Žijete na Tchaj-wanu, napsala jste příběh Tchajwance, v jehož charakteru se podle anotace odráží osud těžce zkoušené země. Kniha je přitom psaná z pohledu různých postav. Která z nich je vám osobně nejbližší?

Jak jsem je pozorovala a žila s nimi v průběhu psaní, všem jsem jim porozuměla. Neznamená to nutně souhlas či souznění, ale respekt určitě ano.

Dění na Tchaj-wanu sledujeme bedlivě i v České republice. Vy tento ostrov znáte. V čem jsou si Češi a Tchajwanci podobní?

Zajímavé — většinou odpovídám na otázku formulovanou opačně, tedy v čem jsou odlišní. V odpovědi na váš dotaz mne napadá péče o stále křehkou demokracii, které u obou národů předcházelo období diktatury, a to v podobných časových relacích.

A co bychom se mohli od Tchajwanců naučit? Čím obohatili vás osobně?

Lze se vůbec učit zvyklosti jiných národů, které přirozeně vycházejí ze zcela odlišné tradice, náboženství i životních podmínek? Můžeme je jistě vnímat a zamýšlet se nad nimi, ale obvykle dojdeme k závěru, že většina z těchto charakteristik je odůvodněně nepřenosná. Navíc, prvotní dojmy v hlubších vrstvách poznání korigujeme — rozporujeme to, co nám zpočátku přišlo tak sympatické, a naopak nalézáme pochopení pro aspekty, které nás kdysi mohly šokovat. Právě tento proces, v němž se plusová a minusová znaménka živelně přeskupují, až docela vyblednou, vnímám jako to největší obohacení, i když nás ochuzuje o tolik pohodlné generalizování. Abych vám nicméně úplně nevyklouzla z otázky; Češi přijíždějící na Tchaj-wan jsou obvykle zasaženi zdejší mírností, trpělivostí, vzájemnou slušností a ochotou a i já jsem tímto úžasem prošla.

Vaším stěžejním tématem, o kterém dokážete psát velmi poutavě, jsou mezilidské vztahy. Jsou po Malince a Běse stěžejní i v Černých jazycích?

To nechám na posouzení ostatním. Autor bývá ten nejzaujatější čtenář vlastních textů, a tudíž ten nejméně spolehlivý v jejich intepretaci. Mezilidské vztahy v Černých jazycích jistě tvoří podstatnou rovinu textu, ale zda budou mít sílu vystoupit dominantně na úkor geopolitických souvislostí, to si netroufám odhadovat.

Připadá mi, jako byste se tedy vydala do zatím neprobádaných vod vlastního psaní. Bylo to tak?

Každý text je pro autora novým ponorem, lhostejno, jaké je téma, a snad to tak je u všech — proč bychom jinak psali? Nicméně držíme-li se témat, pak mi má potřeba reflektovat Tchaj-wan připadá poměrně banálně přímočará, vzhledem k tomu, že se stal mým domovem. Naopak mě mrzí, že nedokážu přehlédnout svůj horizont. Nekladu si sice žádné cíle, ale sním o tom, že se jednou od svých reálií — kdekoli — odpíchnu někam úplně pryč.

Předchozí dvě knihy spolu volně souvisely. Máte v plánu se do jejich prostředí ještě vrátit?

V tuto chvíli nikoli.

A co si má čtenář vlastně představit pod samotným názvem knihy Černé jazyky? Dozví se to v knize?

To doufám! Třeba mu při čtení na chvíli zčerná i ten jeho.