Označení pochází ze hry Gas Light (1938) od britského dramatika Patricka Hamiltona. Hlavní hrdina se zde snaží přesvědčit svou manželku, že přichází o rozum. Tlumí osvětlení plynových lamp v domě a vydává různé zvuky, přičemž manželce namlouvá, že osvětlení se nemění a on žádné zvuky neslyší.
Jakub Stanjura si toto téma vybral, jelikož se o něm v Česku příliš nemluví: „Gaslighting zažívá spousta z nás — v rodinných kruzích, v partnerských vztazích. Náchylné jsou k němu především oběti traumatu nebo osoby s nízkým sebevědomím, které svým manipulátorům věří, protože o sobě samy celý život pochybují.“ Podle odborníků se pachateli stávají inteligentní lidé s narcistickými a psychopatickými rysy. Gaslighter v Srpnech definici ztělesňuje. Chytrý, charismatický jedinec se skvělou reputací ve společnosti.
Při čtení Srpnů si možná vybavíte prózu Jaroslava Havlíčka. Odhalí vám pocity a myšlenky, které by hrdinka neřekla ani těm nejbližším, a možná by si je ani nezapsala do deníčku. Nečekejte ale žádné nudné rozbory rozervané duše. Daniela vede aktivní život a má spoustu plánů. A vy je budete sdílet s ní. S Danielou budete snídat, nenávidět, milovat i šílet.
Čtenář Danielu zpočátku přijímá jako jasnou oběť gaslightingu. Sama je o tom přesvědčena. Postupem času se množí její pochybnosti o vlastním úsudku. Ztrácí sebevědomí i jistotu. Odhání od sebe blízké, kteří by jí mohli pomoci. Následné události jako by byly zahaleny v mlze.
Srpny poukazují na nebezpečí narušených vztahů a patologických vzorců chování. Jak snadné je utajit psychické týrání těch nejbližších? Když nemáte modřiny a dostáváte teplou večeři, je přece vše v pořádku. Nebo snad ne?