Jak v hlavě slamera a básníka vznikne nápad napsat sbírku básní pro děti?

Knihu pro děti jsem chtěl napsat už roky. V mém životě hrálo několik dětských knih opravdu zásadní roli. Vždy jsem si říkal, že pokud se mi podaří napsat knížku, která zasáhne aspoň jedno dítě podobně, bude to velká radost. Spíš jsem chtěl napsat prózu, mám vymyšlených i několik zápletek. Potom mě napadl koncept takových básniček, ale nepřikládal jsem mu příliš velkou váhu. Když jsem o tom však později řekl Bětce (ilustrátorce Alžbětě Zatloukalové Göbelové, pozn. redakce), moc se jí to líbilo. Už dlouho jsme spolu chtěli něco vytvořit, tak jsme pak přirozeně myšlenku téhle knihy rozvíjeli dál.

Takže ilustrátorka Alžběta Zatloukalová Göbelová byla u knížky od začátku?

Spoustu nápadů jsme vymysleli společně a oba jsme měli od začátku jasnou představu o tom, jakým směrem knihu posouvat. V několika momentech, kdy se nám práce tak nějak zasekla, jsme se s Bětkou sešli, pokaždé něco vymysleli — a začalo se to zase hýbat. Vzhledem k tomu, jak důležitou roli v takové knize ilustrace hrají, mě hodně uklidňuje, že u toho byla ilustrátorka, jejíž tvorby i osobnosti si moc vážím.

Tasemnice hledá byt rozhodně není čítanková poezie, kterou děti recitují ve škole před tabulí. I když možná by je to bavilo! S jakými ambicemi své vtipné a trefné básničky pouštíte do světa?

Mám malou neteř Johanku, tak doufám, že se to bude líbit hlavně jí. Kromě toho jsem chtěl psát něco o živočiších, o kterých se většinou pro děti nepíše, ať se i dozvědí něco zajímavého. Především mě ale bavilo experimentovat s formou, řekl bych, že tam je v rámci dětské poezie neobvyklá práce s rytmem a je to i jinak prorýmované. Navíc jsou to často dialogy, což dává prostor k zajímavému čtení. Taky si myslím, že je to vlastně docela současné, což může být v rámci trochu staromilského říkankovitého úzu pro některé čtenáře provokativní. Dost mě zajímá, jak na to budou reagovat děti i rodiče.

Co báseň, to živočich, pěkně podle abecedy od A do Z. Výběr zvířat, o kterých píšete, je opravdu různorodý, o spoustě z nich jistě děti uslyší poprvé. Vybíral jste konkrétní živočichy podle nějakého klíče?

Živočichy jsme vybírali s Bětkou. Potřebovali jsme tomu dát nějaký rámec, tak jsme vymysleli ten základní abecední klíč. To nakonec vlastně byla větší výzva, než jsem čekal, ale i větší zábava. Při výběru jsme zohledňovali hlavně to, ať je živočich něčím zajímavý, ať se Bětce dobře kreslí a ať nějak doplňuje zbytek knihy. Důležitým parametrem bylo, aby se živočich vyskytoval v Česku, tak jsme několikrát museli vymyslet takové fintičky.

To mě zaujalo, prozradíte, jaké fintičky?

No, je docela jasné, u kterých písmen bylo náročnější vymyslet české zvíře. Uvidíte v knize, jak jsme si s tím poradili.

Ke každému zvířeti navíc uvádíte zajímavosti třeba o tom, kde žije nebo proč je vzácné. Takže se čtenáři nejen pobaví u básniček, ale také se něco nového dozvědí. Byl to původní záměr, nebo se vše dotvářelo až v průběhu tvorby knihy?

Tohle jsme věděli od začátku. Dávalo to smysl i vzhledem k plánovanému výběru živočichů, kteří nejsou pro děti příliš známí. Kromě toho, aby byl živočich v daném kontextu neobvyklý, jsem měl snahu vyhledávat především takové, kteří jsou něčím fakt zajímaví, třeba svým chováním. To je potřeba konkrétně dovysvětlit mimo samotné básně — nechtěl jsem, aby byly příliš edukativní. V ideálním případě to takhle bude objevné a inspirativní pro děti i rodiče. Já jsem si taky v plné míře až při práci na knize uvědomil spoustu věcí, třeba jak zvláštní a bohatý je u nás jeskynní život. A bylo toho o dost víc.

Prozraďme, že jsme si pro čtenáře připravili malé interaktivní překvapení v podobě QR kódu, který je z knížky pošle přímo na YouTube kanál. Tam čekají videa a výběr z básní, které jste namluvil vy sám! Jaká to byla zkušenost a co říkáte na výsledek?

Já se nerad poslouchám z nahrávek, tak asi nejsem úplně ideální kandidát na hodnocení. Ale roky jsem dělal slam poetry, takže pro mě čtení básní do mikrofonu není nijak vzdálená disciplína. Co se týče toho procesu, tak já jsem texty jen nahrál, zbytek zorganizovala redaktorka knihy Pavla Nejedlá. Je od ní moc hezké, že knize i v tomto ohledu věnuje takovou péči. Věřím, že to všechno dohromady bude dávat smysl.