Jezero bylo nominované na cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Jak jste zatím spokojená s přijetím své knihy?
Samozřejmě že jsem spokojená, bylo by pokrytecké tvrdit, že ne. Je málo okamžiků srovnatelných s tím, když vám cizí osoba napíše, že v ní váš text vyvolal dojetí či jinou emoci. Taky si čtenáři díky nominaci nacházejí cestu k mým předchozím knihám, oslovují mě různá média, dostávám pozvání na čtení po Čechách i do zahraničí. Nejsem už ale žádný „zjarakvět“, abych si z nějakých kladných recenzí nebo dočasného mediálního zájmu vila věnečky. Vím, že zájem pomine s příští zajímavou knihou, která se na pultech knihkupectví objeví.
V odůvodnění Vaší nominace na cenu Magnesia Litera čteme: „Bianca Bellová napsala osobitý mýtus, podmanivý příběh iniciace, kdy se chlapec musí potopit na dno svého zoufalství, aby se vynořil silnější a vědomější.“ Vynořila jste se z toho příběhu silnější i Vy?
Nevím, jestli z příběhu, ale je to moje čtvrtá kniha a jsem přinejmenším zase o něco moudřejší; vím, že už nemusím číst všechny recenze, že nemusím znát pravidla literárního provozu, že se moje psaní nikdy nebude líbit všem – a že záleží v podstatě jen na tom, psát tak, jak to nejlíp dokážu.
Už víte, jaké střevíčky si na ceremoniál Magnesie Litery vezmete?
Jasně, narážíte na můj facebookový post, kde svou nominaci shazuji úvahou nad tím, kterou značku nesmyslně drahých lodiček si obout. Slavnostní ceremoniál je jen taková gladiátorská zábava, kde je vítěz vybraný na základě osobních preferencí a nálad jednotlivých členů poroty. Jsem moc potěšená a dojatá tím, že se můj text společně s pěti dalšími dostal do užšího výběru, už to je pro mě skvělý úspěch. Takže budu pít prosecco, bez ohledu na to, kdo Literu nakonec získá. To asi při výběru obuvi zohledním ponejvíce.
Foto Jan Trnka