Jak se žije grafikovi v pandemii?

Nevím, jestli mě lze považovat za reprezentativní vzorek. Připadám si často lehce mimo i v méně pohnutých časech. Nejvíc mi scházejí moji milí kolegové. Většinu času pracuju z domu. Přítel mě po příchodu z práce obvykle najde na místě, kde mě ráno zanechal, to znamená u monitoru, v pyžamu, zakuklenou v dece. Velmi oceňuju, že vyvětrá a rozsvítí. Jednou týdně se zastavím v redakci, abych otestovala kognitivní schopnosti. Zdá se mi, že entropie prostupuje napříč kancelářemi. Někteří se snaží klást odpor odcizení ve virtuálním světě. Já se ale po jakýchkoli pokusech žít společenským „online“ životem vzápětí propadám do hluboké deprese.

Jak jí čelíš?

Snažím se řešit svá zadání tak, abych mohla trávit co nejvíc času venku focením a sběrem různých vhodných artefaktů. Vzhledem k zavřeným obchodům a antikvariátům navíc často ani není jiná možnost, kde získat podklady. Nic proti obálkám s kamenem, ale doufám, že se situace brzy zlepší.

Co tě přivedlo ke grafickému designu?

Upřímně řečeno, talentovky na střední uměleckou jsem udělala náhodou, když jsem šla podpořit kamarádku, aby tam nezápasila sama. O to větší překvapení pro mě bylo, když nepřijali ji, ale mě. Pamatuju si, že jsem z toho byla dost přešlá, nevěděla jsem, co v tu chvíli dělat. Původně jsem mířila na gymnázium, ale kvůli přijetí na jinou školu už nešlo podat další přihlášku.

Co ti řekli doma?

Naši to tehdy snad i obrečeli. Mně šla vždycky dobře matika, chemie, humanitně zaměřené obory mě moc nebavily. Nakonec jsem si řekla, že to zkusím, a v září jsem nastoupila do „ateliéru prostorové tvorby“, což mi znělo velmi tajuplně. Ve škole se mi ale rychle zalíbilo. Vedoucí ateliéru nám dopřávali volnost. Nechtěli po nás našprtané poučky z učebnic, ale vlastní názor. Vyučování podle toho taky vypadalo, tvořili jsme bez zábran.

Jak si to mám představit?

V praktických cvičeních jsme například tetovali živého čuníka, natáčeli řízenou explozi nebo jedna moje kamarádka v rámci školního projektu bydlela v krabici na nádraží.

Tak to bylo divoké.

Nám to tak tenkrát nepřišlo, ale asi trochu ano; vzpomínám si, jak se nás jednou pan školník bojácně ptal, jestli si může půjčit ty staré štafle svázané hadrem, nebo se jedná o nějakou uměleckou instalaci. Na střední školu ráda vzpomínám, výtvarníci z okruhu umprumky jsou bez nadsázky nejryzejší lidé, s jakými jsem se kdy setkala.

Kam dál směřovaly tvé kroky?

V posledním ročníku jsem se po mnoha konzultacích rozhodla pro studium obalového designu v Ostravě. Do ateliéru mě přijali, ale rychle mě to omrzelo. Zadání byla monotónní, nedokázala jsem se pro práci nadchnout. Zaujal mě ale jeden z volitelných předmětů a podala jsem si přihlášku, teď už konečně na grafický design na brněnské FaVU. Tady jsem se naučila to nejpodstatnější — jak o navrhování přemýšlet. Vedli nás mladí talentovaní designéři, kteří s nadšením rozvíjeli naše nápady a návrhy. Na každou konzultaci jsem se těšila.

Do tvorby knižních publikací jsi se pustila až v Hostu, nebo jsi měla už nějaké předchozí zkušenosti?

Kdyby ses mě zeptal před pár lety, nejspíš bych hrdě odpověděla, že nějaké ty tiskoviny už jsem upravila. Dnes vím, jak rozdílná disciplína je například navrhování katalogu k výstavě pro galerii a navrhování knížek pro nakladatelství. Vytvořit knižní obálku, trefit se do daného žánru a příběhu se pro mě víc blíží práci ilustrátora a třeba i scénografa než grafickému designu a nese to různá úskalí, se kterými jsem se setkala poprvé až v Hostu.

Jaká úskalí?

Ona jsou to úskalí vlastně spíš zdánlivě, protože jejich řešení bývá často tou nejzábavnější částí navrhování. Přijde mi, že grafik knižních obálek, to je trochu „práce všeho druhu“. Něco si vymyslíš nad papírem a pak už jen sháníš rekvizity, obesíláš známé s podivnými prosbami, lepíš a vystřihuješ, fotíš, skenuješ, od všeho trochu. S brněnskými vetešníky si většinou tykám. Myslím, že obecná představa je, že celá knížka vzniká před monitorem. Ve skutečnosti ale často pracuju s řadou uměleckých technik, od malby po prostorovou instalaci.

Které žánry tě při tvé práci u nás baví a které tě dokážou potrápit?

Těžko říct. Každá kniha má vlastní příběh, některý je mi osobně bližší, ale beru to tak, že neexistuje téma, které by nebylo něčím zajímavé. Obecně mám ráda, když jsou úkoly různorodé a když můžu od návrhu obálky získat odstup třeba řešením nějaké kampaně.

Vzpomeneš si na nějaké konkrétní tituly, které pro tebe byly profesní radostí?

Ráda spolupracuju s autorem nebo ilustrátorem. V kolektivu se lidé vzájemně inspirují, podporují, máš s kým sdílet radost z dobrého nápadu. Určitě mě těšila práce na Slovníku literárněvědného strukturalismu, Kulturním vetřelci Jiřího Trávníčka nebo Nemístech měst Anny B. Háblové, protože tady jsem si mohla dovolit vybočit z klasického layoutu a řešit knihu komplexně. S autory jsme přemýšleli, co by bylo pro knížku nejpřiléhavější, jak s ní bude čtenář pracovat.

Máš nějakou svou oblíbenou knihu? Odpověz prosím jako čtenářka, ale i jako designérka.

Já si knížky podle obálky vlastně ani nevybírám, ale potěší mě, když jsou zajímavě upravené. Úplně oblíbenou asi nemám, ale v poslední době se mi textově i vizuálně líbily Deníky režiséra Pavla Juráčka, Tweety básnířky Věry Jirousové nebo Úvod do současné trapnosti Pavla Šplíchala a Jakuba Ryšky. A moc ráda mám produkci malého nakladatelství Nová beseda, které zvídavým čtenářům nabízí svazky osobností především společenských a humanitních věd.

A nakonec nějaký designérský sen? Naprostá svoboda, finanční prostředky bez omezení…

Vyloženě vysněnou zakázku nemám. Od zadání k realizaci je dlouhá cesta, co se na začátku zdá jako méně zajímavý úkol, může přerůst v něco úplně jiného. Vím, že se ptáš v hypotetické rovině, ale takové ty „dreamjobs“ ve mně budí spíš podezření. Design chápu jako službu lidem, ve výsledku je mi jedno, jestli navrhuju literární magazín nebo identitu kavárny. Přijde mi skvělé, když se nad úkolem sejdou nadšení lidé, kteří chtějí vytvořit něco dobrého. A když ta hotová věc pak funguje a dělá radost i někomu dalšímu.

Alena Gratiasová (nar. 1991) je grafická designérka, absolvovala studium Ateliéru prostorové tvorby a propagačního výtvarnictví na Střední škole umění a designu v Brně, tři roky studia Ateliéru obalového designu na Fakultě umění v Ostravě a dva roky Ateliéru grafického designu na brněnské FaVU. Vystavovala na Bienále grafického designu v Brně a Tchaj-peji. V minulosti spolupracovala např. s Galerií hlavního města Prahy, Moravskou galerií a Galerií TIC v Brně. Od roku 2016 působí v nakladatelství Host. Žije v Brně.