První kniha, Slepá mapa, vyšla Aleně Mornštajnové v nakladatelství Host v roce 2013, následoval Hotýlek a v roce 2017 román Hana, které se prodalo více než 250 000 kusů a vzbudila obrovský zájem i o autorčiny předchozí knihy. Na čele žebříčku prodejů, který každý týden vydává Svaz českých knihkupců a nakladatelů, se pak držely dlouhé týdny Tiché roky, Listopád i Les v domě. Prodeje každého z těchto románů překonaly hranici 100 000 výtisků. Letos v dubnu pak vyšel nejnovější Čas vos, toho se jenom za první půlrok na pultech prodalo přes 80 000 ks (v součtu pevné vazby a e‑knihy) a na prvním místě žebříčku beletrie SČKN byl nepřetržitě tři měsíce.
Knihy, které proměňují své čtenáře
„Když jsem psala první knihu, netušila jsem, kam mě příběhy mých knih zavedou. Psala jsem pro sebe, z potřeby porozumět světu. Vzpomínám si na svou první besedu. Přišlo pár lidí — příbuzní a kamarádi. I proto mě dnešní číslo prodaných výtisků naplňuje spíš pokorou než hrdostí. Uvědomuju si, že každý, kdo sáhne po mé knize, mi daruje svůj čas a pozornost. To, že mé knihy čte tolik lidí a že čtenáři mají i potřebu si o nich dál povídat a sdělovat své pocity, je pro mě víc než číslo — je to připomínka, že příběhy mají sílu spojovat. Děkuji čtenářům za důvěru, nakladatelství Host za podporu a můj vděk patří i všem, kdo knihy překládají, inscenují a vytváří z nich audioknihy a tím jim dávají další život,“ říká autorka v souvislosti s miliontým prodaným výtiskem.
Alenu Mornštajnovou pro Host „objevil“ šéfredaktor Miroslav Balaštík, kterému autorka poslala svůj první rukopis. Psala ho přes deset let, než našla odvahu ho poslat do redakce Hosta. Dodnes na besedách vypráví historku o tom, jak šéfredaktor vozil vytištěný rukopis v tašce několik měsíců, než se konečně dostal k tomu ho celý přečíst, dočetl ho ve vlaku a hned po výstupu na peron chtěl autorce nadšeně zatelefonovat, že Host knihu určitě vydá, ale měl na ni chybné telefonní číslo, takže jí tu radostnou zprávu musel nejprve napsat mailem. „Alena Mornštajnová už dávno překročila hranici, za níž se spisovatel stává fenoménem. Znamená to, že umí nejen skvěle vyprávět příběhy, ale také v nich pojmenovat to, v čem dnešní společnost poznává samu sebe. (A že je to sdělné i v mnoha zemích světa, kam jsou její knihy překládány.) Miliontý první výtisk na tom už nic nezmění. Může ale změnit toho, kdo si jej přečte,“ říká Balaštík o úspěchu Aleny Mornštajnové.
Plus pro knižní trh
A ředitel Hosta Tomáš Reichel dodává: „Pro nás není samozřejmě důležité samotné číslo, ale spíš to, co znamená, tedy neutuchající přízeň a zájem čtenářů. Takto kvalitní a úspěšná autorka není zásadní jen pro nakladatele, ale pomáhá i knihkupcům, protože přivádí zákazníky do knihkupectví, a celému knižnímu trhu tím, že na sebe strhává pozornost v konkurenci s filmem, televizí nebo sociálními médii.“
Romány Aleny Mornštajnové se dočkaly i divadelních zpracování, Hanu uvádí brněnské Národní divadlo nebo Divadlo na Vinohradech, film podle knihy by měl natáčet režisér Milan Cieslar.
Alena Mornštajnová píše také knihy pro děti, v Hostu jí vyšly Kapka Ája a Modrá planeta, jejíž pokračování vyjde za rok na Vánoce.
Překlady knih Aleny Mornštajnové
Knihy Aleny Mornštajnové zatím vyšly ve 24 jazycích a v dalších se připravují. „Ve většině zemí její nakladatelé nevydali pouze autorčin dosud nejúspěšnější román Hana, ale postupně tam vycházejí jak tituly novější, tak ty z backlistu,“ vysvětluje Dana Blatná, která se stará o zahraniční práva na knihy většiny autorů a autorek z Hosta. Nejvíc přeložených knih Aleny Mornštajnové si mohou přečíst její čtenáři v Německu, Polsku, Slovinsku, Makedonii a Srbsku. Mezi další země, kde je navázaná dlouholetá spolupráce s jedním nakladatelem, který knihy Aleny Mornštajnové vydává, patří například Finsko, Slovensko, Bulharsko či Chorvatsko. V angličtině, francouzštině a italštině sice existuje zatím pouze jedna přeložená autorčina kniha, ale další už jsou v přípravě. Počet celkem vydaných knih v zahraničí aktuálně čítá 56 knih (včetně čtyř druhých vydání) a dalších 23 se připravuje.
„Naší velkou radostí jsou druhá vydání, zejména německých překladů knih Hana a Tiché roky: rakouské nakladatelství Wieser vydalo knihy v pevné vazbě, paperbacky vyšly pak u švýcarského nakladatele Unionsverlag, to je pro současného českého autora opravdu událost. Ale druhého vydání se například dočkala i Hana ve finském překladu,“ vypočítává Blatná.
Právě s finským překladem knihy Hana se pojí komická situace, slovo Hana totiž ve finštině vůbec neodkazuje ke křestnímu jménu. „Nakonec se Hana jmenuje stejně, tedy Hana, ale byly kolem toho nekončící diskuse, protože finsky hana znamená vodovodní kohoutek…,“ směje se Blatná. S překladem názvu Hana to nebylo snadné ani ve Vietnamu. „Tam se kniha jmenuje Bác Hana. Což znamená ‚teta Hana‘. Ve vietnamštině se v podstatě jinak jména neuvádějí než s nějakým doplněním, o koho se v rámci rodiny jedná, takže i tady jsme museli přemýšlet, jak se jménem v názvu naložit,“ dodává Blatná.
Několik knih v zahraničí také získalo ocenění či alespoň nominaci. Slepá mapa byla v Polsku nominovaná na cenu Angelus, Hana získala ve Velké Británii nominaci na EBRD Literature Prize, francouzské vydání Hany získalo druhé místo v Prix des lycéens de littérature des pays de l’Union européenne, vietnamské bylo oceněné National Book Award. V Lotyšsku byly nominované Tiché roky na The Annual Latvian Literature Award / Latvijas Literatúras Gada Balvaa a Listopád získal nominaci na Ambasador Nowej Europy v Polsku.
