Říkáte, že zahrada by nám měla plnit přání. Jaká přání to mohou být?
Nejčastěji slýchám přání — chci se na své zahradě cítit dobře. Pro někoho to může být absolutní soukromí, pro druhého barvy a zábava. Zahrada nám dokáže plnit přání o pohodovém bezstarostném místě, který slouží jen nám a přesně tak, jak jsme si to vysnili. Je to prostor neomezených možností. Dětem nabídne dokonalé prostředí pro jejich hry. Dospělým zas poskytne dovolenkovou pohodu a věrně zinscenuje ty nejbarevnější vzpomínky na jejich dětství strávené třeba u babičky na chalupě.
Vzpomínáte si na první impuls, kdy jste se rozhodl přetavit své zkušenosti do podoby knihy?
Bylo to po odvysílání mého pořadu Ferdinandovy zahrady. Jsem za ten pořad moc rád, mnohému mě naučil. Ale ve dvaceti šesti minutách nedokážete řadu věcí pojmenovat naplno. V tak krátkém vymezeném čase brouzdáte často po povrchu. Já jsem dostal chuť jít pod povrch. Snad i sám sobě slovy popsat, co může zahrada lidem dát. A co si myslím, že spousta lidí neví a mohlo by jim to do života přinést kvalitu, která zpříjemní život.
Co vás při práci na knize bavilo nejvíc?
Byla to spolupráce party lidí, kteří společně kráčeli k jednomu cíli. Především to byla další společná zkušenost s Terezkou Frcalovou, která je i scénáristkou Ferdinandových zahrad a bez které by toto všechno nikdy nevzniklo. Ona přišla s nápadem předat světu to, o čem si povídáme jen v ateliéru nebo s konkrétními majiteli zahrad, kteří si nás k sobě zvou. Díky tomu, že už se spolu dobře známe, vypráví kniha příběhy pěkně od podlahy. Žádný povrch, žádný balast.
Bavila mě také práce s fotografií. S grafičkou Lucií Zajíčkovou jsme se ponořili do světa téhle barevné knihy a několik hodin jsme nevěděli, co se okolo nás děje. Tvůrčí rauš. Jsou to vzácné životní chvilky, na které se nezapomíná.
A bavilo mě samotné vytváření knihy. Speciálního média, které v multimediálním světě může působit jako starý veterán. Přitom při bližším seznámení zjistíte, že jde o jiný zážitek, který obrazovka ani svižná videa nemohou nikdy nahradit. Je to úplně jiný sport.
Na koho se svou knihou obracíte, k čemu by měla sloužit?
Kniha by měla sloužit lidem zamýšlejícím se nad svou zahradou. Lidem, kteří cítí, že by něco mělo být jinak. A kteří tuší, že to něco najít nemusí stát ani fůru peněz ani na to nepotřebují experta v saku s tituly před jménem i za ním. Jde o to otevřít možnosti a dovolit si snít. Myslím, že se nám v knize podařilo nastínit jednoduchou metodu, jak téměř každý dosáhne zahrady, která bude více o něm a pro něj.
Je to metoda kladení si velmi snadných, elementárních otázek. Mám raději světlo nebo stín? Opravdu mě baví venku jíst? Jaké by to bylo, kdybych mohl mít na své zahradě ohniště? Skutečně si moje děti užívají kvalitní a inspirativní zábavu na zahradním dřevěném hradu, kterých je v blízkém okolí na veřejných hřištích osm?
Zmínil jste, že zahradní architektura bude v budoucnosti boom. Proč si to myslíte?
Žijeme v parádní době. Máme se dobře. Máme se dokonce tak dobře, že pomaličku přicházíme na to, že peníze samy o sobě nemají žádnou cenu. Energii, kterou vydáváme v zaměstnání, chceme směnit za zážitky a kvalitní životy.
Ke kvalitnímu životu patří i kultivované životní prostředí. Své byty a domy už řada lidí v naší krásné zemi přiblížila k vlastním představám a vkusu. A teď přicházejí na řadu zahrady. Dlouho se na ně chudinky zapomínalo, byly to takové Popelky, které jen doplňovaly dům. Ale teď okolo sebe vidím lidi, kteří přicházejí na to, že právě zahrada dokáže pohodu bydlení posunout o pořádný kus dál. Zahrada přinese radost, inspiraci a proměnlivost. Kdo by se nechtěl pohoupat v houpací síti ve stínu korun stromu, vnímat šum listů, zpěv ptáků a vůni bylinek?
