Míšo, co v Hostu děláš?

Mám na starosti zadávání překladů, komunikaci s překladateli a všechno kolem toho.

Jaká byla tvá cesta do Hosta?

Práce v nakladatelství mi vždycky připadala jako nedosažitelný sen. Nakonec jsem ale měla ohromné štěstí — během vysoké ve mně uzrálo odhodlání zkusit se infiltrovat do Hosta, pak se mi podařilo navázat spolupráci na vypracovávání posudků knih, jejichž vydání se zvažuje, no a pár týdnů před mými státnicemi vypsal Host výběrové řízení. V šílených nervech jsem došla na pohovor a rozhodnutí o přijetí mi zavolali zrovna na moje narozeniny. Celý další rok jsem každému na potkání říkala, že je to můj dream job. A vlastně to říkám pořád.

Přibliž nám prosím svůj běžný pracovní den.

Ačkoli jsem introvert, moje práce z velké části spočívá v komunikaci s lidmi.
Ráno (teda spíš dopoledne, nejsem zrovna ranní ptáče) obvykle začínám kombinací kávy a zeleného čaje, otevřením e-mailu a nastartováním našeho chytrého systému. Ten mi prozradí, které překlady by mi měly ten den přijít, které překlady bych měla zadat a co dalšího je ještě potřeba zkontrolovat a zařídit.
Jsem docela perfekcionistka, takže tenhle aspekt plánování a udržování si přehledu o překladatelích a všech knížkách, které zrovna překládáme, mi dost sedí (možná naneštěstí pro překladatele, kteří by těch pár dní navíc využili). Ale naštěstí je v tom i trocha kreativity, každá knížka má svoje specifické problémy, které je potřeba vyřešit, občas z toho může být i zajímavá detektivní práce (třeba shánění kontaktu na odborníka na ohijskou faunu, na lvovsko-varšavskou školu nebo na tvorbu výslovnostního slovníčku pro igboštinu). Když mám dost kontrolování deadlinů, můžu si odskočit k překládání ukázek z knížek, o jejichž vydání uvažujeme, nebo k vymýšlení příspěvků na náš blog Kavárna (doufám, že poctivě čtete seriál Na kafe s překladatelem).
V mezičase načítám novinky z překladatelského světa a pojídám dorty a jiné dobroty, Host si totiž dost potrpí na sladké. :-)

Myslím, že zrovna na zmiňovaném blogu Kavárna se píše, že většina lidí z Hosta jsou těžcí introverti, plaší jako laně. Ty každopádně toho introverta umně skrýváš — před pár dny jsme měli v redakci na návštěvě dánskou spisovatelku Annette Bjergfeldtovou a ty jsi byla nesmírně komunikativní a zábavná! No a taky — jak se čtenáři dozvědí ve tvém medailonku níže — čile organizuješ nejrůznější teambuildingové akce Hosta… Některé z těchto akcí už se staly každoroční tradicí. Možná bys mohla zmínit tu, která ti obzvláště přirostla k srdci.

Děkuju, jsem moc ráda, že moje maskování funguje!
Prozradím, že se každý rok těším na tajemně pojmenovanou Slavnost otevírání skříněk.

Vraťme se zpět k překladům. Jakým způsobem vybíráš překladatele pro jednotlivé tituly?

Jakmile koupíme novou zahraniční knížku, začínám přemýšlet, který překladatel by se k ní hodil. Občas je mi to hned jasné (když jsme koupili Gideon Devátou, okamžitě jsem věděla, že ji musí překládat Alžběta Lexová), občas musím víc rozvažovat a pátrat a prohledávat naši databázi překladatelů nebo jiné zdroje. Vždycky záleží na tom, jaký je to text, žánr, jak je knížka náročná a co bude potřebovat. Většinou se prvně rozhlížím po zavedených překladatelích, se kterými rádi spolupracujeme, ale může se stát, že je potřeba rozjet větší pátrání.

Zmiňuješ žánr jako jedno z kritérií výběru překladatele — máš překladatele rozdělené kromě jazyků také podle žánrů?

U většiny „našich“ překladatelů už mám podvědomě zařazené, jaké typy knih jim nabízet a jaké styly vyprávění jim sedí. Občas se bojím, abych si je zbytečně nezaškatulkovala jen do jednoho žánru, takže sem tam zkouším, co by řekli na něco nového. Skákání ze žánru do žánru samozřejmě není jenom tak, něco jiného je překládat krimi, non-fiction nebo knížky pro děti (které jsou ve své zdánlivé jednoduchosti dost zrádné), v tom případě se většinou domlouváme na vypracování ukázky — někdo může být skvělý překladatel beletrie, ale s non-fiction může bojovat.

Spolupracuješ i s novými překladateli? A v jakých vodách lovíš?

Chodí mi velké množství životopisů od překladatelů, ty slibné si předtím, než se domluvíme na nějakém překladu, zkouším. Občas nabírám nové lidi na překladatelských kurzech a setkáních, sem tam mi kolegové doporučují překladatele, od kterého nedávno četli něco skvěle přeloženého (načež začíná zábavná hra Sežeň kontakt), někdy si našim zavedeným překladatelům říkám o tipy, jindy prohledávám Plav a překladatelské ceny anebo prostě procházím knihkupectví a zkoumám všechny knihy konkrétního žánru, kde mám aktuální nedostatek lidí.

Potýkáš se v současné době s nedostatkem překladatelů z nějakého jazyka, nějakého žánru? Třeba to někoho povzbudí a zítra ti přistane v mailu jeho životopis.

Dobrých a spolehlivých překladatelů non-fiction není nikdy dost!

Sama překládáš, v Hostu dokonce vyšla kniha ve tvém překladu (Hledání Sylvie Lee od Jean Kwokové). Stává se ti často, že si u knihy, kterou zadáváš k překladu, řekneš: tak tuhle bych si s chutí přeložila?

Stává. :-) Často mě u takových knížek ale napadají další překladatelé, u kterých věřím, že se překladu zhostí lépe než já, takže upřednostňuju je. U Sylvie Lee jsem se nakonec přemluvila, čas na výběr překladatele už se mi krátil, takže jsem zkusila vypracovat ukázkový překlad a vyšlo to! Redakci mi tehdy dělala Veronika Macková a já už se těším, až se u něčeho znovu sejdeme.

Kdybys měla našim čtenářům doporučit jednu jedinou knihu z produkce Hosta, která by to byla a proč?

Tohle je ovšem podpásová otázka! A můžu vybrat jednu jako překladová koordinátorka a jednu jako čtenářka?

Jen do toho!

Jako překladová koordinátorka bych rozhodně doporučila Led od Jacka Dukaje (přel. Michala Benešová a Michael Alexa). Letošní Magnesii Literu za překlad má zcela zaslouženě a mně udělalo velkou radost, že ho porota ocenila, přestože jde o žánrovou literaturu. Odvedlo se na tom obrovské množství práce a výsledek za to prostě stojí. A kdyby se udělovala cena redaktorům, Květa Hegerová by to za Led bezkonkurenčně vyhrála. Přiznávám, že celá kniha na mě ještě čeká, ale části, které už jsem četla, jsou prostě výborné.

Jako čtenářka bych pak doporučila knížku, kterou všem vnucuju na každém veletrhu: Ptačí domek od Evy Meijerové (přel. Veronika ter Harmsel Havlíková). Je to nádherný a citlivý příběh, který pohladí po duši. Když po dočtení Ptačího domku nebudete mít po čem sáhnout, s Měsíčním tygrem od Penelope Lively (přel. Zora Freiová) nešlápnete vedle.

A pokud bych mohla doporučit i sérii, byla by to Zapečetěná hrobka od Tamsyn Muirové, kterou překládá Alžběta Lexová. Začetla jsem se do ní, protože mi kolega Jirka Štěpán prozradil, že první díl se nese v duchu murder mystery, mého oblíbeného žánru (a co víc, přímo v duchu A pak nezbyl žádný od Agathy Christie), a byla to láska na první stránku. Je to divoká jízda od začátku do konce, Gideon a Harrow jsou výborně napsané postavy, Tamsyn Muirová je génius a já už se nemůžu dočkat pokračování.

Tak to jsme se dostaly včetně série na nějakých pět knih, ale aspoň mají čtenáři z čeho vybírat. 😊

Narodila jsem se v Brně a na Masarykově univerzitě jsem vystudovala anglistiku. Než jsem se rozhodla, že budu pracovat s literaturou, snila jsem o tom, že se jednou odstěhuju do deštivé Anglie nebo do Skotska. Brno je ovšem láska.
Ráda se vrhám do organizování všeho možného, v minulosti už jsem tak vedla táborový oddíl i studentský spolek, plánovala vzdělávací i nevzdělávací akce, dnes se pouštím do překladatelských a hostovských teambuildingů.
Neustále někam spěchám, mluvím rychle a komolím slova (kosmírní vejbojové jsou dodnes jeden z mých nejlepších výtvorů). Ve zbytku volného času občas překládám, občas chodím do divadla a občas to kamarádům kazím na kvízech.
Knihy čtu zásadně od konce.