Nasterea konečně vychází. Je to úleva? Přece jen čekání na třetí díl naslouchačské série bylo trochu delší, než se čekalo, a čtenáři jsou, jak známo, netrpěliví. Můžete trochu osvětlit, čím se to zdrželo?
Já pořád nedokážu uvěřit, že jsem to fakt dopsala.
Nejdřív mi umřel počítač a s ním i část příběhu, kterou jsem neměla zálohovanou. Takže jsem musela některé věci rekonstruovat a dopisovat. Pak přišly hodně velké problémy s dítětem, které mi zabraly veškerý volný čas a kvůli kterým jsem nebyla schopná se soustředit na cokoliv jiného.
Někdy se zkrátka vyskytnou věci, které nejdou odložit a kvůli kterým musí jít na vedlejší kolej i psaní knihy.
Po vydání Naslouchače a Faji se řady vašich čtenářů velmi rozrostly a touží po svých příbězích ze světa sklenařů. Je těžké vyrovnat se s očekáváním fanoušků, kteří by chtěli knihu ještě lepší než tu předchozí a ideálně hned?
Já jsem rozený pesimista, takže očekávám, že dostanu „za uši“. Tak nějak předpokládám, že někteří fanoušci nebudou úplně spokojení s tím, jak a kam se příběh ubírá. Jenomže už se nedá jen tak změnit to, co jsem si na začátku vytyčila. Naslouchač má svoji předem danou linku a po té kráčí.
Na konci Faji se Ilan vydává za reteu, díky tomu se nám dostává v Nastree nové perspektivy a pohledu na stav světa. Vše se najednou jeví ještě nejednoznačnější a tajemnější, než tomu bylo v prvních dvou knihách. Bylo pro vás těžké odhalovat stinné stránky i těch posledních kladných hrdinů, co nám zbývají, nebo jste si tuto hru se čtenářem užívala?
Nejsem zastáncem stoprocentního dobra nebo zla. Naslouchač počítá s tím, že v každém z nás je něco temného a dobrého zároveň. Záleží na poměru, jakým je charakter dotyčného namíchán, čím v životě prošel, co ho tvarovalo. A také jak moc velkou vůli nebo ochotu postava v klíčovém okamžiku vynaložila a jestli se podvolila, či ne. Mám je ráda všechny, přestože se někomu některé z nich mohou zdát slabší. Ke všemu mi ten vývoj postav přijde naprosto logický, když si člověk položí tu správnou otázku (prozradím, že v Nasteree je s touto otázkou konfrontována Ilan).
Je zajímavé, jak se knihou proplétá otázka viny, ale i sebeobviňování. To hodně souvisí se zodpovědností, kterou mnohé postavy v knize mají nebo ji pociťují vůči ostatním. Je to pro vás klíčové téma?
Úplně klíčové ne, ale jde o jedno z hlavních témat. Každý občas zažije ve svém životě okamžik, kdy pocítí vinu, kdy si uvědomí, že jeho rozhodnutí nebylo správné, a v některých případech už tento krok nelze zvrátit. Moje postavy mají tu smůlu, že jejich rozhodnutí jsou fatální pro plno dalších lidí. A tyto špatné kroky jim do budoucna zajistí i mnoho nepřátel.
Já spíš chtěla zviditelnit chvíle, kdy člověk činí chybný krok, uvědomuje si to, přesto ale nemá jinou možnost než ho udělat nebo v okamžiku, kdy je nutné se rozhodnout, o důležitých okolnostech neví. Jak se to celé na sebe nabaluje a bobtná, tak se to prostě jednou sesype.
Přijde mi, že komplexnost světa i morálních dilemat jako by rostla s hlavní hrdinkou, jako by její psychologický rozvoj umožňoval i hlubší pronikání do fungování věcí okolo ní. Byl toto váš záměr od počátku?
Ilan už je na konci Nasterey patnáct let, takže ji vnímám jako téměř dospělou, přestože v našem světe by na tom byla jinak. Jenomže ona nepochází z našeho světa, nevyrostla na sociálních sítích. V některých kulturách v tomto věku ženy už rodí. Takže ano… už si k Ilan víc dovolím a můžu toho na ni „naházet“ víc😊.
Přestože Nasterea ještě není ani na pultech knihkupectví, čtenáře určitě bude zajímat, jestli už víte, kam budou Ilaniny kroky směřovat dál. A hlavně kdy se tak stane?
Samozřejmě že vím😊.
Otázku ohledně data úmyslně vynechám. Myslím, že jsem dost poučena, takže jediné, co vyzradím, je, že na čtvrtém díle pracuji a až ho budu mít, tak vám to řeknu.
