Nakladatelství Host po úspěchu s trilogií Milénium Stiega Larssona přichází s další novinkou švédské žánrové literatury. Román Hypnotizér od Larse Keplera se těší přízvisku bestseller – po celém světě se již prodaly statisíce výtisků.
Nutno poznamenat, že tentokrát díky překladu Azity Haidarové vyšel v České republice dříve než v Německu, Anglii nebo Spojených státech.
Záměr autorů napsat knihu, která bude stejně strhující a napínavá jako filmový thriller, se dočkal svého naplnění. Hypnotizér čtenáře nenechá vydechnout. Brzy po poněkud rozvleklém začátku nabere děj spád a zhruba od první třetiny se odvíjí závratnou rychlostí.
Každou chvíli dochází k novému zvratu, dialog střídá dialog, zápletka se rozšiřuje do netušených rozměrů a postupně se objevují další a další souvislosti. Zajímavým, i když v literatuře jistě ne inovačním zpestřením je také využití metody střihu či pomalé nájezdy typické právě pro oko kamery. O dění na různých místech se potom dozvídáme postupně, skoky v čase vždy upřesňuje datum na začátku kapitoly. Román v podstatě nepřichází s ničím novým. Používá stále stejné prvky, jen smíchané v jiném poměru a završené jiným rozuzlením. Hlavního hrdinu představuje lékař ve středním věku, jenž svou výjimečností či závislostí na kodeinu nápadně odkazuje k jistému americkému seriálu.
Osobní i profesní život se mu hroutí kvůli deset let starým událostem. Pokud chce přežít beze ztrát, musí se minulosti postavit čelem. Někoho však jistě víc zaujme policista Joona. Zatímco ostatním vidíme až do žaludku, mladý vyšetřovatel si drží odstup. Pochopitelně jedná vždy podle vlastního svědomí, i když se tak vystavuje nebezpečí, a dokáže se objevit v pravý čas na pravém místě.
Celý příběh zahaluje neuvěřitelná brutalita, která čtenáři pronikne až do morku kostí. Potoky krve, týrané bytosti, bestiální počínání zločinců. Román se zaměřuje na psychicky narušené jedince vystavené hlubokému vnitřnímu utrpení, z nichž se postupně stávají zrůdy.
Pacienty s psychiatrickou diagnózou však zobrazuje dosti jednostranně a v duchu stereotypních představ společnosti často udává duševní poruchu coby jediný a zcela dostačující motiv vraždy. Nevyhneme se také otřepaným klišé při líčení vztahu otce s dcerou, a tím pádem i tchána a zetě. A obligátní dávce sexu.
Naopak využití hypnózy jako hranice mezi nevědomím a realitou, kde lze proniknout do skutečné podoby člověka, považuji v žánrové literatuře za objevné.
Tvůrčí dvojice se s mohutnou podporou kritiky prohlašuje za pokračovatele již zmíněného Stiega Larssona. Vzhledem k tomu, že oba spisovatelé vycházejí ze stejného prostředí a žánrově se také příliš neodlišují, se dá s takovým názorem v podstatě souhlasit. Pokud bychom však měli Hypnotizéra s Miléniem skutečně srovnávat, podobal by se nejspíše druhému dílu. Jde o knihu, která vás donutí, abyste ji přečetli až do konce na jeden zátah, ale potom se k ní už nikdy nevrátíte.
Lars Kepler: Hypnotizér
Host, přeložila Azita Haidarová, 544 stran, 349 Kč