Příběh

Není tajem­stvím, že Vše­chen můj hněv je autor­či­nou nej­o­sob­něj­ší kni­hou, její rodi­če podob­ně jako rodi­če hlav­ních postav emi­gro­va­li do USA z Pákistá­nu. Koře­ny, ze kte­rých hrdi­no­vé Sal a Núr vyrůs­ta­jí, jsou tedy její­mi vlast­ní­mi. Ve Spo­je­ných stá­tech téma rasy a imi­gra­ce vel­mi rezo­nu­je, pro čes­ké­ho čte­ná­ře jsou však někte­ré situ­a­ce, do kte­rých se hrdi­no­vé dostá­va­jí, těž­ko před­sta­vi­tel­né. Vět­ši­na z nás — naštěs­tí — neví, jaké to je utí­kat před váleč­ným kon­flik­tem a začí­nat život jin­de, být svá­zán pra­vi­dly víry nebo být sou­čás­tí domlu­ve­né­ho sňat­ku. Přes­to věřím, že když se do pří­bě­hu začte­te, strh­ne vás a nepus­tí, dokud na kon­ci nezů­sta­ne­te roz­cu­po­va­ní na tisíc kous­ků. Vše­chen můj hněv je totiž oprav­du sil­ná kni­ha — bola­vá, nároč­ná, ale nesku­teč­ně krás­ná. Vychá­zí v pře­kla­du Jit­ky Jení­ko­vé, kte­rá se při prá­ci muse­la vypo­řá­dat napří­klad s pře­kla­dy z urd­šti­ny a paňdžábštiny.

Obálka

Roz­hod­li jsme se pro výro­bu vlast­ní obál­ky, za kte­rou sto­jí naše gra­fič­ka Ale­na Gra­ti­a­so­vá. A proč nepra­co­va­la s původ­ní zahra­nič­ní obál­kou? „Vždy když navr­hu­ju obál­ku, říkám si, jest­li bych po ní v knih­ku­pec­tví sáh­la. Jest­li je něčím dost zají­ma­vá, vtip­ná nebo tře­ba kla­sic­ky hezká a záro­veň neza­mě­ni­tel­ná. No a tady jsem si odpo­ví­da­la na to samé, ako­rát jsem si před­sta­vo­va­la, že je mi zase náct. Asi by se mi líbi­lo, kdy­bych se moh­la zto­tož­nit s hlav­ní hrdin­kou, kdy­by byla obál­ka cit­li­vá, jem­ná a taky něčím ulít­lá,“ popi­su­je prá­ci na kni­ze. „Roz­hod­la jsem se tedy pra­co­vat s pří­bě­hem Misbáh, posta­vy, kte­rou okol­nos­ti donu­ti­ly opus­tit rod­nou zem a puto­vat z Pákistá­nu do Ame­ri­ky. Na kaž­dém z těch míst při­tom necha­la kus své­ho živo­ta. Když jsem si tuhle zkrat­ku uvě­do­mi­la, zača­la jsem ski­co­vat. Hle­da­la jsem neo­kou­ka­ný způ­sob, jakým hlav­ní posta­vu doslo­va roz­lo­žit. Při­tom jsem mys­le­la na to, že mám obál­ku v úmys­lu vysta­vět na výmluv­ném názvu. Pou­žít vel­ká, kři­čí­cí pís­me­na — VŠE­CHEN MŮJ HNĚV — na výraz­né bar­vě. V kon­tras­tu k nim jsem zvo­li­la křeh­kou line­ár­ní kresbu.“

Ale­ni­na prá­ce u obál­ky zda­le­ka neskon­či­la, pro­to­že i saz­ba kni­hy je mezi young adult romá­ny dost nety­pic­ká, ostat­ně jako všech­no na téhle kni­ze. Pře­svědč­te se sami. Tohle je kni­ha, kte­rá si zaslou­ží vaši pozornost.