V pří­bě­hu se setká­vá­me s moti­vem dvoj­ní­ka, kte­rý se v čes­ké lite­ra­tu­ře obje­vu­je pou­ze spo­ra­dic­ky. Daniel Petr našel pro svou kni­hu inspi­ra­ci v dílech tako­vých jmen svě­to­vé lite­ra­tu­ry, jako je E. A. Poe, F. M. Dosto­jev­skij nebo O. Wil­de. Samot­ným spouš­tě­čem k napsá­ní kni­hy však bylo vyprá­vě­ní Pet­ro­vých přá­tel o jejich býva­lém spo­lu­žá­ko­vi. Šlo o člo­vě­ka, kte­rý nedbal na svůj vzhled, ale o to víc se zají­mal o fil­my. Jeho zna­los­ti svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie byly ohro­mu­jí­cí. Jed­no­ho dne odjel do zahra­ni­čí, a když se vrá­til, vyšlo naje­vo, že se změ­nil. Nešlo při­tom pou­ze o vizu­ál­ní pro­mě­nu, ale i o to, že najed­nou nebyl schop­ný odpo­vě­dět ani na ty nej­jed­no­duš­ší otáz­ky týka­jí­cí se filmu. 

Pro­mě­nu dušev­ní a zejmé­na fyzic­kou autor v kni­ze popi­su­je vel­mi syro­vě, až natu­ra­lis­tic­ky. Podob­ně jako v pří­pa­dě Stra­ky na šibe­ni­ci, kdy Petr detail­ně odha­lu­je postup­ný roz­pad hlav­ní posta­vy zapří­či­ně­ný alko­ho­lem, také v novin­ce vykres­lu­je obra­zy fyzic­kých pro­je­vů stár­nu­tí. Zde je však důle­ži­tá i rovi­na duchov­ní, kte­rá těles­ný úpa­dek pří­mo způsobuje.

Hlav­ní­ho hrdi­nu Mic­key­ho Watt­se vede k roz­hod­nu­tí ode­jít z Ame­ri­ky a začít nový život na opač­né stra­ně země­kou­le mimo jiné strach z despo­tic­ké­ho otce, kte­ré­ho se nedo­ká­že zba­vit ani v dospě­los­ti. Po něko­li­ka letech se Mic­key vra­cí domů, aby se poku­sil dát vztah s otcem do pořád­ku. Ke kýže­né katar­zi ale nedo­chá­zí, a navíc vyplu­jí na povrch dáv­no skry­tá tajem­ství. Mic­key se sna­ží unik­nout rodin­ným pou­tům, ale minu­lost ho stá­le dohá­ní. Daniel Petr pro­zra­dil, že výběr námě­tu je do jis­té míry ovliv­něn roz­cho­dem jeho rodi­čů: „Jestli­že cítím potře­bu vrá­tit se k téma­tu, kte­rým jsem se zabý­val před šes­ti lety ve Stra­ce na šibe­ni­ci, zna­me­ná to, že jsem své trau­ma z dět­ství ješ­tě nepře­ko­nal a s tera­pe­u­tic­kou rolí lite­ra­tu­ry to nebu­de tak slav­né, jak se někdy tvrdí.“

Pokud jde o část děje ode­hrá­va­jí­cí se na opač­né stra­ně Atlan­ti­ku, nebo­jí se Petr při­znat, že Ame­ri­ku zná málo: „Tím mám na mys­li sku­teč­nou Ame­ri­ku, ne tu, kte­rou před­sta­vu­jí The Aven­gers. Nesna­žím se o ana­lý­zu pro­blé­mů, s nimiž se Ame­ri­ča­né potý­ka­jí, to by bylo nad moje síly. Spíš si stej­ně jako mno­zí z nás kla­du otáz­ku, co se to tam ksa­k­ru děje?“ I doba, v níž se děj ode­hrá­vá, má v romá­nu pod­stat­nou roli. V oka­mži­ku, kdy na sobě Mic­key začí­ná pozo­ro­vat prv­ní změ­ny, nastu­pu­je do Bílé­ho domu Donald Trump. Ame­ric­ký pre­zi­dent chce navrá­tit Ame­ri­ce její býva­lou slá­vu, stej­ně jako Mic­key chce nalez­nout své před­cho­zí já.

Zdroj: Ondřej Lipár

Pokud jste stej­ně zvě­da­ví jako my a chtě­li bys­te pood­ha­lit pro­ces zro­du lite­rár­ní­ho díla, věz­te, že Daniel Petr vzka­zu­je: „Zná­mé je Hemin­gwa­y­o­vo ‚piš opi­lý, upra­vuj stříz­li­vý‘. K tomu není pod­le mého názo­ru potře­ba nic dodá­vat.“ A to tedy oprav­du není. Zají­má-li vás, jaký je Mic­key­ho dvoj­ník, jak dopad­ne jejich setká­ní a zda se Mic­key udob­ří s otcem, začtě­te se do této nevšed­ní čes­ké prózy.