Tom Rachman

(nar. 1974) je kanadsko‑anglický spisovatel. Narodil se v Londýně, ale vyrůstal ve Vancouveru. Studoval filmovou vědu na univerzitě v Torontu a žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Pracoval jako zahraniční dopisovatel tiskové agentury Associated Press v Římě, jako reportér v Indii a na Šrí Lance a jako redaktor v pařížské redakci International Herald Tribune.

Román Imperfekcionisté (2010) je Rachmanovou prvotinou. Dostal se na osmé místo bestsellerů New York Times a byl přeložen do dvanácti jazyků. New York Times, Washington Post, New Yorker, Publishers Weekly, Economist a mnoho dalších významných médií zařadilo román mezi nejlepší knihy roku.

Filmová práva koupila produkční společnost Brada Pitta.

Průvodní text Karla Hvížďaly

Slovo imperfekcionisté v anglickém slovníku nenajdete, autor Tom Rachman jím označuje jedenáct postav, které vystupují v jeho stejnojmenném románu. Jsou to frustrovaní, emocionálně nejistí a slabí lidé, kteří mají celý život velké problémy sami se sebou a kterým vyhovuje, že se od nich žádné zvláštní výkony neočekávají. Nad panoptikem bizarních postaviček se mohou ukájet ti, co českým novinářům začasté spílají a žehrají a čeští novináři se s úlevou mohou chlácholit tím, že to u nás není ještě nejhorší, i když i na dveřích některých domácích redakcí by mohla viset cedule s nápisem: Pozor, za dveřmi je realita. Román je možné interpretovat jako metaforu blížícího se konce jedné civilizace založené na alfabetické kultuře. Zřejmě proto se objevil na seznamu bestsellerů New York Times a byl přeložen do dvanácti jazyků.

Ohlasy

Každý, kdo kdy byť jen přičichl k novinařině, pozná, že Imperfekcionisté jsou opravdu příběhy ze života. / The Guardian

Zábavný, lidský, dojemný, místy pobuřující a neskutečně trefný — takový je Rachmanův román, kniha, kterou přečtete jedním dechem a na konci si budete přát, aby se deník, o kterém se v ní píše, vydával dál, aby ještě jednou našel čtenáře a investory — zkrátka aby román neskončil. Nebo aby se Bradu Pittovi, který na Imperfekcionisty koupil filmová práva, povedlo natočit film stejně skvělý, jako je tahle kniha. / Amanda Meyreová

První Rachmanův román je skvělý… tak skvělý, že jsem si ho musel přečíst dvakrát, abych přišel na to, jak je možné, že je tak strhující. Ale stejně se mi na tuhle otázku nepovedlo odpovědět. Stejně jako nechápu, kde někdo tak mladý, jako je Tom, získal tak neuvěřitelně zralý náhled na lidské slabosti. Jeho román je vtipný i dojemný zároveň. Tímhle debutem nastavil laťku hodně vysoko. / Christopher Buckley, The New York Times Book Review

Imperfekcionisté jsou úžasně originální, vtipní a tak důmyslně rozčlenění, že se čtenář z poloviny baví tím, aby přišel na to, kam autor míří. Druhá polovina zábavy pramení nejen z brilantního líčení členů redakce, ale také z jejich profesních triků. Román je napsán elegantně satirickým jazykem, který je přesto plný citu. / Janet Maslinová, The New York Times

V knize nejsou žádná prázdná slova, v každé scéně a detailu posouvají postavy a příběh dopředu. Imperfekcionisté vás rozesmějí i rozpláčou. / Seattle Post-Intelligencer

Nejlepší kniha odehrávající se v prostorách redakce od doby, kdy vyšli Všichni prezidentovi muži. / The Cleveland Plain Dealer

Imperfekcionisté mají výtečný styl. Je to okouzlující debut od autora, který slibuje velký literární talent. / San Francisco Book Review

Každého, kdo je závislý na novinách a lituje jejich úpadku, novinář Tom Rachman se svými Imperfekcionisty uspokojí. Nádherná pocta pádu novin. / Vogue, Austrálie

Můj favorit na román roku a jeden z nejslibnějších debutů, které jsem za poslední dobu četl. / John Grisham

Detailní přehled úspěchů knihy

román doposud vyšel ve 12 jazycích a 26 vydáních (v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Německu, Velké Británii, Španělsku, Nizozemí, Brazílii, Francii, Izraeli, Itálii, na Tchaj-wanu aj.); Amazon knihu zvolil v rubrice „Spotlight“ knihou měsíce (duben 2010); 8. místo v žebříčku bestsellerů New York Times (květen 2010); titulní strana New York Times Book Review (květen 2010); nominace na Giller Prize 2010 (mezi 13 nominovanými autory); Autor měsíce – The New Yorker (červenec 2010)

Umístění mezi nejlepšími knihami roku

top 9 knih pro rok 2010 (Chicago Tribune News); top 10 knih roku 2010 (New York Times); top 10 debutů roku 2010 (Amazon); top 10 knih roku 2010 (Amazon); nejlepší romány roku 2010 (Washington Post); nejlepší knihy roku 2010 (The New Yorker) – mezi 6 knihami; nejlepší knihy roku 2010 (Economist); nejlepší knihy roku 2010 (Slate) – mezi 7 knihami; nejlepší knihy roku 2010 (Entertainment Weekly) – mezi 10 knihami; nejlepší knihy roku 2010 (National Public Radio Best of 2010 – Book Club Picks) – mezi 5 knihami; nejlepší knihy roku 2010 (Publishers Weekly); nejlepší knihy roku 2010 (About Bestsellers) – mezi 10 knihami; knihy roku 2010 (Sunday Telegraph); 100 pozoruhodných knih roku 2010 (New York Times Sunday Book Review); výběr beletristických knih (Financial Times)

Úryvek z recenze Janet Maslinové (New York Times, květen 2010)

Epochálního dne roku 2007 se členové redakce z Imperfekcionistů musí vypořádat s důležitým oznámením. „Naštěstí,“ píše Tom Rachman, „je většina redakce zaměstnaná přípravou vydání týkajícího se střelby na virginské polytechnice“, když ta druhá zpráva, ta skutečně velká, přijde.

Co dělá slovo „naštěstí“ v kapitole nazvané „Střelec řádící v areálu školy má na svědomí 32 obětí“? Je tam, protože bývalý novinář Rachman zná a miluje krátkozrakost své někdejší profese, šibeniční humor novinářů a ošidnost povolání, jemuž zasvětili svůj život. Vyzbrojený tímto poznáním a určitou absencí módního váhání, které příliš často zaplavuje beletrii z pracovního prostředí, napsal Rachman bohatou, vzrušující knihu, která je milostným dopisem a zároveň epitafem světa novin.

Rachmanův přechod od žurnalistiky k beletrii není ale vůbec ochuzen o velkolepost. Imperfekcionisté jsou úžasně originální, vtipní a tak důmyslně rozčlenění, že se čtenář z poloviny baví tím, aby přišel na to, kam autor míří. Druhá polovina zábavy pramení nejen z brilantního líčení členů redakce, ale také z jejich profesních triků. Román je napsán elegantně satirickým jazykem, který je přesto plný citu. (…)

A stejně jako jsou Imperfekcionisté mnohem víc než jen součet jednotlivých částí románu, dosahují také mnohem dál, než je životní cyklus jakékoliv profese. (…) Rachman může psát o jiných věcech se stejnou grácií a lehkostí. Ale tato kniha, jeho podivuhodná prvotina, bude vždycky jeho srdeční záležitostí.

zdroj: http://www.nytimes.com/2010/05/06/books/06book.html

Tom Rachman – Otázky a odpovědi

Kde jste čerpal inspiraci k napsání románu?

Imperfekcionisté ke mně přicházeli průběžně. Začalo to postavami, které vpluly do mé představivosti překvapivě dobře zformované, dokonce včetně brýlí a skvrn na košilích. Uspořádal jsem je, umístil je do prostředí, které jsem znal – do redakce novin – a sledoval jsem, co se s nimi děje, občas je trochu pošťouchl, občas ony šťouchly mě. Příběhy při psaní ožívaly a výsledky byly pro mě téměř tak neočekávané jako pro kteréhokoli budoucího čtenáře.

Do jaké míry je kniha založena na vašich vlastních zkušenostech?

Většinu svého profesního života jsem se věnoval novinařině, zpočátku v zahraničním oddělení Associated Press v New Yorku, naposledy jako redaktor International Herald Tribune v Paříži. Zobrazení novinařiny v Imperfekcionistech je výstižné a pohled na to, jak se vytvářejí noviny, přináší zevnitř. Ale všechny postavy a příběhy jsou smyšlené.

Proč jste toužil napsat román, přejít od literatury faktu k beletrii?

Ve skutečnosti to byla touha po psaní beletrie, co mě přivedlo k novinařině, ne naopak. V dospívání jsem snil o natáčení filmů, ale na univerzitě mě mé nadšení pro literaturu přivedlo místo k filmu k psaní. Myslel jsem si, že jako nezkušený autor nemůžu okamžitě napsat román. Novinařina vypadala jako dobrá příležitost k cestování, psaní a čtení, a zároveň jako způsob obživy. Zvolil jsem tedy tuto možnost s jasným úmyslem vrátit se k beletrii, které se teď věnuji na plný úvazek.

Vaše kniha se dotýká problémů, jimž čelí dnešní noviny. Myslíte si, že mají budoucnost?

Bohužel, tištěná média se nacházejí ve stále zoufalejší situaci. Problémů je celá řada, v neposlední řadě internet navykl čtenáře na získávání informací zadarmo. Aby si udržely své čtenáře, nabízí deníky většinu svých článků online zdarma. Ale pořád mají obrovské náklady na získání nových zpráv. Tento zásadní rozpor plus celá řada dalších problémů odvětví ničí. Nicméně čtenářů je více než kdykoliv předtím, jsou vzdělanější, kosmopolitnější a touží po důvěryhodných zprávách. Úpadek tištěných novin nemůže zabít zpravodajský byznys. Pouze si prostě nejsme jistí, jak to bude vypadat v budoucnu.

zdroj: webové stránky autora (www.tomrachman.com)

Z rozhovoru v Pages & Pages Booksellers

Při letmém pohledu se zdá, že Imperfekcionisté jsou sbírkou povídek, ale samozřejmě jsou mnohem víc než sbírka povídek. Proč jste se rozhodl napsat román sestávající z jednotlivých příběhů – medailonů – namísto celistvého vyprávění?

Ve všech zaměstnáních, kterými jsem kdy prošel, jsem byl s kolegy v kontaktu několik hodin denně, ale často jsem měl jen velmi letmou představu o jejich životech mimo kancelář. Velmi mě to zaujalo: člověk může být obklopen dalšími životy, plnými úsilí a zklamání, a nevědět o nich, nevědět, na čem těmto lidem skutečně záleží. Když jsem si představil redakční místnost z této knihy, byla plná takových postav. Vyprávět jen jeden příběh by znamenalo vyloučit ty ostatní. Tak jsem je tam umístil všechny a svázal tak dohromady jediný příběh z četných příběhů jejich životů.

Co vás vedlo k tomu, že jste umístil děj románu do redakce mezinárodních novin v Římě? Proč ne raději nějaké národní nebo místní noviny?

Částečně díky své vlastní zkušenosti – pracoval jsem v Římě jako reportér a v Paříži v mezinárodních novinách. Mezinárodní noviny jsou navíc unikátním, fascinujícím místem. Pohybují se na okrajích společností, a přitom nejsou v žádné z nich zakořeněné. Jejich zaměstnanci si zmíněné smíšení kultur užívají (anebo jím trpí), nepatří ani sem, ani tam – už nejsou zcela Australanem nebo Kanaďanem nebo Američanem, ale ještě nejsou ani Italem, Číňanem či Francouzem. Připadalo mi to jako vhodný výchozí bod pro román.

Postavy vaší knihy tak či onak chybují, ale stejně si nemůžete pomoci a cítíte ke každé z nich obrovské sympatie. Jak výstižně tyto nedokonalé postavy reprezentují vznik mezinárodních novin?

Chtěl jsem ukázat vnitřní život novinové redakce. Mnohé postavy jako takové jsou reprezentanty typů, s nimiž jsem se setkal, i když žádná z nich nevznikla přímo na základě reálné postavy. Měl bych dodat, že novináři nejsou obzvláště nedokonalí lidé. Ale novinařina s tak intenzivní konkurencí, neustálými uzávěrkami a flirtováním s mocí a sporné postoje k ní, to vše jistě přitahuje určité množství podivínů.

zdroj: https://promo-manager.server-secure.com/em/message/email/view.php?id=127589&u=2064

Anotace a ukázka k prolistování zde:
http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/nakladatelstvi/pripravujeme/item-813