Tvorba obálek si někdy žádá velké osobní oběti. Jaké?

Boris Mysliveček, typograf brněnský, se narodil 1. 1. 1948, černé na bílém to datum věru nepůsobí banálně! Je autorem objemné řady obálek a knižních edic, spolutvůrce vizuální podoby mnoha zdejších nakladatelství: Joty, Hosta, Větrných mlýnů a jiných. V každém z nich svého času graficky utvářel velkou část produkce. Jeho nejnovější realizací je obálka bestselleru Milana Kundery Kniha smíchu a zapomnění pro Atlantis, kde je po léta nejvíc doma. (Příznivci knižní kultury si namátkou vybaví zajímavě perforované přebaly „černé řady“ děl Louise-Ferdinanda Célina.)

Všechno to začalo u oběda v redakční kuchyňce, když kolega Jan Němec jen tak mezi sousty grilované zeleniny nadhodil, že je potřeba navrhnout obálku k nové knize Vladimíry Valové Do vnitrozemí. Prý včera bylo pozdě, a jestli by se mi do toho chtělo.

Často dostávám otázku, zda jsem jako knižní grafik ovlivněna svou prací a knihu vybírám podle obálky. Z pohledu své profese ale taky často přemýšlím nad tím, jakou roli hraje úprava knih právě pro čtenáře. A koho povolanějšího se na to zeptat než knižních blogerů!

Nahlédněte do zákulisí knižního designu a přečtěte si příběh, který provázel tvorbu obálky první japonské knihy vydané v nakladatelství Host.