Dani, v nakladatelství Host jsi začínala v roce 2009 v oddělení marketingu na podobné pozici, kterou nyní zastávám já — péče o autory, akce apod. —, je to tak?
V podstatě ano. Vás je ale teď v marketingovém týmu pět, já jsem začínala sama, tým se rozšiřoval a agenda se rozdělovala až v průběhu let. Propagace a marketing, to byla tehdy v Hostu málem neznámá slova. Samozřejmě že titulů bylo podstatně méně, vydávalo se v menších nákladech, větší žánrová pestrost přišla také až mnohem později. Starala jsem se o živé akce s domácími autory, ale i těmi zahraničními, měla jsem na starosti programy na domácích veletrzích, inzerci a také komunikaci s médii.
To jsem nevěděla, že jsi byla v marketingu sama…
Ze začátku ano. Moje předchůdkyně byla úplně prvním člověkem, který se v Hostu propagaci věnoval. Asi po dvou letech se ke mně přidala Petra Nečková. Petra se začala perfektně starat o vše ohledně onlinu a myslím, že nám to spolu velmi dobře klapalo.
Jak ses dostala k práci literární agentky?
Od roku 2001 jsem pracovala v Petrově, kde vycházeli výlučně čeští autoři. Někteří byli velmi úspěšní a pomalu se prosazovali i v zahraničí. Martina Reinera tehdy asi jako prvního v České republice napadlo, že by také nakladatelství mohlo aktivně usilovat o to, aby byl o české autory zájem i v zahraničí. A k tomu potřeboval někoho, kdo se toho ujme.
Tehdy se tedy započala tvá kariéra literární agentky.
Ano. Starala jsem se o prodej překladových práv. V naší nabídce byla zastoupena velmi zajímavá jména jako Michal Viewegh, Michal Ajvaz, Irena Dousková či Jiří Kratochvil.
Dělala jsi tuto práci na plný úvazek?
To ne. Měla jsem na starosti také webové stránky, bylo to tak půl napůl. Práce to byla moc zajímavá. Martin Reiner se však ke konci roku 2005 rozhodl, že své nakladatelství přetransformuje v podstatně menší, „kapesní“, a nadále bude vydávat pouze knihy stěžejních autorů. Místo asi pětatřiceti knih ročně už jen kolem desítky. Změnil se i název, z Petrova se stalo Druhé město. A my v redakci si hledali nová místa.
Jak sis s nastalou situací poradila?
Přemýšlela jsem, co dál. Naučila jsem se tam spoustu věcí, získala potřebné kontakty, měla jsem za sebou několik veletrhů, začínaly vycházet první překlady. Byla by škoda to nerozvíjet. Martin mi jednak nabídl, že se mohu s autory domluvit rovnou, a jednak mi po dobu prvního roku poskytl přímou podporu. Pro mé další rozhodování bylo také silnou motivací, že autoři opravdu velmi stáli o to, abych ve své práci pokračovala. Navíc jsem právě nastupovala na mateřskou dovolenou, čekala jsem třetí dítě a tato práce se dala dělat z domova. Počátkem roku 2006 jsem tedy založila vlastní literární agenturu a ve své práci jsem tak mohla pokračovat.
A k tomu sis přibrala v roce 2009 marketing v nakladatelství Host?
Z Hosta mě už někdy v roce 2006 oslovili, jestli bych nechtěla pracovat i s některými jejich autory, a domluvili jsme se na spolupráci. A pak přišla nabídka práce v marketingu, což sice bylo něco, co jsem předtím nedělala, nicméně u konkurzu jsem uspěla. 😊
Nakonec jsi ale marketing pověsila na hřebík, proč?
Nedalo se to už skloubit dohromady právě s agenturní prací. Do redakce jsem skoro deset let jezdila čtyřikrát týdně a jen jeden den jsem měla vyhrazený pro práci agentky. Postupně jsem ale i v ty své „agenturní pátky“ řešila věci, které se týkaly marketingu. Na agenturu jsem měla méně a méně času, i když její potenciál rostl — původní české knihy se začaly vydávat ve větších nákladech, získávaly literární ceny, nastoupila silná vlna českých autorek. A já jsem vnímala, že toto všechno je zčásti přenositelné i do zahraničí, jen jsem na to vůbec neměla čas, respektive na to padalo veškeré možné volno, večery, víkendy… Před třemi čtyřmi lety nakonec nazrála doba a s vedením jsem se domluvila, že za mě do marketingu najdeme náhradu.
Na webu tvé agentury Dana Blatná Literary Agency stojí, že v současné době nové spisovatele nepřijímáš. Většina tvých autorů je z nakladatelství Host, je to tak?
Ano, postupem času se to vyvinulo tak, že zastupuji pouze autory z nakladatelství Host plus několik autorů ze své dřívější spolupráce s Martinem. On se mi vlastně pořád někdo ozývá, nicméně nabírání nových autorů nedává smysl — obírala bych o pozornost ty stávající.
Jakým způsobem dostáváš k zahraničním nakladatelům informace o knihách, které jsou k mání pro cizojazyčný trh? Komunikuješ s nimi elektronicky, sjednáváš si schůzky na veletrzích, voláš jim…?
Mám stovky kontaktů, na veletrzích se se všemi samozřejmě sejít nemohu. Nejvíce komunikuji přes e‑mail, občas proběhne nějaký ten telefonát či videohovor.
Tvým dorozumívacím jazykem je angličtina?
Ano, angličtina.
Co zahraniční nakladatelé najdou v katalozích nakladatelství Host?
V katalozích představujeme téměř kompletní beletristickou produkci. Ostatní žánry prezentujeme jen výběrově.
O jaké další žánry jde?
Dalším žánrem jsou knihy pro děti, kterých vydáváme stále víc a jsou dobré. Se speciálním katalogem dětských knih jsem se letos poprvé vypravila na veletrh do Bologne.
Jaké to tam bylo?
Bezvadné! Bylo úžasné vidět, kolik nádherných knih pro děti existuje. Varovali mě předem, že si to tam zamiluju.
Které trhy jsou našim knihám nejvíce nakloněny?
Každoročně vycházejí české knihy v překladu v Bulharsku, zemích bývalé Jugoslávie, Polsku, Itálii a Německu. Důvodem zájmu v okolních zemích je blízkost geografická, tedy často i podobné zkušenosti z historie, a dále tradičně dobré bohemistiky. V zemích vzdálenějších je rozhodně větší šance v lokalitách slovanských, prosadit se mimo Evropu nebo například v její severní části je už mimořádně obtížné.
Obrovským úspěchem je, když knížka vyjde v angličtině. Třeba v Americe tvoří překlady pouze tři procenta ze všech vydaných knih! Dostat se mezi ně s češtinou se rovná téměř zázraku. Přesto občas nějaká knížka vyjde.
Například?
U velkého amerického nakladatele Amazon Crossing se podařilo dojednat smlouvy na dvě knížky Kateřiny Tučkové — Vyhnání Gerty Schnirch a Žítkovské bohyně. A úspěch zaznamenala také Hana Aleny Mornštajnové, která vyšla v angličtině v malém velšském nakladatelství Parthian v překladu Julie a Petera Sherwoodových. Této knize opravdu jen těsně uniklo ocenění The European Bank for Reconstruction and Development. Radostnou novinkou posledních měsíců je zahájení spolupráce s anglickojazyčným nakladatelem s celosvětovou distribucí Seagull Books, který zatím koupil práva na první dvě knihy: povídkovou sbírku Jana Němce Liliputin, jež vyjde již letos, a román Viktorie Hanišové Houbařka, který je plánován na rok 2024.
Jsou témata, která v zahraničí rezonují více než jiná?
Hlavní je, aby kniha byla kvalitní. Nejčastěji nakladatelé hledají témata univerzální, takzvaně přenositelná, ale přitom zpracovávající částečně i něco z historie naší země, něco specifického pro nás. To splňují třeba Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, již zmiňovaná Houbařka Viktorie Hanišové nebo knihy Jiřího Hájíčka.
A kteří autoři Hosta se v zahraničí těší největšímu zájmu?
Budeme-li se řídit počtem jazyků, do nichž se knihy překládají, pak Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček, Jan Němec a Viktorie Hanišová.
Vždy když si spolu povídáme o knihách, překvapí mě, kolik toho máš načteno. Předpokládám, že knihy, které se snažíš prosadit v jiných zemích, důvěrně znáš, že si s anotací nevystačíš?
Přiznám, že existuje pár knížek, jež jsem při nejlepší vůli nedočetla, ale jde o naprosté výjimky. Literaturu, kterou nabízím, znám dobře, k některým knížkám se opakovaně vracím.
Ke kterým třeba?
Ráda se vracím ke knihám Jiřího Hájíčka, Petry Soukupové, Ireny Douskové… A nedávno se mi zastesklo po psaní Antonína Bajaji.
Předpokládám, že tě tvoje práce baví. Co nejvíc?
Ta práce má smysl, autorům z malého jazyka „naskladním“ nové čtenáře. Také mě baví, že je to vlastně stále docela „neprobádaná“ činnost, alespoň v našich končinách, nedělá to každý druhý. Baví mě to, i když neúspěchů je vlastně násobně víc než úspěchů. Někdy je člověk tak blízko, jenže nabídka je prostě obrovská. O to větší mám ale radost, když si nakladatel českou knihu k vydání nakonec přece jen zvolí a když se pak knížce v překladu daří. A pak si taky užívám spolupráci s autory, překladateli a všemi těmi nadšenci ze zahraničních nakladatelství, kteří se o české knihy zajímají. Často si říkám, že mám ohromné štěstí na tak dobrou společnost.
Na co se teď po pracovní stránce těšíš?
No přece na veletrh Svět knihy Praha, protože tam zase všichni ti báječní lidé od knih budou!
Většinu života jsem prožila v Brně, ale už skoro dvě desetiletí bydlím s rodinou na vesnici kousek od Brna, ve starém domě s velkou zahradou. Máme tři děti, kocoura a kočku. V letech 2006 — 2008 jsme žili v Irsku. V dětství jsem si buď četla, nebo hrála tenis. Čtu pořád a potřeba pohybu mi taky zůstala. Nejraději mám dlouhé výlety — pěšky, na kole, na běžkách, dvakrát třikrát týdně chodím cvičit. Trochu zahradařím (zahrad-ničit už se snažím neříkat, třeba to pomůže) a jsem ráda, když se občas zahrada zalidní a povídáme si tam. Třeba zase o knížkách.
— Dana Blatná