Prv­ní díl atmo­sfé­ric­ké detek­tiv­ní série s jedi­neč­nou atmo­sfé­rou seve­ru Švéd­ska od jed­né z nej­ob­lí­be­něj­ších skan­di­náv­ských auto­rek Åsy Lars­son nazva­ný Slu­neč­ní bou­ře vychá­zí jako audi­ok­ni­ha v podá­ní ostří­le­né inter­pret­ky sil­ných žen­ských hrdi­nek Jany Stry­ko­vé. „Autor­ka má zase tro­chu jiný pohled, než na jaký jsme u sever­ských detek­ti­vek zvyklí. V cen­t­ru její pozor­nos­ti se oci­ta­jí oso­bi­té ženy a jejich život­ní pří­běhy, dáv­ná trau­ma­ta, ale i jejich kaž­do­den­nost, v níž se může poznat lec­kdo ze čte­ná­řů či poslu­cha­čů. Namís­to ’met­ro­po­lit­ní džun­gle‘ se sou­stře­dí na mik­ro­kos­mos malé­ho měs­teč­ka na seve­ru, kte­ré sama důvěr­ně zná, i na tvář magic­ké okol­ní pří­ro­dy,“ uved­la Šár­ka Nová­ko­vá, redak­tor­ka vyda­va­tel­ství OneHotBook.

Jed­ním z důvo­dů, proč je kri­mi řada s hrdin­kou Rebec­kou Mar­tinsso­nou tak pod­ma­ni­vá, jsou popi­sy drs­né kra­ji­ny za polár­ním kru­hem, kde se pří­běhy ode­hrá­va­jí a kte­ré autor­ka důvěr­ně zná: „Původ­ně, když se mi román tepr­ve vyno­řo­val v hla­vě, jsem si říka­la, že by se mohl ode­hrá­vat v již­ním Švéd­sku, ale pří­běh se tomu vzpou­zel. Při­po­mí­na­lo to situ­a­ci, když nutí­te psa jít k vete­ri­ná­ři a on nechce dovnitř. Nako­nec jsem to vzda­la a řek­la jsem si: Dob­rá, tak ať tedy hlav­ní posta­va pochá­zí z Kiru­ny, ze seve­ru… A pří­běh zase začal fun­go­vat. Já zkrát­ka musím vyprá­vět o seve­ru Švéd­ska. Neu­mím si před­sta­vit, že bych psa­la kni­hu, kte­rá by se ode­hrá­va­la někde jin­de,“ pro­zra­di­la Åsa Larsson.

dél­ka: 10 hod. 8 min.
vydá­vá: OneHotBook

Rebec­ka Mar­tinsso­no­vá se po letech vra­cí do své­ho rod­né­ho měs­teč­ka Kiru­ny kde­si za polár­ním kru­hem. Kdy­si muse­la toto mís­to za dra­ma­tic­kých okol­nos­tí opus­tit a ode­jít do Stoc­khol­mu, kde pra­cu­je jako práv­nič­ka spe­ci­a­li­zo­va­ná na daňo­vé pora­den­ství. Zpát­ky ji povo­lá dáv­ná kama­rád­ka San­na, jejíž bra­tr byl hrůz­ným způ­so­bem zavraž­děn a ritu­ál­ně zmr­za­čen v kos­te­le nábo­žen­ské­ho spo­le­čen­ství, kte­ré kdy­si zalo­žil. Aby očis­ti­la San­nu od pode­zře­ní, jež na ni padlo, musí se Rebec­ka při hle­dá­ní vra­ha vypo­řá­dat nejen s poli­cej­ní­mi postu­py, ale je nuce­na čelit i doha­dům kolu­jí­cím uvnitř uza­vře­né a vydě­še­né komu­ni­ty. Bude muset zapá­t­rat hlu­bo­ko ve své pamě­ti a ve svém svě­do­mí, aby se posta­vi­la čelem k tem­né­mu tajem­ství, kte­ré za sebou teh­dy zane­cha­la a kte­ré dří­má pod příkro­vem vše­o­bec­né­ho mlčení. 

Nahráv­kuv režii Jit­ky Šká­pí­ko­vé dopro­vá­zí také výrazná hudeb­ní slož­ka, jíž vévo­dí melan­cho­lic­ké a zadu­ma­né roz­mách­lé kla­vír­ní melo­die, v hlav­ním moti­vu boha­tě dopl­ně­né smyč­ci, zne­klid­ňu­jí­cí plo­chou i zvu­ky nej­růz­něj­ších syn­te­zá­to­rů. Sou­hra tónů tak pod­tr­hu­je nála­du celé­ho vyprá­vě­ní podob­ně, jako když fil­mo­vá hud­ba dopl­ňu­je obraz.

Audi­ok­ni­ha vychá­zí jako mp3 ke sta­že­ní pro­střed­nic­tvím digi­tál­ních dis­tri­bucí za 269 Kč i jako CD mp3 za 299 Kč. Pou­ze na por­tá­lu Audi­o­lib­rix však mohou čle­no­vé před­pla­ti­tel­ské­ho klu­bu kou­pit audi­ok­ni­hu jen za 199 Kč.

Ukáz­ku z audi­ok­ni­hy si může­te poslech­nout zde.

„Jana Stry­ko­vá svým výko­nem román roz­hod­ně pozve­dá­vá nejmé­ně o příč­ku výš, než kam dosa­hu­je tiš­tě­ná kni­ha. Umí se do postav vžít, při­ro­ze­ně mode­lu­je svůj hlas do odstí­nů dle jed­not­li­vých cha­rak­te­rů. Přes­ně vysti­hu­je zejmé­na osob­nost mimo rea­li­tu žijí­cí San­ny, kte­rou poslu­chač pod­le hereč­či­ny into­na­ce roz­po­zná v kaž­dé repli­ce. Pro poslech a ori­en­ta­ci v tex­tu je podob­né roz­li­šo­vá­ní hla­sů postav klí­čo­vé a tak lze za při­ro­ze­ně poda­nou sty­li­za­ci Stry­ko­vé tleskat.“
— napo​slech​.cz

„Poma­lu ply­nou­cí děj jde ruku v ruce s líným hla­sem Jany Stry­ko­vé a nikdo jiný se pro hla­so­vou pre­zen­ta­ci Slu­neč­ní bou­ře neho­dí lépe. Dopro­vod­ná hud­ba pak cel­ku nasa­zu­je koru­nu v tom nej­lep­ším slo­va smys­lu, pou­ži­té hudeb­ní pod­bar­ve­ní jen umoc­ňu­je poslu­cha­čo­vu před­sta­vi­vost a vyost­řu­je výsled­ný dojem.“
— Sever​ske​kri​mi​.cz

„Slu­neč­ní bou­ře má vše, co by dob­rý detek­tiv­ní román mít měl – šikov­ně stup­ňu­je napě­tí, postup­ně odha­lu­je život a vzta­hy čas­to fana­tic­kých pří­vr­žen­ců jed­né nábo­žen­ské kon­gre­ga­ce, posta­vy jsou pro­kres­le­né a ‘plas­tic­ké’. Navrch dodá i sluš­nou dáv­ku poe­tic­ké­ho líče­ní sever­ské kra­ji­ny, kte­rou autor­ka zná jako své boty.“
— Kul​tu​ra​21​.cz

Åsa Lars­son (nar. 1966)
Švéd­ská spi­so­va­tel­ka pochá­zí z Kiru­ny, malé­ho měs­teč­ka na seve­ru země; v sou­čas­nos­ti žije se svý­mi dvě­ma dět­mi na jihu poblíž Gripshol­mu. Než se zača­la věno­vat psa­ní, pra­co­va­la jako daňo­vá porad­ky­ně. Její prv­ní kri­mi­nál­ní román Slu­neč­ní bou­ře (zfil­mo­vá­no 2007) vzbu­dil ve Švéd­sku vel­ký zájem čte­ná­řů a zís­kal oce­ně­ní za nej­lep­ší kri­mi­nál­ní prvo­ti­nu. Stej­ný ohlas měly i její dal­ší díly detek­tiv­ní řady s hlav­ní posta­vou Rebec­kou Mar­tinsso­no­vou, kte­ré čes­ky vydá­vá nakla­da­tel­ství Host: Tem­ná stez­ka, Než pomi­ne tvůj hněv, Pro­li­tá krev a Oběť Molo­cho­vi. Spo­lu s Inge­lou Kor­sell, původ­ně uči­tel­kou, kte­rá v sou­čas­nos­ti dokon­ču­je dok­to­rát v oblas­ti dět­ské gra­mot­nos­ti, píše napí­na­vou fan­ta­sy sérii pro děti PAX (čes­ky z této řady vyšly v nakla­da­tel­ství Host kni­hy Hůl pro­kle­tí, Grim pří­zrak, Dív­ka ze záhro­bí a Nevi­di­tel­ný zloděj).

Jana Stry­ko­vá (nar. 1979)
Vystu­do­va­la čino­her­ní herec­tví na praž­ské DAMU. Prv­ní stá­lé angaž­má zís­ka­la v letech 2003/2004 v Diva­dle F. X. Šal­dy v Liber­ci, poté byla postup­ně člen­kou tří praž­ských diva­del. Od roku 2013 je na vol­né noze a spo­lu­pra­cu­je s řadou praž­ských scén. Nato­či­la něko­lik fil­mů (např. Zaká­za­né uvol­ně­ní, Dítě čís­lo 44, Pří­pad Andrey S.) a seri­á­lů (např. Ordi­na­ce v Růžo­vé zahra­dě, Doko­na­lý svět), pra­cu­je v roz­hla­se i v dabin­gu. Dále účin­ko­va­la v audi­ok­ni­hách vyda­va­tel­ství One­Hot­Book: Nor­ské dře­vo (2013), Atlas mra­ků (2013), Zmi­ze­lá (2014), Posled­ní Lapo­nec (2014), Myce­li­um I: Jan­ta­ro­vé oči (2014), Myce­li­um II: Led pod kůží (2015), Klubíč­ko vese­lých pohá­dek (2015), Paní Hemin­gwa­y­o­vá (2016).

Zodpovědnost, ale hlavně radost

Rozhovor s herečkou Janou Strykovou o audioknize Sluneční bouře

Pro vyda­va­tel­ství One­Hot­Book už jste „načet­la“ spous­tu titu­lů, ale vždy šlo o nahráv­ky více­hla­sé, kde jste měla urči­tou roli nebo čet­la jen část. Jaké je mít koneč­ně celou audi­ok­ni­hu sama pro sebe?
Vel­ká zod­po­věd­nost, ale hlav­ně radost! Moc mě těší, že moje “prv­ní celá audi­ok­ni­ha” je prá­vě tato. Slu­neč­ní bou­ři bych se nebá­la dopo­ru­čit i nároč­něj­ším čte­ná­řům či poslu­cha­čům. Je to vel­mi dob­ře napsa­ná detek­tiv­ka, od kte­ré se při čte­ní jen těž­ko odtrhnete.
Jak se vám tahle sever­ská detek­tiv­ka z odlehlé­ho kra­je, kde „hlav­ní roli hra­jí ženy“ líbila?
Jak už jsem pře­de­sla­la, mys­lím, že je to výji­meč­ná kni­ha. Napí­na­vá, sever­sky ponu­rá, mís­ty dokon­ce vel­mi spe­ci­fic­ky vtip­ná. Iro­nic­ká. Mož­ná i pro­to, že ji napsa­la žena, tak tro­chu o ženách, je mi vel­mi blízká.

Jak se vám zamlou­va­la posta­va Rebec­ky Mar­tinsso­no­vé? Byla vám něčím blíz­ká, máte tře­ba něco společného?
Mys­lím, že Rebec­ka je tako­vým pro­to­ty­pem dneš­ních tři­cát­nic. Vel­mi inte­li­gent­ní a samo­stat­ná žena žijí­cí jen svou pra­cí, ale ve skry­tu duše tou­ží­cí po tep­lu domo­va. Bylo by div­né, kdy­by ale­spoň někte­ré její vlast­nos­ti s mojí malič­kos­tí nere­zo­no­va­ly. Naštěs­tí od ní už mám ale rodi­nu, tak ale­spoň někte­ré její pro­blémy už řešit nemusím. 

Jak jste si pora­di­la se švéd­ským názvoslo­vím? Děla­la vám výslov­nost pro­blémy, nebo jste po Myce­liu už otrkaná? 
Výslov­nost je pro mě vždyc­ky oříš­kem a to zejmé­na na začát­ku čte­ní, to jsem mnoh­dy sama pře­kva­pe­ná, co ze mě vypad­ne (smích). Naštěs­tí se kro­mě vlast­ních jmen v romá­nu švéd­šti­na téměř nevyskytuje.

Jak jste se na čte­ní ve stu­diu připravovala?
Samo­zřej­mě jsem si kni­hu pře­čet­la a to doslo­va jed­ním dechem! S reži­sér­kou Jit­kou Šká­pí­ko­vou jsem měla to štěs­tí spo­lu­pra­co­vat již v minu­los­ti, tak­že jsem před natá­če­ním měla jis­to­tu, že mě nene­chá pří­liš tápat a spo­leč­ně najde­me způ­sob, jakým kníž­ku co nej­lé­pe interpretovat.

V romá­nu se vraž­dí v nábo­žen­ské komu­ni­tě, jejíchž pro­blé­mů se zlo­či­ny týka­jí. Jaký máte vztah k víře a nábo­žen­ství vy?
I přes veš­ke­rou a mnoh­dy vel­mi opráv­ně­nou kri­ti­ku všech církví a nábo­žen­ství, se pova­žu­ju za člo­vě­ka věří­cí­ho. Ač se k žád­né církvi pří­mo nehlá­sím. Víra nás mož­ná nespa­sí, ale nic lep­ší­ho člo­věk zatím nevymyslel.