Kubo, co všechno pro tebe znamená nakladatelství Host?

Mož­ná to bude znít jako z tele­shop­pin­gu, ale Host je pro mě záru­ka kva­li­ty. Ať už totiž čte­nář sáh­ne po kni­ze kte­ré­ho­ko­liv žán­ru, tak zkrát­ka neu­dě­lá chy­bu. Vždyc­ky jsem chtěl dělat smys­lu­pl­nou prá­ci a měl blíz­ko ke kul­tu­ře. Hod­ně jsem četl, ve vol­ném čase jsem psal člán­ky pro hudeb­ní časo­pis Full Moon a pořá­dal kon­cer­ty. Když jsem se od své­ho kama­rá­da z vyso­ko­škol­ských stu­dií Jir­ky Ště­pá­na dozvě­děl, že Host hle­dá posi­lu do mar­ke­tingu, hned jsem se ozval. A tím se dostá­vám k lidem v redak­ci. Baví mě, že všich­ni svou prá­ci vní­ma­jí jako poslá­ní, a ani zda­le­ka to nemuse­jí být redaktoři.

Nejinak to mají i kolegové z marketingového týmu, který se stará o propagaci knižních novinek a který vedeš. Pomocí jakých nástrojů s kolegy oslovujete čtenáře a šíříte dobré jméno značky?

Jako kniž­ní nakla­da­tel pra­cu­je­me s men­ším mar­ke­tingo­vým roz­poč­tem než komerč­ní sek­tor, ale sna­ží­me se vyu­žít všech­ny mož­né komu­ni­kač­ní kaná­ly. V dneš­ní době mají vel­kou sílu soci­ál­ní sítě, kro­mě sprá­vy vlast­ních pro­fi­lů spo­lu­pra­cu­je­me s řadou influ­en­ce­rů. Čím dál více inves­tu­je­me do inter­ne­to­vých ban­ne­rů, kte­ré se zamě­řu­jí na růz­né cílo­vé sku­pi­ny pod­le téma­tu kni­hy. Přes­to­že se v tra­dič­ních médi­ích neu­stá­le sni­žu­je pro­stor věno­va­ný kul­tu­ře, počet ohla­sů na naše kni­hy v posled­ních letech ros­te, což pova­žu­ji za úspěch. Neza­ne­vře­li jsme ani na tiš­tě­nou inzer­ci, vní­mám ji jako pří­le­ži­tost oslo­vit čte­ná­ře, kte­ří nehol­du­jí digi­tál­ním médi­ím. Ve spo­lu­prá­ci s dis­tri­buce­mi a knih­ku­pec­ký­mi řetěz­ci se sna­ží­me, aby naše pro­duk­ce byla dosta­teč­ně vidět na pro­dej­nách. Růz­né akce a bese­dy jsou potom ide­ál­ní pří­le­ži­tost pro udr­žo­vá­ní vzta­hu se čte­ná­ři. Tohle všech­no dává dohro­ma­dy syner­gic­ký efekt.

Host vydá zhruba 150 titulů ročně. Věnuje se marketing každičkému z nich?

Při tako­vém počtu vydá­va­ných knih se z kapa­cit­ních důvo­dů nemů­že­me věno­vat všem, přes­to se mar­ke­tingo­vou kam­pa­ní sna­ží­me pod­po­řit vět­ši­nu naší produkce.

Jak to v reálu vypadá? V čem se jednotlivé kampaně liší?

Náš mar­ke­tingo­vý plán vychá­zí z infor­ma­cí od žán­ro­vých redak­to­rů, téma­tu kni­hy, respek­ti­ve žán­ru, a samo­zřej­mě z před­cho­zích pro­dej­ních úspě­chů. Young adult bude­me pro­pa­go­vat pře­de­vším v onli­ne pro­sto­ru, pro­to­že tam se také nachá­ze­jí mla­dí čte­ná­ři. Nao­pak oče­ká­va­ná novin­ka best­selle­ro­vé­ho auto­ra bude vidět všu­de včet­ně tele­vi­ze. Sys­te­ma­tic­ky se sna­ží­me pod­po­ro­vat čes­ké auto­ry bez ohle­du na žánr. Mnoh­dy je to běh na dlou­hou trať, ale když se z rela­tiv­ně nezná­mé­ho auto­ra sta­ne hvězda čes­ké lite­rár­ní scé­ny, je to skvě­lý pocit. Klí­čo­vý je však samot­ný text. Nej­lep­ší rekla­mou je totiž dopo­ru­če­ní. Pomo­cí kam­pa­ně sice kni­hu dosta­ne­me k urči­té­mu počtu čte­ná­řů, ale pokud je neza­ujme, tak už niko­mu dal­ší­mu kni­hu nedo­po­ru­čí a pro­de­je se rych­le propadnou.

Marketing v Hostu děláš bezmála pět let. Proměnil se za dobu tvého působení nějak zásadněji způsob práce marketingu nakladatelství Host?

Už když jsem do nakla­da­tel­ství v červ­nu 2018 nastou­pil, tak se mar­ke­tingo­vé oddě­le­ní rych­le roz­ví­je­lo. V prů­bě­hu let jsme zjis­ti­li, kte­ré komu­ni­kač­ní kaná­ly jsou nej­e­fek­tiv­něj­ší. Pra­vi­del­ně si kam­pa­ně vyhod­no­cu­je­me a pra­cu­je­me s čís­ly. Nau­či­li jsme se také lépe odha­do­vat pro­dej­ní poten­ci­ál novi­nek, abychom zby­teč­ně nepro­pá­li­li stov­ky tisíc. To, že je něja­ká kni­ha best­seller v zahra­ni­čí, totiž auto­ma­tic­ky nezna­me­ná, že bude úspěš­ná i na čes­kém trhu. Postup­ně také rost­la veli­kost kam­pa­ní, kte­ré jsme schop­ní naplá­no­vat a násled­ně realizovat.

Na kterou marketingovou akci vzpomínáš jako na obzvláště vydařenou?

Vel­ký úspěch před­sta­vo­val prv­ní roč­ník fes­ti­va­lu Čes­ká vlna, kte­rý jsme uspo­řá­da­li na pod­zim 2019 v praž­ském DOXu. Zájem o čes­kou lite­ra­tu­ru v posled­ních letech neu­stá­le ros­te, pro­to jsme se roz­hod­li vše zhmot­nit a na jed­no mís­to pozvat vět­ši­nu našich čes­kých auto­rek a auto­rů, kte­ří ten rok vyda­li kni­hu. Obrov­ský zájem čte­ná­řů nás pří­jem­ně pře­kva­pil. Dal­ší pokra­čo­vá­ní načas pře­ru­šil covid, ale letos plá­nu­je­me celý fes­ti­val zno­vu oži­vit. Rád vzpo­mí­nám také na let­ní sle­vo­vé akce na paper­bac­ky, pro kte­ré kaž­dý rok při­pra­vu­je­me ori­gi­nál­ní vizu­ál, kam se vždy sna­ží­me dostat něja­ký vtip.

Kromě toho, že řídíš tým markeťáků, respektive markeťaček, které se na tebe coby bosse neustále obracejí s nejrůznějšími dotazy, máš na starosti celou řadu dalších úkolů. Co všechno řešíš?

V mar­ke­tingo­vém oddě­le­ní jsem vystří­dal růz­né role. Jed­nu dobu jsem měl na sta­ros­ti i e‑knihy a audi­ok­ni­hy, kte­ré nevní­má­me jenom jako dal­ší for­mát, ale také jako urči­tou for­mu rekla­my pro tiš­tě­nou kni­hu. Kro­mě vede­ní mar­ke­tingo­vé­ho týmu komu­ni­ku­ji s dis­tri­buce­mi. Infor­mu­ji je o při­pra­vo­va­ných novin­kách, vyři­zu­ji jejich objed­náv­ky a domlou­vá­me se na mar­ke­tingo­vé pod­po­ře. Pro úspěch není důle­ži­tá jenom pro­pa­ga­ce, ale kni­ha musí být také dostup­ná ve správ­ný čas na správ­ném mís­tě. Zapo­ju­ji se i do plá­no­vá­ní mar­ke­tingo­vých kam­pa­ní a spo­leč­ně s gra­fi­ky při­pra­vu­ji tiš­tě­né inzer­ce. Je toho hod­ně, ve špič­kách sezo­ny bych ide­ál­ně potře­bo­val pře­vra­ceč času.

V souvislosti s tvými aktivitami se nemůžu nezmínit o tom, že ses v posledních měsících osvědčil také jako schopný redaktor knihy Mimosezóna a rovněž ses podílel na redakci limitované edice Bílé Vody. Jak ses k tomu dostal a jak se ti práce redaktora líbila?

Prá­ce lite­rár­ní­ho redak­to­ra mě láka­la ješ­tě před­tím, než jsem se začal zabý­vat mar­ke­tingem. Vzpo­mí­nám si, že jsem si na střed­ní ško­le četl živo­to­pis Jacka Kerou­a­ca, kde byl zmí­ně­ný legen­dár­ní redak­tor Robert Giroux. Bral jsem to spíš jako tako­vý sen, o jehož spl­ně­ní ani nemá smy­sl se pokou­šet. Za obě­ma pro­jek­ty sto­jí spíš moje fanouš­kov­ské nad­še­ní, než že bych byl kdo­ví­jak geni­ál­ní redak­tor. S Jaro­mí­rem Šve­jdí­kem se znám dlou­hou dobu. Psá­val jsem o jeho hudeb­ních pro­jek­tech do časo­pi­su Full Moon. Poz­dě­ji jsem uspo­řá­dal i kon­cert kape­ly Priess­ni­tz ve svém rod­ném Uher­ském Hra­diš­ti. Během covi­du jsem zazna­me­nal, že Jaro­mír Šve­jdík začal více kres­lit moti­vy z Jese­nic­ka a Rych­leb­ských hor, kte­ré mi sedě­ly k jeho pís­ňo­vým tex­tům. Vymys­lel jsem pro­to kon­cept výprav­ně pro­ve­de­né sbír­ky pís­ňo­vých tex­tů Mimose­zó­na. Od Tomá­še Rei­che­la a Mar­ti­na Stöhra jsem dostal zele­nou, i když to byl poměr­ně nároč­ný pro­jekt. Spo­lu­prá­ce s Jaro­mí­rem dopadla skvě­le, pro­to když jsem sly­šel, že před lety měl nakres­lit obál­ku pro Bílou Vodu, celý nápad jsem oži­vil a vznik­la rov­nou limi­to­va­ná edi­ce s pět­a­dva­ce­ti strán­ka­mi ilu­stra­cí. Baví mě, že za tou pra­cí jsou vidět hma­ta­tel­né výsled­ky. Vel­ký podíl na tom mají i šikov­né kniž­ní gra­fič­ky Ale­na Gra­ti­a­so­vá a Iva­na Dud­ko­vá, kte­ré pra­co­va­ly na obou knihách.

Přiznám se, že mě fascinuje tvůj klid, který z tebe čiší v každé situaci (minimálně jsem tě zatím v jiném rozpoložení neviděla). Zažíváš v práci stres? A která období jsou pro tebe nejnáročnější?

Mys­lím, že člo­věk, kte­rý někdy v prá­ci neza­žil stres, snad nee­xis­tu­je. Na dru­hou stra­nu si říkám, že dělá­me smys­lu­pl­nou prá­ci, ale nejde o život. Nej­ná­roč­něj­ší obdo­bí je urči­tě před­vá­noč­ní sezo­na, kdy vychá­zí nej­vět­ší množ­ství novi­nek a my je musí­me všech­ny dostat do pově­do­mí čte­ná­řů. Podob­ně to mají asi všich­ni na kniž­ním trhu a tře­ba knih­kup­ci se poma­lu neza­sta­ví až do 24. prosince.

Ještě něco na tebe prásknu: V redakci se o tobě ví, že jsi milovník českých luhů a hájů. Řekni, kam nejraději vyrážíš na výlety?

Roli v tom urči­tě hra­je i moje eko­lo­gic­ké smýš­le­ní. Při­jde mi podiv­né, že lidé léta­jí na dovo­le­nou na dru­hou stra­nu svě­ta, a při­tom ani netu­ší, jakou výji­meč­nou pří­ro­du mají pár desí­tek kilo­me­t­rů od své­ho domo­va. Mám rád mís­ta, kde člo­věk na chvil­ku zapo­me­ne na všech­na ta logis­tic­ká cen­t­ra i neko­neč­né lány mono­kul­tur­ních polí a má pocit, že pří­ro­da je ješ­tě v pořád­ku. Pra­vi­del­ně jez­dí­me s pří­tel­ky­ní do Bílých Kar­pat, hod­ně jsme si oblí­bi­li Hor­ňác­ko s jedi­neč­ným folklo­rem. K srd­ci mi při­rost­la i Šuma­va, kde člo­věk může sle­do­vat, jak divo­či­na postup­ně pohl­cu­je zanik­lé ves­ni­ce blíz­ko hra­nic. Jedi­neč­nou atmo­sfé­ru mají také Jese­ní­ky a Rych­leb­ské hory. Pokud zůsta­ne­me na jihu Mora­vy, tak za vínem vyrá­ží­me na Pála­vu a do Podyjí.

Relaxuješ kromě výletění taky četbou knih z Hosta?

Bez toho bych si prá­ci v Hos­tu neu­ží­val. Kníž­ky nečtu jenom kvů­li pra­cov­ním povin­nos­tem, ale zkrát­ka mě baví to, co vydáváme.

Který žánr čteš nejraději?

Obec­ně nemám žád­ný oblí­be­ný žánr, v kaž­dém si najdu něco, co mě zají­má. Čtu naše best­selle­ro­vé čes­ké autor­ky, oce­ňo­va­nou pře­kla­do­vou belet­rii, rád si roz­ší­řím obzo­ry lite­ra­tu­rou fak­tu a nepo­hrd­nu ani epic­kou fan­ta­sy nebo kri­mi se spo­le­čen­ským pře­sa­hem. Nechci se uza­ví­rat do něja­ké­ho žánro­vé­ho ghet­ta. Jeden z mých nej­ob­lí­be­něj­ších auto­rů je Jeffrey Euge­ni­des. Fas­ci­nu­je mě, jak doká­že popsat dospí­vá­ní a hle­dá­ní vlast­ní­ho mís­ta ve spo­leč­nos­ti. Z nedáv­ných novi­nek bych dopo­ru­čil sil­né auto­bi­o­gra­fic­ké romá­ny Roky Annie Ernau­xo­vé a Kodaň­skou tri­lo­gii Tove Dit­lev­se­no­vé. Obě autor­ky zachy­cu­jí žen­skou zku­še­nost v tur­bu­lent­ním dva­cá­tém sto­le­tí, kdy lite­ra­tu­ra byla stá­le pře­de­vším muž­skou zále­ži­tos­tí, a trou­fám si říct, že svým sty­lem před­běh­ly dobu.

Nebu­du asi pře­hna­ně ori­gi­nál­ní, ale jako něko­lik dal­ších kole­gů pochá­zím ze Slo­vác­ka. Vyros­tl jsem v Uher­ském Hra­diš­ti, kam se o víken­dech pořád rád vra­cím. Kni­hy jsem si začal kupo­vat, když mi v knihov­ně řek­li, že na vypůj­če­ní dal­ší­ho dílu Harry­ho Potte­ra budu čekat poma­lu něko­lik let. Postup­ně jsem četl čím dál více a do toho nasá­val dal­ší kul­tu­ru. Vystu­do­val jsem mar­ke­tingo­vé komu­ni­ka­ce na Uni­ver­zi­tě Tomá­še Bati ve Zlí­ně. Během vyso­ké ško­ly jsem uspo­řá­dal desít­ky kon­cer­tů a vlast­ně i pár autor­ských čte­ní. Po ško­le jsem něko­lik let pra­co­val v reklam­ní agen­tu­ře, kde jsem pomá­hal s pro­pa­ga­cí fir­mám z růz­no­ro­dých obo­rů od gastro­no­mie přes kul­tu­ru až po výro­bu kabe­lo­vých svaz­ků. Ale kni­hy jsou mi pře­ce jenom nej­bliž­ší, tak jsem skon­čil v Hos­tu. Ve vol­ném čase rád vyrá­žím na výle­ty do pří­ro­dy, abych nějak vyvá­žil ty desít­ky hodin strá­ve­ných za stolem.
 — Jakub Šilhavík