Není možné zapamatovat si na první čtení všechna fakta a zajímavosti, je to kniha, ke které se čtenáři a čtenářky budou vracet nebo v ní během společného předčítání budou hledat další a další „a‑to-jsi-věděl-že…?“.
Deset takových fun facts vybíráme, abychom vás na Knihu plnou jídla nalákali. Berte to jako ochutnávku, takových deset čtenářských jednohubek:
1. Jednohubka historická: Na začátku sedmého století byl vynalezen preclík. Upekl ho jeden italský kněz, jeho motivací bylo rozdávat preclíky dětem jako odměnu v nedělní škole.
2. Jednohubka technická: Lidé dlouho věděli, že jídlo uložené v chladu vydrží déle, ale cesta k vynálezu lednice byla dlouhá a složitá — až do dvacátého století se k chlazení jídla používaly kusy ledu ze zamrzlých jezer nebo rybníků. Předchůdkyně lednice byla vlastně jen obyčejnou skříní s vrstvou vyplněnou ledem. První čpavkovou kompresorovou chladničku vynalezli v roce 1876, v roce 1923 vznikla skladná a relativně tichá domácí lednice, dnešní kombinované chladničky s mrazákem máme od poloviny dvacátého století.
3. Jednohubka politická: Jídlo může snadno sloužit jako projev názoru či postoje — v březnu roku 2022 ohlásil český výrobce zmrzliny Prima, že přejmenuje Ruskou zmrzlinu na Ukrajinskou zmrzlinu. Nakonec se ale uchýlil k méně radikální změně a původní „ruská“ zmrzlina se dnes jmenuje „Tradiční zmrzlina od Mrazíka“.
4. Jednohubka pro boháče: Nejdražším jídlem na světě jsou bílé lanýže. Kilogram těchto vzácných hub stojí sedm milionů korun. Vyčmuchávají je speciálně vycvičení psi a ty nejchutnější se sbírají v severní Itálii u města příznačně nazvaného Alba.
5. Jednohubka tradiční: V Řecku házejí na svatého Mikuláše do moře sladkou kaši jménem kolivo. Dělají to proto, aby nasytili i ty námořníky, kteří v moři zahynuli — svatý Mikuláš je totiž mimo jiné i patronem námořníků a mořeplavců.
6. Jednohubka geografická: Na mapě Evropy se dá nakreslit dělicí čára podle toho, kde se jí spíš cibule a kde česnek: cibule severněji, česnek jižněji. Podobně platí dělení i pro tuky, které kuchaři a kuchařky na kontinentu do pokrmů přidávají. Jižní Evropa produkuje, a tedy i používá zejména olivový olej, střední a severní Evropa máslo, na východě je v kurzu hlavně slunečnicový olej. Jen Maďarsko je speciální kategorie, tam je největší spotřeba sádla.
7. Jednohubka masová: Které maso se těší největší oblibě, závisí na náboženství a tradicích té které země. U nás běžně jíme kuřata nebo vepře, v Peru se jedí morčata, v Číně a ve Vietnamu psi a kočky, napříč Asií slepičí pařátky. V Indii by nevzali do pusy hovězí, protože kráva je pro ně posvátné zvíře, lidé testují, jak chutná hmyz, a považují ho za potravinu budoucnosti a v jednom londýnském veganském obchodě snědli promasoví aktivisté dokonce syrovou veverku, aby ukázali, že v mase je síla.
8. Jednohubka chuťová: Na jazyku je několik tisíc chuťových pohárků, které se vyvíjejí, už když je dítě u matky v břiše, tam se velmi záhy naučí rozpoznat na jazyku sladkou chuť plodové vody — a pak proč nás to sladké pořád tak láká! S věkem ubývá počet chuťových pohárků až na polovinu, i proto starší lidé víc solí nebo koření. A ještě jedna zajímavost — chutě jsou dané geneticky a často se týkají velkého okruhu lidí. Desetina populace na světě nesnáší koriandr, třetina lanýže a každý druhý člověk na světě nesnese chuť kapustiček!
9. Jednohubka léčitelská: Mléko z ospalých krav pomáhá s usínáním! Pokud je kráva podojená večer, obsahuje její mléko látku zvanou tryptophan. Po jejím požití se člověk cítí uvolněně a chce se mu spát.
10. Jednohubka udržitelná: Třetina potravin, které lidé vyrobí, se nesní, ale vyhodí. Obvykle proto, že jídla nakoupíme moc a nestihneme ho zpracovat, nebo proto, že se zkazí kvůli špatnému skladování. Velký podíl na plýtvání mají také obchody a restaurace, i když už i ty se to snaží změnit — mnoho z nich prodává i prošlé, speciálně označené potraviny se slevou, zadarmo je rozdávají neziskovkám a ve Francii mají dokonce zákon, který zakazuje prošlé nezkažené jídlo vyhazovat, ale je třeba ho dávat potravinovým bankám.
