Bývalá novinářka Elizabeth LaBanová napsala svůj první young adult román po třech nevydaných knihách pro ženy na popud svého agenta. „Vždycky to byl žánr, který mě přitahoval, a byla jsem opravdu šťastná, že to můžu zkusit. A jak to tak bývá, můj agent měl pravdu,“ přiznala autorka. To, že se ve své práci nemýlil ani jeden z nich, dokládá i množství ocenění, jež LaBanová za Esej o tragédii nasbírala.

Ocenění

  • Vítězka New Voices Selection podle ABC (Association of Booksellers for Children)
  • Nominace na Kentucky Bluegrass Award 2015
  • Nominace na Pennsylvania Young Readers Choice Award 2014
  • Nominace na ALA Best Books for Young Adults 2014
  • Nominace na Texas TAYSHAS High School Reading List 2014
  • Ve výběru Children's Book Committee na Bank Street College – Children's Book of the Year pro rok 2014
  • Ve výběru Kids´ Indie Next List (zima 2012/2013)
  • Nejlepší knihy měsíce ledna 2013 na Amazonu
  • Nejlepší kniha žánru young adult za leden 2013 podle Spotlight Pick

Trailer k původnímu vydání knihy

Ohlasy

Esej o tragédii je naprosto úchvatná a strhující kniha, která čtenáři nedá vydechnout, dokud neodhalí tajemství, jemuž Duncan čelí. Po jejím přečtení téměř jistě začnete své vlastní jednání vnímat jinak a díky tomuto románu se možná změní i váš pohled na svět. Je to nesmírně působivá kniha.
— The Guardian

Debutující Elizabeth LaBanová nás zavádí do prostředí soukromé školy a zároveň do myslí dvou sympatických, ale velmi rozdílných dospívajících studentů a do jejich paralelních milostných příběhů… Nepřítomnost rodičů, skvělá škola na předměstí, připravená předat svým studentům to nejlepší, krásně zařízené ložnice s přeplněnými skříněmi, a dokonce i romantický zasněžený školní areál – to vše tvoří prostředí, které jen umocňuje závažnost příběhu a intriky v něm obsažené.
— Booklist

Esej o tragédii vypráví o tom, jak těžké může být, když nezapadáme, a jak daleko můžeme být schopni zajít, abychom cítili, že někam patříme. Naprosto úžasná kniha.
— HelloGiggles.com

Díky skvělé zápletce a uvěřitelným postavám ožívají před čtenářem Tim s Vanessou, stejně jako Duncan, jehož chápání tragédie na nás dopadne se skutečnou naléhavostí.
— School Library Journal

Podmanivý příběh vypráví chlapec, který je kvůli tomu, jak vypadá, pokládán za outsidera. Román plný vášní a neopětované lásky líčí milostná dramata i útrapy života na střední škole.
— The Bulletin of the Center for Children's Books

Recenze: Nejlepší young adult kniha roku 2013: Esej o tragédii

Ve své ohromující prvotině s názvem Esej o tragédii Elizabeth LaBanová vykresluje nádherný obraz první lásky a tragické ztráty.

Autorka mistrně prozkoumává definici tragédie – jak v kontextu příběhu jako takového, tak prostřednictvím postav, které mají od svého učitele angličtiny za úkol v průběhu maturitního ročníku napsat „esej o tragédii“. To, že je hlavní hrdina pojmenován po Macbethovi, jedné ze Shakespearových nejtragičtějších postav, není náhoda.

Esej o tragédii má předpoklady stát se jednoho dne opravdovou literární klasikou, něčím, co najdeme jak v osobních čtenářských denících, tak i mezi povinnou četbou ve školách. LaBanová nechává ožít bohatou škálu postav, z nichž každá bojuje se svými vlastními definicemi „tragédie“ a nástrahami dospívání.

Jak se kruh v Eseji o tragédii uzavírá, nechává LaBanová závěrečné rozhodnutí na čtenáři: je příběh Tima Macbetha tragédie? Nebo je to něco jiného? Podobné otázky budou čtenářovu mysl zaměstnávat ještě dlouho po dočtení poslední strany.

Zdroj: http://www.examiner.com/review/best-ya-of-2013-the-tragedy-paper-by-elizabeth-laban

Rozhovor s Elizabeth LaBanovou: „Na střední škole jsem psala esej o tragédii a mělo to na mě obrovský vliv“

Co vás inspirovalo k napsání knihy Esej o tragédii?
Jako teenager jsem milovala knihy žánru young adult. V poděkování v závěru svého románu jsem ostatně uvedla, že přečtení knih The Outsiders a That Was Then, This Is Now od S. E. Hintonové opravdu změnilo můj život a díky nim jsem začala toužit po tom, stát se spisovatelkou. Třicet let jsem si myslela, že vytvořím svět, jaký vytvořila ona. A pak se stalo několik věcí najednou: můj agent mě povzbuzoval v tom, abych zkusila napsat román v žánru young adult; přečetla jsem – také na doporučení svého agenta – Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goethe; a začala jsem přemýšlet o tom, jak tento slavný příběh zmodernizovat. Bylo to někdy v době, kdy se mi v hlavě začal probouzet svět Irvingovy školy. Než jsem se nadála, Tim cestoval ve sněhové bouři do New Yorku a Duncan nastupoval do posledního ročníku.

Psala jste i vy jako závěrečnou práci na střední škole esej o tragédii? Jak vám to pomohlo při tvorbě románového příběhu?
Ano, ve čtvrtém ročníku střední školy jsem psala esej o tragédii a mělo to na mě obrovský vliv. Pokud si dobře pamatuju, bylo to poprvé, kdy jsem si školní práci opravdu užila. Dokonce jsem se (ke svému překvapení) na práci na eseji těšila. Po celé roky jsem věřila tomu, že to odstartovalo mou kariéru novinářky, protože jsem zjistila, že mě baví vyhledávat informace a pátrat po jejich smyslu. Když jsem začínala psát knihu, myšlenka na esej o tragédii – nebo podobný esej – se mi zdála pro pozadí příběhu, jenž se rodil v mých představách, skvělá. Esej, který jsem tenkrát sepsala (na psacím stroji!), mám pořád schovaný, a když jsem knihu psala, mockrát jsem do něj nahlížela.

Při čtení Eseje o tragédii čiší „láska k literatuře“ z každé stránky. Inspirovaly příběh nějaké konkrétní klasické romány?
Děkuju, že to říkáte. Klasika, která knihu ovlivnila nejvíc, je Utrpení mladého Werthera. Četla jsem ho v překladu předtím, než jsem začala dávat knihu dohromady, a měla jsem v hlavě strukturu toho příběhu po celou dobu, co jsem psala. V mé knize jsou samozřejmě postavy mnohem mladší a příběh není úplně stejný, ale když jsem měla nějaké otázky, jak by ta či ona věc měla být, pořád jsem se vracela k původnímu textu. Kromě toho mám ráda velké množství Shakespearových her a myslela jsem na ně, když jsem psala. V knize je scéna, kdy si Daisy v knihkupectví čte Tisíc akrů Jane Smileyové. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a uchvátilo mě spojení mezi ní a Shakespearovým Králem Learem. Když se na to zaměříte, najdete v mém příběhu několik záměrných narážek na knihy S. E. Hintonové.

Jak rozhodnutí o tom, že Tim bude albín, pomohlo utvářet jeho charakter a příběh? Myslíte, že by nějaká jiná „odlišnost“ působila podobné emoční vypětí?
Chtěla jsem, aby měl Tim takový druh trampoty, s níž se musí potýkat denně, ale ne něco, co mu by mu znemožňovalo žít běžný život. Také se mi líbila myšlenka, že jeho problémem je něco, co vidíte hned v okamžiku, kdy se s ním střetnete tváří v tvář. Myslím, že se hodně teenagerů cítí být na očích, přestože nemají nic, čím by nutně vyčnívali, a tím, že je Tim albín, se tento pocit ještě umocňuje. Jsem si jistá, že bych mohla přijít s jinou „odlišností“, ale jakmile Tim ožil v mé hlavě, tohle tam uvízlo spolu s ním. Nechtěla jsem, aby byl znetvořený nebo aby měl velkou jizvu, protože to není to, o čem jsem chtěla vyprávět. Třebaže Tim bojuje s tím, jak vypadá, kdo si troufne říct, že není svým vlastním způsobem velmi hezký?

Jaká kniha na vás udělala největší dojem, když jste byla malá?
Kdybych měla vybrat jedinou, řekla bych That Was Then, This Is Now od S. E. Hintonové. Četla jsem ji, když jsem byla v sedmé nebo osmé třídě, a pamatuju si, že jsem byla unesená tím, jak v ní byly postavy propojené. Samozřejmě jsem ráda četla i předtím, ale poprvé jsem zažila ten pocit, kdy mi postavy z knihy začaly okamžitě po dočtení chybět.

Používáte sociální média? Pokud ano, jakou roli hrají ve vašem autorském životě?
Sociální média používám. Na Facebooku jsem roky a teď začínám mít opravdu ráda Twitter. Není pochyb o tom, že mě spojuje s dalšími autory, stejně jako s potenciálními čtenáři. Kromě toho někdy narazím na něco, co mi dá námět na další scénu!

Máte oblíbené místo na psaní?
Vždycky píšu na notebooku u jídelního stolu v našem řadovém domě v Center City ve Filadelfii. Cítím se spojená se vším, co se v domě děje, a když vyhlédnu z okna, vidím hlavy kolemjdoucích a slyším lidi venku.

Plánujete pokračovat v psaní pro mládež, nebo byste někdy chtěla napsat něco pro dospělé?
Další kniha, kterou mám v plánu, je opět v žánru young adult. Zajímavé je, že Esej o tragédii není moje úplně první kniha, i když je to můj první vydaný young adult román. Napsala jsem tři ženské romány a ještě jeden mám rozpracovaný, zasunutý někde vzadu v hlavě. Jednou se k němu dostanu, ale právě teď se mi líbí žánr young adult a jsem ráda, že můžu být jeho součástí.

Kterou kapitolu nebo část knihy vás bavilo psát nejvíc a proč?
Kdybych musela vybrat – a to je těžké – řekla bych, že mě nejvíc bavilo psát kapitoly, v nichž se Tim potká s Vanessou na letišti a potom jdou společně do hotelového pokoje. Okamžitě se mi líbilo jejich napojení a způsob, jak spolu mluvili. A když jsem se později při korekturách ke knize opakovaně vracela a znala jsem postavy lépe, byla o to větší zábava prostě „vědět“, co udělají a řeknou. Je to jen krátký úryvek, ale opravdu mám ráda scénu, v níž Tim říká Vanesse, aby byla opatrná, až si bude zahřívat prsty u nohou vodou, a použije poněkud neobvyklý ekvivalent slova „vlažný“.

Na čem nyní pracujete?
Píšu svůj druhý young adult román. Tentokrát je hlavní hrdinkou dívka, což je fajn, i když musím říct, že se mi líbilo psát z chlapeckého úhlu pohledu. Jsem do další knihy zapálená a už se to začíná rýsovat. Nechci prozrazovat příliš, ale klíčem k zápletce bude opět školní úkol.

Chtěla byste něco vzkázat svým čtenářům a fanouškům?
Ráda bych vám poděkovala. Už tak dlouho píšu knihy a sním o tom, že si je přečtou další lidé, nejen moje rodina, můj agent a editoři, kteří řeknou díky, ale vlastně neděkují. A teď mám s touto knihou takovou šanci! Budu opravdu vděčná, když někdo vezme do ruky Esej o tragédii a bude chtít trávit čas v jeho světě.

Zdroj: http://randomactsofreading.wordpress.com/2013/01/07/qa-with-elizabeth-laban-author-of-the-tragedy-paper
(redakčně kráceno)