Lin­dgren se naro­dil roku 1938 v seve­ro­švéd­ském kra­ji Väs­ter­bot­ten, kde se také ode­hrá­vá mno­ho jeho děl. Byl pří­sluš­ní­kem mimo­řád­ně sil­né spi­so­va­tel­ské gene­ra­ce, kte­rá debu­to­va­la ve spo­le­čen­sky a poli­tic­ky zjitře­ných šede­sá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí. Duch a atmo­sfé­ra této doby pozna­me­na­ly i jeho prv­ní, sati­ric­ky ladě­né bás­nic­ké a pro­za­ic­ké pokusy. 

Defi­ni­tiv­ně se pro­sa­dil roku 1982 romá­nem Ces­ty hada na ská­le, takřka sta­ro­zá­kon­ním pří­bě­hem z Väs­ter­bot­te­nu deva­te­nác­té­ho sto­le­tí, ve kte­rém se pre­zen­to­val jako skvě­lý fabu­lá­tor a vypra­věč. Mimo­řád­né vyprá­vě­cí nadá­ní — spo­lu s umě­ře­ným až lako­nic­kým sty­lem, iro­nií, (občas poně­kud čer­ným) humo­rem, smys­lem pro absurd­no a bizar­nost, hlu­bo­kým pocho­pe­ním pro všech­no lid­ské a schop­nos­tí ucho­pit zásad­ní život­ní tázá­ní hra­vým, zábav­ným způ­so­bem — pat­ří k cha­rak­te­ris­tic­kým rysům všech jeho titu­lů, např. povíd­ko­vých sbí­rek Mera­bi­na krá­sa a Legen­dy či romá­nů David a Bat­še­ba, Čme­lá­čí med, Pře­ru­še­ný pří­běh, Doré­ho bib­le a Norr­land­ský akva­vit. Jakož i posled­ní pró­zy z roku 2014, jejíž titul zní Kling­sor.

Lin­dgre­no­vi se za jeho živo­ta dosta­lo celé řady oce­ně­ní včet­ně nej­pres­tiž­něj­ší švéd­ské Augusto­vy ceny a člen­ství ve Švéd­ské aka­de­mii a jeho kni­hy se těší vel­ké­mu zájmu čte­nář­ské veřej­nos­ti. Díky tomu, že jich znač­ná část byla pře­lo­že­na do češ­ti­ny, si své čte­ná­ře a fanouš­ky našly i u nás.

Při­pra­vil Zby­něk Černík
Foto Ulla Montan