokládat si otázky, které by nás přivedly k nahlédnutí těchto schémat, je nejenom problematické, ale překročení zažitých schémat může být nebezpečné a v extrémním případě může vést k chaosu ve společnosti (jen si představte, co by se stalo, kdybychom najednou všichni například přestali platit daně?). Argument svobodné vůle tak zaznívá proti argumentu pořádku a klidu, byť za cenu „zestádnění“ populace. Ten je v knize ještě doplněn názorem, že lidé o svém osudu nemohou rozhodovat sami, protože nemají pro „správné“ rozhodnutí dostatek zkušeností a informací, a měli by jej tedy předat do rukou „kvalifikovanějším“ — což je i v naší společnosti zcela běžně používaná (a oprávněná?) praxe.
Hlavním tématem a myšlenkou, která stála na počátku celého příběhu, je nicméně asi univerzální „poznání“ toho, že lidé se v průběhu času mění — a ne vždy k lepšímu. Tak mě napadlo, jak by asi vypadala společnost, ve které by byla takováto změna překotná a institucializovaná.
Rituál si podle mě užijí jak mladí, tak i dospělí čtenáři, ale oficiálně vychází ve škatulce young adult fantasy. Co vás přivedlo k tomuto žánru? A snažili jste se nějak bojovat se zažitými klišé?
L: Asi je fér říct, že Rituál je vlastně taková naše představa, jak young adult vypadá. Chtěli jsme si už jen kvůli tématu zkusit napsat příběh pro dospívající, ale o žánru jsme toho moc nevěděli a žádné „typické“ youngadultovky jsme do té doby ani nečetli…
M: Vlastně jenom Harryho Pottera, teď jsem někde slyšel, že je to prý YA…
L: Doháněli jsme to až během psaní a zjistili jsme, že naše představy jsou trochu mimo a že Rituál je asi i pro starší, třeba jako jsme my :-). Pracovně tomu říkáme „still young adult“. No, a to je asi trochu i odpověď na ten boj se zažitými klišé: ano, bojovali jsme, byť se svými představami o klišé, jakýmisi klišé na druhou, rozhodně se nedá mluvit o nějakém uvědomělém tažení vycházejícím z hlubokých znalostí pravidel žánru.
Marek překládá ze severských jazyků, a pokud se nepletu, i Lenka má k severským zemím blízko. Ovlivnila vás při psaní severská kultura a literatura?
M: Já teda jen poupravím, že jsem hodně příležitostný překladatel, mým cílem je tak jedna kniha ročně, čímž se v kontextu ostatních překladatelů řadím spíš do hobby kategorie. S tím vlivem je to na dlouhé povídání a několik rovin, ale abych to shrnul: co se týká příběhu, tam si přímé inspirace vědom nejsem, i když některé motivy v Rituálu jsou docela typické pro skandinávské literatury (např. ženské hrdinky pocházející z neúplných či nějak nefunkčních rodin). V knize ale určitě sem tam zavane severský vítr, byť hlavně v celkové náladě.
A ještě v jedné věci mě Sever bezesporu „inspiroval“. Když jsem četl některé finské fantasy knihy, žasl jsem, jak je možné, že tam vychází a je úspěšná veskrze průměrná literatura. To bych zvládl taky! A vztek nad nespravedlností a čirá závist — to jsou teprve motory!
L: Já severskou kulturu vnímám hlavně přes Marka a tak nějak mimoděk, takže třeba znám hromadu jmen severských autorů jenom proto, že na mě koukají ze hřbetů knih v naší knihovně nebo že se o nich Marek doma zmínil. Na nějaký skutečný vliv by to nestačilo. Na druhou stranu jsem se na univerzitě trochu motala kolem staroseverštiny, severské mytologie a tak podobně a jejich stopy by se v našem světě určitě našly.
Přestože je děj Rituálu uzavřený, zbývá spousta otázek, které zodpovězeny nebyly. Tudíž se přímo nabízí otázka, zda připravujete pokračování.
L: Právě dopisujeme druhý díl a vymyšlený máme i třetí, tím by měl celý příběh skončit. Už jsme se ale do toho světa tak ponořili, že si nemůžeme pomoct a chrlíme hromadu dalších věcí, které na něj navazují nebo se jím inspirují, samozřejmě vedlejších příběhů, ale taky obrázků, protože ráda kreslím, a hudby, do které fušujeme oba. Díky tomu vznikla i píseň „Guiding Star“, kterou jsme dali dohromady s pár přáteli přímo k prvnímu dílu a která vychází současně s ním.
