Dani, v nakladatelství Host jsi začínala v roce 2009 v oddělení marketingu na podobné pozici, kterou nyní zastávám já — péče o autory, akce apod. —, je to tak?

V pod­sta­tě ano. Vás je ale teď v mar­ke­tingo­vém týmu pět, já jsem začí­na­la sama, tým se roz­ši­řo­val a agen­da se roz­dě­lo­va­la až v prů­bě­hu let. Pro­pa­ga­ce a mar­ke­ting, to byla teh­dy v Hos­tu málem nezná­má slo­va. Samo­zřej­mě že titu­lů bylo pod­stat­ně méně, vydá­va­lo se v men­ších nákla­dech, vět­ší žánro­vá pes­t­rost při­šla také až mno­hem poz­dě­ji. Sta­ra­la jsem se o živé akce s domá­cí­mi auto­ry, ale i těmi zahra­nič­ní­mi, měla jsem na sta­ros­ti pro­gra­my na domá­cích veletr­zích, inzer­ci a také komu­ni­ka­ci s médii.

To jsem nevěděla, že jsi byla v marketingu sama…

Ze začát­ku ano. Moje před­chůd­ky­ně byla úpl­ně prv­ním člo­vě­kem, kte­rý se v Hos­tu pro­pa­ga­ci věno­val. Asi po dvou letech se ke mně při­da­la Pet­ra Nečko­vá. Pet­ra se zača­la per­fekt­ně sta­rat o vše ohled­ně onli­nu a mys­lím, že nám to spo­lu vel­mi dob­ře klapalo.

Jak ses dostala k práci literární agentky?

Od roku 2001 jsem pra­co­va­la v Pet­ro­vě, kde vychá­ze­li výluč­ně čeští auto­ři. Někte­ří byli vel­mi úspěš­ní a poma­lu se pro­sa­zo­va­li i v zahra­ni­čí. Mar­ti­na Rei­ne­ra teh­dy asi jako prv­ní­ho v Čes­ké repub­li­ce napadlo, že by také nakla­da­tel­ství moh­lo aktiv­ně usi­lo­vat o to, aby byl o čes­ké auto­ry zájem i v zahra­ni­čí. A k tomu potře­bo­val něko­ho, kdo se toho ujme.

Tehdy se tedy započala tvá kariéra literární agentky.

Ano. Sta­ra­la jsem se o pro­dej pře­kla­do­vých práv. V naší nabíd­ce byla zastou­pe­na vel­mi zají­ma­vá jmé­na jako Michal Viewegh, Michal Ajvaz, Ire­na Dous­ko­vá či Jiří Kratochvil.

Dělala jsi tuto práci na plný úvazek?

To ne. Měla jsem na sta­ros­ti také webo­vé strán­ky, bylo to tak půl napůl. Prá­ce to byla moc zají­ma­vá. Mar­tin Rei­ner se však ke kon­ci roku 2005 roz­ho­dl, že své nakla­da­tel­ství pře­trans­for­mu­je v pod­stat­ně men­ší, „kapes­ní“, a nadá­le bude vydá­vat pou­ze kni­hy stě­žej­ních auto­rů. Mís­to asi pět­a­tři­ce­ti knih roč­ně už jen kolem desít­ky. Změ­nil se i název, z Pet­ro­va se sta­lo Dru­hé měs­to. A my v redak­ci si hle­da­li nová místa.

Jak sis s nastalou situací poradila?

Pře­mýš­le­la jsem, co dál. Nau­či­la jsem se tam spous­tu věcí, zís­ka­la potřeb­né kon­tak­ty, měla jsem za sebou něko­lik veletrhů, začí­na­ly vychá­zet prv­ní pře­kla­dy. Byla by ško­da to neroz­ví­jet. Mar­tin mi jed­nak nabí­dl, že se mohu s auto­ry domlu­vit rov­nou, a jed­nak mi po dobu prv­ní­ho roku posky­tl pří­mou pod­po­ru. Pro mé dal­ší roz­ho­do­vá­ní bylo také sil­nou moti­va­cí, že auto­ři oprav­du vel­mi stá­li o to, abych ve své prá­ci pokra­čo­va­la. Navíc jsem prá­vě nastu­po­va­la na mateř­skou dovo­le­nou, čeka­la jsem tře­tí dítě a tato prá­ce se dala dělat z domo­va. Počát­kem roku 2006 jsem tedy zalo­ži­la vlast­ní lite­rár­ní agen­tu­ru a ve své prá­ci jsem tak moh­la pokračovat.

A k tomu sis přibrala v roce 2009 marketing v nakladatelství Host?

Z Hos­ta mě už někdy v roce 2006 oslo­vi­li, jest­li bych nechtě­la pra­co­vat i s někte­rý­mi jejich auto­ry, a domlu­vi­li jsme se na spo­lu­prá­ci. A pak při­šla nabíd­ka prá­ce v mar­ke­tingu, což sice bylo něco, co jsem před­tím nedě­la­la, nicmé­ně u kon­kur­zu jsem uspěla. 😊

Nakonec jsi ale marketing pověsila na hřebík, proč?

Neda­lo se to už sklou­bit dohro­ma­dy prá­vě s agen­tur­ní pra­cí. Do redak­ce jsem sko­ro deset let jez­di­la čty­ři­krát týd­ně a jen jeden den jsem měla vyhra­ze­ný pro prá­ci agent­ky. Postup­ně jsem ale i v ty své „agen­tur­ní pát­ky“ řeši­la věci, kte­ré se týka­ly mar­ke­tingu. Na agen­tu­ru jsem měla méně a méně času, i když její poten­ci­ál ros­tl — původ­ní čes­ké kni­hy se zača­ly vydá­vat ve vět­ších nákla­dech, zís­ká­va­ly lite­rár­ní ceny, nastou­pi­la sil­ná vlna čes­kých auto­rek. A já jsem vní­ma­la, že toto všech­no je zčás­ti pře­no­si­tel­né i do zahra­ni­čí, jen jsem na to vůbec nemě­la čas, respek­ti­ve na to pada­lo veš­ke­ré mož­né vol­no, veče­ry, víken­dy… Před tře­mi čtyř­mi lety nako­nec nazrá­la doba a s vede­ním jsem se domlu­vi­la, že za mě do mar­ke­tingu najde­me náhradu.

Na webu tvé agentury Dana Blatná Literary Agency stojí, že v současné době nové spisovatele nepřijímáš. Většina tvých autorů je z nakladatelství Host, je to tak?

Ano, postu­pem času se to vyvi­nu­lo tak, že zastu­pu­ji pou­ze auto­ry z nakla­da­tel­ství Host plus něko­lik auto­rů ze své dří­věj­ší spo­lu­prá­ce s Mar­ti­nem. On se mi vlast­ně pořád někdo ozý­vá, nicmé­ně nabí­rá­ní nových auto­rů nedá­vá smy­sl — obí­ra­la bych o pozor­nost ty stávající.

Jakým způsobem dostáváš k zahraničním nakladatelům informace o knihách, které jsou k mání pro cizojazyčný trh? Komunikuješ s nimi elektronicky, sjednáváš si schůzky na veletrzích, voláš jim…?

Mám stov­ky kon­tak­tů, na veletr­zích se se vše­mi samo­zřej­mě sejít nemo­hu. Nej­ví­ce komu­ni­ku­ji přes e‑mail, občas pro­běh­ne něja­ký ten tele­fo­nát či videohovor.

Tvým dorozumívacím jazykem je angličtina?

Ano, ang­lič­ti­na.

Co zahraniční nakladatelé najdou v katalozích nakladatelství Host?

V kata­lo­zích před­sta­vu­je­me téměř kom­plet­ní belet­ris­tic­kou pro­duk­ci. Ostat­ní žán­ry pre­zen­tu­je­me jen výběrově.

O jaké další žánry jde?

Dal­ším žánrem jsou kni­hy pro děti, kte­rých vydá­vá­me stá­le víc a jsou dob­ré. Se spe­ci­ál­ním kata­lo­gem dět­ských knih jsem se letos popr­vé vypra­vi­la na veletrh do Bologne.

Jaké to tam bylo?

Bez­vad­né! Bylo úžas­né vidět, kolik nád­her­ných knih pro děti exis­tu­je. Varo­va­li mě pře­dem, že si to tam zamiluju.

Které trhy jsou našim knihám nejvíce nakloněny?

Kaž­do­roč­ně vychá­ze­jí čes­ké kni­hy v pře­kla­du v Bul­har­sku, zemích býva­lé Jugo­slá­vie, Pol­sku, Itá­lii a Němec­ku. Důvo­dem zájmu v okol­ních zemích je blíz­kost geo­gra­fic­ká, tedy čas­to i podob­né zku­še­nos­ti z his­to­rie, a dále tra­dič­ně dob­ré bohe­mis­ti­ky. V zemích vzdá­le­něj­ších je roz­hod­ně vět­ší šan­ce v loka­li­tách slo­van­ských, pro­sa­dit se mimo Evro­pu nebo napří­klad v její sever­ní čás­ti je už mimo­řád­ně obtížné.

Obrov­ským úspě­chem je, když kníž­ka vyjde v ang­lič­ti­ně. Tře­ba v Ame­ri­ce tvo­ří pře­kla­dy pou­ze tři pro­cen­ta ze všech vyda­ných knih! Dostat se mezi ně s češ­ti­nou se rov­ná téměř zázra­ku. Přes­to občas něja­ká kníž­ka vyjde.

Například?

U vel­ké­ho ame­ric­ké­ho nakla­da­te­le Ama­zon Cros­sing se poda­ři­lo dojed­nat smlou­vy na dvě kníž­ky Kate­ři­ny Tuč­ko­vé — Vyhná­ní Ger­ty Schni­rchŽít­kov­ské bohy­ně. A úspěch zazna­me­na­la také Hana Ale­ny Morn­štaj­no­vé, kte­rá vyšla v ang­lič­ti­ně v malém velšském nakla­da­tel­ství Parthian v pře­kla­du Julie a Pete­ra Sherwo­o­do­vých. Této kni­ze oprav­du jen těs­ně unik­lo oce­ně­ní The Euro­pe­an Bank for Recon­structi­on and Deve­lo­p­ment. Radost­nou novin­kou posled­ních měsí­ců je zahá­je­ní spo­lu­prá­ce s ang­lic­ko­ja­zyč­ným nakla­da­te­lem s celo­svě­to­vou dis­tri­bucí Sea­gull Books, kte­rý zatím kou­pil prá­va na prv­ní dvě kni­hy: povíd­ko­vou sbír­ku Jana Něm­ce Lili­pu­tin, jež vyjde již letos, a román Vik­to­rie Hani­šo­vé Hou­bař­ka, kte­rý je plá­no­ván na rok 2024.

Jsou témata, která v zahraničí rezonují více než jiná?

Hlav­ní je, aby kni­ha byla kva­lit­ní. Nej­čas­tě­ji nakla­da­te­lé hle­da­jí téma­ta uni­ver­zál­ní, tak­zva­ně pře­no­si­tel­ná, ale při­tom zpra­co­vá­va­jí­cí čás­teč­ně i něco z his­to­rie naší země, něco spe­ci­fic­ké­ho pro nás. To spl­ňu­jí tře­ba Žít­kov­ské bohy­ně Kate­ři­ny Tuč­ko­vé, již zmi­ňo­va­ná Hou­bař­ka Vik­to­rie Hani­šo­vé nebo kni­hy Jiří­ho Hájíčka.

A kteří autoři Hosta se v zahraničí těší největšímu zájmu?

Bude­me-li se řídit počtem jazy­ků, do nichž se kni­hy pře­klá­da­jí, pak Ale­na Morn­štaj­no­vá, Kate­ři­na Tuč­ko­vá, Pet­ra Sou­ku­po­vá, Jiří Hájí­ček, Jan Němec a Vik­to­rie Hanišová.

Vždy když si spolu povídáme o knihách, překvapí mě, kolik toho máš načteno. Předpokládám, že knihy, které se snažíš prosadit v jiných zemích, důvěrně znáš, že si s anotací nevystačíš?

Při­znám, že exis­tu­je pár kní­žek, jež jsem při nej­lep­ší vůli nedo­čet­la, ale jde o napros­té výjim­ky. Lite­ra­tu­ru, kte­rou nabí­zím, znám dob­ře, k někte­rým kníž­kám se opa­ko­va­ně vracím.

Ke kterým třeba?

Ráda se vra­cím ke kni­hám Jiří­ho Hájíč­ka, Pet­ry Sou­ku­po­vé, Ire­ny Dous­ko­vé… A nedáv­no se mi zastesklo po psa­ní Anto­ní­na Bajaji.

Předpokládám, že tě tvoje práce baví. Co nejvíc?

Ta prá­ce má smy­sl, auto­rům z malé­ho jazy­ka „nasklad­ním“ nové čte­ná­ře. Také mě baví, že je to vlast­ně stá­le doce­la „nepro­bá­da­ná“ čin­nost, ale­spoň v našich kon­či­nách, nedě­lá to kaž­dý dru­hý. Baví mě to, i když neú­spě­chů je vlast­ně násob­ně víc než úspě­chů. Někdy je člo­věk tak blíz­ko, jen­že nabíd­ka je pros­tě obrov­ská. O to vět­ší mám ale radost, když si nakla­da­tel čes­kou kni­hu k vydá­ní nako­nec pře­ce jen zvo­lí a když se pak kníž­ce v pře­kla­du daří. A pak si taky uží­vám spo­lu­prá­ci s auto­ry, pře­kla­da­te­li a vše­mi těmi nad­šen­ci ze zahra­nič­ních nakla­da­tel­ství, kte­ří se o čes­ké kni­hy zají­ma­jí. Čas­to si říkám, že mám ohrom­né štěs­tí na tak dobrou společnost.

Na co se teď po pracovní stránce těšíš?

No pře­ce na veletrh Svět kni­hy Pra­ha, pro­to­že tam zase všich­ni ti báječ­ní lidé od knih budou!

Vět­ši­nu živo­ta jsem pro­ži­la v Brně, ale už sko­ro dvě dese­ti­le­tí byd­lím s rodi­nou na ves­ni­ci kou­sek od Brna, ve starém domě s vel­kou zahra­dou. Máme tři děti, kocou­ra a koč­ku. V letech 2006 — 2008 jsme žili v Irsku. V dět­ství jsem si buď čet­la, nebo hrá­la tenis. Čtu pořád a potře­ba pohy­bu mi taky zůsta­la. Nej­ra­dě­ji mám dlou­hé výle­ty — pěš­ky, na kole, na běž­kách, dva­krát tři­krát týd­ně cho­dím cvi­čit. Tro­chu zahra­da­řím (zahrad-ničit už se sna­žím neří­kat, tře­ba to pomů­že) a jsem ráda, když se občas zahra­da zalid­ní a poví­dá­me si tam. Tře­ba zase o knížkách.

— Dana Blatná