Jak v hlavě slamera a básníka vznikne nápad napsat sbírku básní pro děti?

Kni­hu pro děti jsem chtěl napsat už roky. V mém živo­tě hrá­lo něko­lik dět­ských knih oprav­du zásad­ní roli. Vždy jsem si říkal, že pokud se mi poda­ří napsat kníž­ku, kte­rá zasáh­ne aspoň jed­no dítě podob­ně, bude to vel­ká radost. Spíš jsem chtěl napsat pró­zu, mám vymyš­le­ných i něko­lik záple­tek. Potom mě napa­dl kon­cept tako­vých bás­ni­ček, ale nepři­klá­dal jsem mu pří­liš vel­kou váhu. Když jsem o tom však poz­dě­ji řekl Bět­ce (ilu­strá­tor­ce Alž­bě­tě Zatlou­ka­lo­vé Göbe­lo­vé, pozn. redak­ce), moc se jí to líbi­lo. Už dlou­ho jsme spo­lu chtě­li něco vytvo­řit, tak jsme pak při­ro­ze­ně myš­len­ku téhle kni­hy roz­ví­je­li dál.

Takže ilustrátorka Alžběta Zatloukalová Göbelová byla u knížky od začátku?

Spous­tu nápa­dů jsme vymys­le­li spo­leč­ně a oba jsme měli od začát­ku jas­nou před­sta­vu o tom, jakým smě­rem kni­hu posou­vat. V něko­li­ka momen­tech, kdy se nám prá­ce tak nějak zasek­la, jsme se s Bět­kou sešli, pokaž­dé něco vymys­le­li — a zača­lo se to zase hýbat. Vzhle­dem k tomu, jak důle­ži­tou roli v tako­vé kni­ze ilu­stra­ce hra­jí, mě hod­ně uklid­ňu­je, že u toho byla ilu­strá­tor­ka, jejíž tvor­by i osob­nos­ti si moc vážím.

Tasemnice hledá byt rozhodně není čítanková poezie, kterou děti recitují ve škole před tabulí. I když možná by je to bavilo! S jakými ambicemi své vtipné a trefné básničky pouštíte do světa?

Mám malou neteř Johan­ku, tak dou­fám, že se to bude líbit hlav­ně jí. Kro­mě toho jsem chtěl psát něco o živo­či­ších, o kte­rých se vět­ši­nou pro děti nepí­še, ať se i dozvě­dí něco zají­ma­vé­ho. Pře­de­vším mě ale bavi­lo expe­ri­men­to­vat s for­mou, řekl bych, že tam je v rám­ci dět­ské poezie neob­vyk­lá prá­ce s rytmem a je to i jinak pro­rý­mo­va­né. Navíc jsou to čas­to dia­lo­gy, což dává pro­stor k zají­ma­vé­mu čte­ní. Taky si mys­lím, že je to vlast­ně doce­la sou­čas­né, což může být v rám­ci tro­chu sta­ro­mil­ské­ho říkan­ko­vi­té­ho úzu pro někte­ré čte­ná­ře pro­vo­ka­tiv­ní. Dost mě zají­má, jak na to budou rea­go­vat děti i rodiče.

Co báseň, to živočich, pěkně podle abecedy od A do Z. Výběr zvířat, o kterých píšete, je opravdu různorodý, o spoustě z nich jistě děti uslyší poprvé. Vybíral jste konkrétní živočichy podle nějakého klíče?

Živo­či­chy jsme vybí­ra­li s Bět­kou. Potře­bo­va­li jsme tomu dát něja­ký rámec, tak jsme vymys­le­li ten základ­ní abe­ced­ní klíč. To nako­nec vlast­ně byla vět­ší výzva, než jsem čekal, ale i vět­ší zába­va. Při výbě­ru jsme zohled­ňo­va­li hlav­ně to, ať je živo­čich něčím zají­ma­vý, ať se Bět­ce dob­ře kres­lí a ať nějak dopl­ňu­je zby­tek kni­hy. Důle­ži­tým para­me­t­rem bylo, aby se živo­čich vysky­to­val v Čes­ku, tak jsme něko­li­krát muse­li vymys­let tako­vé fintičky.

To mě zaujalo, prozradíte, jaké fintičky?

No, je doce­la jas­né, u kte­rých pís­men bylo nároč­něj­ší vymys­let čes­ké zví­ře. Uvi­dí­te v kni­ze, jak jsme si s tím poradili.

Ke každému zvířeti navíc uvádíte zajímavosti třeba o tom, kde žije nebo proč je vzácné. Takže se čtenáři nejen pobaví u básniček, ale také se něco nového dozvědí. Byl to původní záměr, nebo se vše dotvářelo až v průběhu tvorby knihy?

Tohle jsme vědě­li od začát­ku. Dáva­lo to smy­sl i vzhle­dem k plá­no­va­né­mu výbě­ru živo­či­chů, kte­ří nejsou pro děti pří­liš zná­mí. Kro­mě toho, aby byl živo­čich v daném kon­tex­tu neob­vyk­lý, jsem měl sna­hu vyhle­dá­vat pře­de­vším tako­vé, kte­ří jsou něčím fakt zají­ma­ví, tře­ba svým cho­vá­ním. To je potře­ba kon­krét­ně dovy­svět­lit mimo samot­né bás­ně — nechtěl jsem, aby byly pří­liš edu­ka­tiv­ní. V ide­ál­ním pří­pa­dě to takhle bude objev­né a inspi­ra­tiv­ní pro děti i rodi­če. Já jsem si taky v plné míře až při prá­ci na kni­ze uvě­do­mil spous­tu věcí, tře­ba jak zvlášt­ní a boha­tý je u nás jes­kyn­ní život. A bylo toho o dost víc.

Prozraďme, že jsme si pro čtenáře připravili malé interaktivní překvapení v podobě QR kódu, který je z knížky pošle přímo na YouTube kanál. Tam čekají videa a výběr z básní, které jste namluvil vy sám! Jaká to byla zkušenost a co říkáte na výsledek?

Já se nerad poslou­chám z nahrá­vek, tak asi nejsem úpl­ně ide­ál­ní kan­di­dát na hod­no­ce­ní. Ale roky jsem dělal slam poet­ry, tak­že pro mě čte­ní bás­ní do mik­ro­fo­nu není nijak vzdá­le­ná dis­ci­plí­na. Co se týče toho pro­ce­su, tak já jsem tex­ty jen nahrál, zby­tek zor­ga­ni­zo­va­la redak­tor­ka kni­hy Pav­la Nejed­lá. Je od ní moc hez­ké, že kni­ze i v tom­to ohle­du věnu­je tako­vou péči. Věřím, že to všech­no dohro­ma­dy bude dávat smysl.