Historický román, krimi, horor, okultismus, hudba – jak vznikl nápad z těchto různorodých ingrediencí vytvořit jedinou knihu?
Jednou jsem byl s kamarády na večeři a někdo z nich začal mluvit o mrazivém prostředí viktoriánské doby. Nevím už, proč jsem se toho chytil, ale přišlo mi to jako dobrý základ pro knihu s detektivy, kteří vyšetřují strašidelné a nadpřirozené případy v devatenáctém století. Nechtěl jsem jako ostatní zasadit děj do Londýna, vybral jsem si Skotsko, které mám moc rád, i když to tak z knihy asi nevyznívá (smích).
Proč jste děj románu zasadil právě do Edinburghu, třeba prostředí Mexico City, kde jste vyrostl, vás neláká?
Vážně nedokážu říct přesně proč. Prostě jsem asi jen chtěl napsat román odehrávající se v Edinburghu, který jednoduše miluju. Žiju v Anglii jedenáct let a příběh Vražedných strun přímo vybízel k tomu, aby byl umístěn do Edinburghu. Atmosféra Skotska, deštivé počasí, temné uličky, to všechno sedělo na můj příběh. Ale mám v hlavě i nápad na příběh z Mexico City, takže ho možná ještě napíšu.
Pro vývoj příběhu jsou důležité postavy dvou detektivů, které nemohly být rozdílnější. Bylo vaším autorským záměrem postavit proti sobě slušňáka Freye z Anglie a skotského drsňáka McGreye? Nebo vám jen v hlavě vznikli dva skvělí hrdinové a bylo vám líto jednoho z nich „nepoužít“?
Myslím, že to vzniklo naprosto přirozeně. Když jsem o tom přemýšlel, věděl jsem, že jeden z nich musí být Skot a jeden Angličan. A byla to vážně zábava psát jejich hádky, to jak je Frey naštvaný, že musí být ve Skotsku, a McGrey zase nesnáší všechny z lepší společnosti.
Kterého z detektivů máte jako autor radši?
Mám rád oba! Lidi mi říkají, že jsem podobný Freyovi, McGrey zase říká věci, které bych chtěl mít odvahu taky říkat – když se mu něco nelíbí, zkrátka to řekne. Přál bych si to taky umět a být jako on.
Tento týden jste na dovolené v České republice, jak se vám tady líbí? Zaujalo vás už nějaké místo natolik, že byste ho chtěl využít ve své další knize?
Českou republiku mám opravdu moc rád, jsem tady už potřetí. Líbí se mi Praha, chutná mi vaše víno – a teď zrovna provádím výzkum pro novou knihu, v níž se objeví potomci moravských vinařů, kteří se přestěhovali do Skotska a přivezli tam svá vína. Takže teď mám dobrou výmluvu k tomu, proč vypiju tolik moravského vína (smích).
Co byste vzkázal českým čtenářům, kteří Vražedné struny zatím nečetli?
Pokud máte rádi záhady ve stylu Sherlocka Holmese, dejte šanci i Vražedným strunám. V knize je spousta vtipných scén a dialogů, které se mísí s děsivou vraždou. Takže pokud jsou podobné příběhy váš šálek kávy, jděte do toho.
Tuhle knihu jsem si vážně užil. Je tak strašidelná a gothic.
— Ian Rankin, spisovatel
Nesmírně zábavná viktoriánská záhada.
— The New York Times
Láska a vražda se k sobě v této knize hodí jako jahody se šlehačkou.
— The Independent
