Jak jsi Cenu Jiřího Ortena přijal?
S radostí. Že Šaty z igelitu získaly tuto cenu, nota bene v jejím výročním pětadvacátém ročníku a v konkurenci favorizované poezie, beru jako ocenění mé práce a jako motivaci do budoucna. Je příjemné vědět, že osudy postav, které jsem v povídkách čtenářům nabídl, nejsou špatné. Rozhodnutí poroty chápu také jako hlas k veřejnosti: Tato knížka stojí za vaši pozornost.
Pořád se hořekuje, jak to mají začínající autoři těžké – vydat knihu, prosadit se. Ale zdá se, že ve Tvém případě šlo všechno až překvapivě snadno. Máš tedy nějakou radu pro další začínající autory?
Nejsem si jistý, jestli si můžu dovolit mentorovat, navíc mě napadá jen obvyklé klišé „nevzdávejte to“. Cestu k veřejnosti a případně i k nakladateli každopádně představuje publikace, ať už v časopisech nebo na různých literárních serverech (pokud je tedy sleduje někdo jiný než tamní komunita); pokud je smyslem literatury těšit příběhy čtenáře, je potřeba snažit se své texty ze šuplíku vyslat do světa. Osobně mám problém v tom nabízet svou práci, přijde mi to jako vnucování… nicméně na úplném počátku mé knížky stál mail do literárního časopisu Tvar, kterému jsem nabídl povídku „Řev závojnatky“ i titulní „Šaty z igelitu“. Redakce se nakonec rozhodla je otisknout.
Vím o Tobě, že píšeš literaturu pro děti, v Českém rozhlase by se měl letos objevit Tvůj autorský Hajaja „Co se skrývá pod břečťanem“. Čím je pro Tebe dětský čtenář zajímavý?
Práce pro dětského čtenáře pro mě představuje možnost vyzkoušet si jiné polohy literární tvorby. Fantastické motivy v literatuře jsou pro mě jako čtenáře i jako autora mimořádně zajímavé a pohádkové příběhy umožňují rozehrát je zase jiným způsobem, než je tomu u knížek pro dospělé. V tvorbě pro děti navíc osobně cítím větší prostor pro humor i odlehčenější pohled na věci kolem nás. Témata, jež jsem volil v Šatech z igelitu, mi tuto cestu příliš neumožňovala a já si ji chtěl minimálně vyzkoušet.
Když mladý autor vydá knihu povídek, jaksi se očekává, že jeho další knihou bude román. Bude to platit i u Tebe?
O románu bych raději nemluvil, nejsem si jistý, jestli by se mi ta obrovská hmota nerozsypala pod rukama a jestli bych zvládnul tak velký příběh odvyprávět. V budoucnu bych se chtěl pustit do konzistentnějšího textu, to je pravda, v tuto chvíli mám ale spíš představu novely. Jejím tématem by mělo být rodinné tajemství, které se po patnácti letech nečekaně vyplave na povrch.
Ptal se Jan Němec
