Jaké kníž­ky jste měl rád, když jste byl malý?
Četl jsem jak divý. Všech­no, co se mi dosta­lo pod ruku. Nej­víc mě však zají­ma­ly pří­běhy o kouz­lech a dob­ro­druž­ství. Vět­ši­na mých oblí­be­ných auto­rů byli Polá­ci, ti asi v Čes­ké repub­li­ce nejsou pří­liš zná­mí. Ale napros­to jsem milo­val Mumín­ky Tove Jansso­no­vé a Děti z Buller­by­nu od Ast­rid Lin­dgre­no­vé — jejich kni­hy zažeh­ly mou vášeň pro úžas­né, magic­ké pří­běhy Seve­ru. Ovšem mou napros­to nej­ob­lí­be­něj­ší kres­le­nou posta­vič­kou — a moc rád to říkám prá­vě teď — byl váš Rum­cajs. Zbož­ňo­val jsem jeho smy­sl pro humor i pohád­ko­vý svět, ale nej­víc jsem Rum­caj­se milo­val pro jeho nezdol­nou odva­hu a troufalost.

Co pod­le vás dělá dět­skou kníž­ku dobrou dět­skou knížkou?
To je oprav­du těž­ká otáz­ka a mys­lím si, že kaž­dý spi­so­va­tel pro to má svou vlast­ní teo­rii. Pod­le mě je tře­ba vytvo­řit pohád­ko­vé pro­stře­dí, kte­ré děti hned od začát­ku při­jmou za své. Pak jim musí­te dát posta­vu, k níž mohou vzhlí­žet (v mém pří­pa­dě je to Tap­pi), a posta­vu, s níž se zto­tož­ní (Chi­cho­tek). Potom — když už tohle všech­no máte — potře­bu­je­te najít čte­ná­ře při­pra­ve­né ohod­no­tit to, co jste napsal. Všech­ny moje kni­hy jsou pro­vě­ře­né mými dvě­ma syny.

Proč píše­te kníž­ky pro děti? Ovliv­ni­lo vás, že jste se stal rodičem?
Ano, jsem otcem dvou skvě­lých klu­ků, což mě roz­hod­ně ovliv­ni­lo. Dřív jsem psal fan­ta­sy spí­še pro dospě­lé čte­ná­ře. Když měl star­ší syn jeden rok, zača­li jsme mu se ženou číst před spa­ním. Pře­čet­li jsme všech­ny kla­sic­ké dět­ské pří­běhy a zača­li se roz­hlí­žet po nových kni­hách. Ale záhy jsme zjis­ti­li, že nám došly dob­ré kni­hy. Man­žel­ka na mě táza­vě pohléd­la a uká­za­la na počí­tač. Pocho­pil jsem a za chví­li byl prv­ní pří­běh na svě­tě (smích).

Pro koho jste kníž­ku napsal?
Tap­pi­ho pří­ho­dy jsou pro všech­ny děti, kte­ré rády zavřou oči a sní. Jsou pro všech­ny, kdo rádi cho­dí po lese, koupou se v jeze­ře a v létě tan­čí do zápa­du slun­ce. Mou nej­vět­ší nadě­jí je, že kou­zel­né pří­běhy ze Šep­ta­jí­cí­ho lesa pod­ní­tí dět­skou před­sta­vi­vost a při­po­me­nou jim nád­her­ný svět mimo počí­ta­če a tablety.

Co bys­te vzká­zal svým malým čes­kým čtenářům?
Ahoj, mí dra­zí čeští kama­rá­di! Nic bych si nepřál víc, než aby Tap­pi­ho pří­běhy zasáh­ly vaše srd­ce. Užij­te si výle­ty do svě­ta fan­ta­zie s vikin­gem, s nímž se vždyc­ky bude­te cítit v bez­pe­čí. Dou­fám, že se spo­lu jed­no­ho dne potká­me osobně.

Marcin Mortka (nar. 1976)

je vypra­věč, sní­lek a wor­ko­ho­lik v jed­nom — zříd­kakdy se mu poda­ří pro­žít den, aniž napí­še ale­spoň jed­nu strán­ku o čem­ko­liv. Zaní­ce­ně zkou­má stře­do­vě­ké kří­žo­vé výpra­vy a vel­ké pla­chet­ni­ce napo­le­on­ské éry, milu­je kávu, ces­to­vá­ní i klid v jaké­ko­liv podo­bě. Jeho nej­vět­ší poklad je rodi­na. Nerad spě­chá, má rád vůni vět­ru a kaž­dou noc by chtěl pro­se­dět s kníž­kou. V létě se tra­dič­ně mění v hobi­ta — hra­be se v zahra­dě, cho­dí bosky, hod­ně jí a opa­tr­ně se vyhý­bá všem dob­ro­druž­stvím. Sní o tom, že by někdy napsal doko­na­lou pohád­ku nebo se ale­spoň stal někým, jako je Tap­pi z Šep­ta­jí­cí­ho lesa.

Spi­so­va­tel, tlu­moč­ník z norš­ti­ny a ang­lič­ti­ny. Absol­vent skan­di­na­vis­ti­ky na Uni­ver­zi­tě Ada­ma Mic­kiewic­ze v Pozna­ni píše pře­váž­ně fan­ta­sy lite­ra­tu­ru pro dospě­lé, v posled­ních třech letech se věnu­je i kni­hám pro děti a mládež.