Kubo, co všechno pro tebe znamená nakladatelství Host?
Možná to bude znít jako z teleshoppingu, ale Host je pro mě záruka kvality. Ať už totiž čtenář sáhne po knize kteréhokoliv žánru, tak zkrátka neudělá chybu. Vždycky jsem chtěl dělat smysluplnou práci a měl blízko ke kultuře. Hodně jsem četl, ve volném čase jsem psal články pro hudební časopis Full Moon a pořádal koncerty. Když jsem se od svého kamaráda z vysokoškolských studií Jirky Štěpána dozvěděl, že Host hledá posilu do marketingu, hned jsem se ozval. A tím se dostávám k lidem v redakci. Baví mě, že všichni svou práci vnímají jako poslání, a ani zdaleka to nemusejí být redaktoři.
Nejinak to mají i kolegové z marketingového týmu, který se stará o propagaci knižních novinek a který vedeš. Pomocí jakých nástrojů s kolegy oslovujete čtenáře a šíříte dobré jméno značky?
Jako knižní nakladatel pracujeme s menším marketingovým rozpočtem než komerční sektor, ale snažíme se využít všechny možné komunikační kanály. V dnešní době mají velkou sílu sociální sítě, kromě správy vlastních profilů spolupracujeme s řadou influencerů. Čím dál více investujeme do internetových bannerů, které se zaměřují na různé cílové skupiny podle tématu knihy. Přestože se v tradičních médiích neustále snižuje prostor věnovaný kultuře, počet ohlasů na naše knihy v posledních letech roste, což považuji za úspěch. Nezanevřeli jsme ani na tištěnou inzerci, vnímám ji jako příležitost oslovit čtenáře, kteří neholdují digitálním médiím. Ve spolupráci s distribucemi a knihkupeckými řetězci se snažíme, aby naše produkce byla dostatečně vidět na prodejnách. Různé akce a besedy jsou potom ideální příležitost pro udržování vztahu se čtenáři. Tohle všechno dává dohromady synergický efekt.
Host vydá zhruba 150 titulů ročně. Věnuje se marketing každičkému z nich?
Při takovém počtu vydávaných knih se z kapacitních důvodů nemůžeme věnovat všem, přesto se marketingovou kampaní snažíme podpořit většinu naší produkce.
Jak to v reálu vypadá? V čem se jednotlivé kampaně liší?
Náš marketingový plán vychází z informací od žánrových redaktorů, tématu knihy, respektive žánru, a samozřejmě z předchozích prodejních úspěchů. Young adult budeme propagovat především v online prostoru, protože tam se také nacházejí mladí čtenáři. Naopak očekávaná novinka bestsellerového autora bude vidět všude včetně televize. Systematicky se snažíme podporovat české autory bez ohledu na žánr. Mnohdy je to běh na dlouhou trať, ale když se z relativně neznámého autora stane hvězda české literární scény, je to skvělý pocit. Klíčový je však samotný text. Nejlepší reklamou je totiž doporučení. Pomocí kampaně sice knihu dostaneme k určitému počtu čtenářů, ale pokud je nezaujme, tak už nikomu dalšímu knihu nedoporučí a prodeje se rychle propadnou.
Marketing v Hostu děláš bezmála pět let. Proměnil se za dobu tvého působení nějak zásadněji způsob práce marketingu nakladatelství Host?
Už když jsem do nakladatelství v červnu 2018 nastoupil, tak se marketingové oddělení rychle rozvíjelo. V průběhu let jsme zjistili, které komunikační kanály jsou nejefektivnější. Pravidelně si kampaně vyhodnocujeme a pracujeme s čísly. Naučili jsme se také lépe odhadovat prodejní potenciál novinek, abychom zbytečně nepropálili stovky tisíc. To, že je nějaká kniha bestseller v zahraničí, totiž automaticky neznamená, že bude úspěšná i na českém trhu. Postupně také rostla velikost kampaní, které jsme schopní naplánovat a následně realizovat.
Na kterou marketingovou akci vzpomínáš jako na obzvláště vydařenou?
Velký úspěch představoval první ročník festivalu Česká vlna, který jsme uspořádali na podzim 2019 v pražském DOXu. Zájem o českou literaturu v posledních letech neustále roste, proto jsme se rozhodli vše zhmotnit a na jedno místo pozvat většinu našich českých autorek a autorů, kteří ten rok vydali knihu. Obrovský zájem čtenářů nás příjemně překvapil. Další pokračování načas přerušil covid, ale letos plánujeme celý festival znovu oživit. Rád vzpomínám také na letní slevové akce na paperbacky, pro které každý rok připravujeme originální vizuál, kam se vždy snažíme dostat nějaký vtip.
Kromě toho, že řídíš tým markeťáků, respektive markeťaček, které se na tebe coby bosse neustále obracejí s nejrůznějšími dotazy, máš na starosti celou řadu dalších úkolů. Co všechno řešíš?
V marketingovém oddělení jsem vystřídal různé role. Jednu dobu jsem měl na starosti i e‑knihy a audioknihy, které nevnímáme jenom jako další formát, ale také jako určitou formu reklamy pro tištěnou knihu. Kromě vedení marketingového týmu komunikuji s distribucemi. Informuji je o připravovaných novinkách, vyřizuji jejich objednávky a domlouváme se na marketingové podpoře. Pro úspěch není důležitá jenom propagace, ale kniha musí být také dostupná ve správný čas na správném místě. Zapojuji se i do plánování marketingových kampaní a společně s grafiky připravuji tištěné inzerce. Je toho hodně, ve špičkách sezony bych ideálně potřeboval převraceč času.
V souvislosti s tvými aktivitami se nemůžu nezmínit o tom, že ses v posledních měsících osvědčil také jako schopný redaktor knihy Mimosezóna a rovněž ses podílel na redakci limitované edice Bílé Vody. Jak ses k tomu dostal a jak se ti práce redaktora líbila?
Práce literárního redaktora mě lákala ještě předtím, než jsem se začal zabývat marketingem. Vzpomínám si, že jsem si na střední škole četl životopis Jacka Kerouaca, kde byl zmíněný legendární redaktor Robert Giroux. Bral jsem to spíš jako takový sen, o jehož splnění ani nemá smysl se pokoušet. Za oběma projekty stojí spíš moje fanouškovské nadšení, než že bych byl kdovíjak geniální redaktor. S Jaromírem Švejdíkem se znám dlouhou dobu. Psával jsem o jeho hudebních projektech do časopisu Full Moon. Později jsem uspořádal i koncert kapely Priessnitz ve svém rodném Uherském Hradišti. Během covidu jsem zaznamenal, že Jaromír Švejdík začal více kreslit motivy z Jesenicka a Rychlebských hor, které mi seděly k jeho písňovým textům. Vymyslel jsem proto koncept výpravně provedené sbírky písňových textů Mimosezóna. Od Tomáše Reichela a Martina Stöhra jsem dostal zelenou, i když to byl poměrně náročný projekt. Spolupráce s Jaromírem dopadla skvěle, proto když jsem slyšel, že před lety měl nakreslit obálku pro Bílou Vodu, celý nápad jsem oživil a vznikla rovnou limitovaná edice s pětadvaceti stránkami ilustrací. Baví mě, že za tou prací jsou vidět hmatatelné výsledky. Velký podíl na tom mají i šikovné knižní grafičky Alena Gratiasová a Ivana Dudková, které pracovaly na obou knihách.
Přiznám se, že mě fascinuje tvůj klid, který z tebe čiší v každé situaci (minimálně jsem tě zatím v jiném rozpoložení neviděla). Zažíváš v práci stres? A která období jsou pro tebe nejnáročnější?
Myslím, že člověk, který někdy v práci nezažil stres, snad neexistuje. Na druhou stranu si říkám, že děláme smysluplnou práci, ale nejde o život. Nejnáročnější období je určitě předvánoční sezona, kdy vychází největší množství novinek a my je musíme všechny dostat do povědomí čtenářů. Podobně to mají asi všichni na knižním trhu a třeba knihkupci se pomalu nezastaví až do 24. prosince.
Ještě něco na tebe prásknu: V redakci se o tobě ví, že jsi milovník českých luhů a hájů. Řekni, kam nejraději vyrážíš na výlety?
Roli v tom určitě hraje i moje ekologické smýšlení. Přijde mi podivné, že lidé létají na dovolenou na druhou stranu světa, a přitom ani netuší, jakou výjimečnou přírodu mají pár desítek kilometrů od svého domova. Mám rád místa, kde člověk na chvilku zapomene na všechna ta logistická centra i nekonečné lány monokulturních polí a má pocit, že příroda je ještě v pořádku. Pravidelně jezdíme s přítelkyní do Bílých Karpat, hodně jsme si oblíbili Horňácko s jedinečným folklorem. K srdci mi přirostla i Šumava, kde člověk může sledovat, jak divočina postupně pohlcuje zaniklé vesnice blízko hranic. Jedinečnou atmosféru mají také Jeseníky a Rychlebské hory. Pokud zůstaneme na jihu Moravy, tak za vínem vyrážíme na Pálavu a do Podyjí.
Relaxuješ kromě výletění taky četbou knih z Hosta?
Bez toho bych si práci v Hostu neužíval. Knížky nečtu jenom kvůli pracovním povinnostem, ale zkrátka mě baví to, co vydáváme.
Který žánr čteš nejraději?
Obecně nemám žádný oblíbený žánr, v každém si najdu něco, co mě zajímá. Čtu naše bestsellerové české autorky, oceňovanou překladovou beletrii, rád si rozšířím obzory literaturou faktu a nepohrdnu ani epickou fantasy nebo krimi se společenským přesahem. Nechci se uzavírat do nějakého žánrového ghetta. Jeden z mých nejoblíbenějších autorů je Jeffrey Eugenides. Fascinuje mě, jak dokáže popsat dospívání a hledání vlastního místa ve společnosti. Z nedávných novinek bych doporučil silné autobiografické romány Roky Annie Ernauxové a Kodaňskou trilogii Tove Ditlevsenové. Obě autorky zachycují ženskou zkušenost v turbulentním dvacátém století, kdy literatura byla stále především mužskou záležitostí, a troufám si říct, že svým stylem předběhly dobu.
Nebudu asi přehnaně originální, ale jako několik dalších kolegů pocházím ze Slovácka. Vyrostl jsem v Uherském Hradišti, kam se o víkendech pořád rád vracím. Knihy jsem si začal kupovat, když mi v knihovně řekli, že na vypůjčení dalšího dílu Harryho Pottera budu čekat pomalu několik let. Postupně jsem četl čím dál více a do toho nasával další kulturu. Vystudoval jsem marketingové komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Během vysoké školy jsem uspořádal desítky koncertů a vlastně i pár autorských čtení. Po škole jsem několik let pracoval v reklamní agentuře, kde jsem pomáhal s propagací firmám z různorodých oborů od gastronomie přes kulturu až po výrobu kabelových svazků. Ale knihy jsou mi přece jenom nejbližší, tak jsem skončil v Hostu. Ve volném čase rád vyrážím na výlety do přírody, abych nějak vyvážil ty desítky hodin strávených za stolem.
— Jakub Šilhavík
