Ozna­če­ní pochá­zí ze hry Gas Light (1938) od brit­ské­ho dra­ma­ti­ka Patric­ka Hamil­to­na. Hlav­ní hrdi­na se zde sna­ží pře­svěd­čit svou man­žel­ku, že při­chá­zí o rozum. Tlu­mí osvět­le­ní ply­no­vých lamp v domě a vydá­vá růz­né zvu­ky, při­čemž man­žel­ce namlou­vá, že osvět­le­ní se nemě­ní a on žád­né zvu­ky neslyší.

Jakub Sta­n­ju­ra si toto téma vybral, jeli­kož se o něm v Čes­ku pří­liš nemlu­ví: „Gas­li­ghting zaží­vá spous­ta z nás — v rodin­ných kru­zích, v part­ner­ských vzta­zích. Náchyl­né jsou k němu pře­de­vším obě­ti trau­ma­tu nebo oso­by s níz­kým sebe­vě­do­mím, kte­ré svým mani­pu­lá­to­rům věří, pro­to­že o sobě samy celý život pochy­bu­jí.“ Pod­le odbor­ní­ků se pacha­te­li stá­va­jí inte­li­gent­ní lidé s nar­cis­tic­ký­mi a psy­cho­pa­tic­ký­mi rysy. Gas­li­gh­ter v Srp­nech defi­ni­ci ztě­les­ňu­je. Chyt­rý, cha­risma­tic­ký jedi­nec se skvě­lou repu­ta­cí ve společnosti.

Při čte­ní Srp­nů si mož­ná vyba­ví­te pró­zu Jaro­sla­va Havlíč­ka. Odha­lí vám poci­ty a myš­len­ky, kte­ré by hrdin­ka neřek­la ani těm nej­bliž­ším, a mož­ná by si je ani neza­psa­la do deníč­ku. Neče­kej­te ale žád­né nud­né roz­bo­ry roze­rva­né duše. Danie­la vede aktiv­ní život a má spous­tu plá­nů. A vy je bude­te sdí­let s ní. S Danie­lou bude­te sní­dat, nená­vi­dět, milo­vat i šílet.

Čte­nář Danie­lu zpo­čát­ku při­jí­má jako jas­nou oběť gas­li­ghtingu. Sama je o tom pře­svěd­če­na. Postu­pem času se mno­ží její pochyb­nos­ti o vlast­ním úsud­ku. Ztrá­cí sebe­vě­do­mí i jis­to­tu. Odhá­ní od sebe blíz­ké, kte­ří by jí moh­li pomo­ci. Násled­né udá­los­ti jako by byly zaha­le­ny v mlze.

Srp­ny pou­ka­zu­jí na nebez­pe­čí naru­še­ných vzta­hů a pato­lo­gic­kých vzor­ců cho­vá­ní. Jak snad­né je uta­jit psy­chic­ké týrá­ní těch nej­bliž­ších? Když nemá­te mod­ři­ny a dostá­vá­te tep­lou veče­ři, je pře­ce vše v pořád­ku. Nebo snad ne?