Mikołaj Marszycki, nate​mat​.pl

http://​miko​laj​mar​s​zyc​ki​.nate​mat​.pl/​1​2​3​5​2​3​,​m​a​g​i​a​-​b​i​a​l​y​c​h​-​k​arpat

„Žít­kov­ské bohy­ně“ pře­kva­pi­vým způ­so­bem spo­ju­jí his­to­ric­ký román, kte­rý před­klá­dá tvr­dá fak­ta, a pod­ma­ni­vou fik­ci, kte­rá je vytvá­ře­na pro­po­je­ním magie, fan­ta­zie, nad­při­ro­ze­ných úka­zů, ale i dal­ších témat: dob­ře vede­né kri­mi­nál­ní záplet­ky s chytla­vým vyšet­řo­vá­ním, kte­ré­mu nechy­bí napě­tí ani šikov­né dáv­ko­vá­ní dal­ších odha­le­ní, nebo dokon­ce téma milost­né, kte­ré se týká lesbic­ké fascinace.“

„Zkom­bi­no­vat tolik moti­vů a témat – ty výše zmí­ně­né zda­le­ka nejsou všech­ny, je tu pře­ce ješ­tě msta, kte­rá ros­te kaž­dým rokem, Doři­na těž­ká a vyčer­pá­va­jí­cí péče o posti­že­né­ho bra­t­ra Jakoub­ka, a vraž­da – to je oprav­du veli­ké umě­ní. Tuč­ko­vá odved­la kus prá­ce. Všech­no tu do sebe krás­ně zapa­dá. Pří­běh čte­ná­ře vtáh­ne. Vyprá­vě­ní má spád a i díky výše zmí­ně­ným prv­kům tvo­ří doko­na­lou jed­no­tu. „Žít­kov­ské bohy­ně“ se čtou nezvykle lehce, ačko­liv cel­ko­vé vyzně­ní romá­nu je vel­mi smut­né a někdy až dojemné.“

Justyna Sekuła, Boo​ke​ri​a​da​.pl

https://​boo​ke​ri​a​da​.pl/​r​e​c​e​n​z​j​a​-​k​a​t​e​r​i​n​a​-​t​u​c​k​o​v​a​-​b​o​g​i​n​i​e​-​z​-​z​i​t​k​ovej/

„Kni­ha má něco málo přes 400 stran. Po prv­ních sto stra­nách se v ní toho při­ho­di­lo už tolik, že jsem urput­ně pře­mýš­le­la, jaké bude pokra­čo­vá­ní, a dal­ší kapi­to­ly jsem čet­la s vel­kou zvě­da­vos­tí, nemoh­la jsem se od kni­hy odtrh­nout. Doři­ny osu­dy ze sou­čas­nos­ti se pro­plé­ta­jí s její­mi vzpo­mín­ka­mi na dět­ství, s roz­ho­vo­ry s ješ­tě žijí­cí­mi bohy­ně­mi, a co je nej­dů­le­ži­těj­ší, tak také s doku­men­ty, kte­ré postup­ně odkrý­va­jí tajem­ství celé­ho pří­pa­du. Ten­to postup chvá­lím, při jejich čte­ní se totiž může­me vcí­tit do kůže hlav­ní hrdin­ky – stej­ně jako ona máme v rukou spi­sy taj­ných agen­tů, kte­ří bohy­ně sledovali.“

„Díky svě­ží­mu jazy­ku i pou­ta­vé­mu pří­bě­hu bohy­ní, jejichž růz­no­ro­dé pova­hy nám jsou v kni­ze před­sta­ve­ny v plné šíři, text doslo­va hltá­te, netr­pě­li­vě obra­cí­te strán­ky, abys­te se co nejdří­ve dozvě­dě­li, jak to všech­no dopadne.“

Bartłomiej Grabowski, Sekrety Literatury

http://​veri​tasli​ber​.blo​gspot​.cz/​2​0​1​4​/​1​0​/​b​o​g​i​n​i​e​-​z​-​z​i​t​k​o​v​e​j​.html

„Kni­ha vás upou­tá od prv­ní stra­ny, a to pře­de­vším dějo­vou lin­kou z minu­los­ti. Jed­ná se o vyni­ka­jí­cí román s his­to­ric­kým téma­tem. Mísí se v něm dvě oblas­ti: belet­rie a his­to­rie. Román Kate­ři­ny Tuč­ko­vé je úžas­né dob­ro­druž­ství, kte­ré vychá­zí z tra­di­ce i dějin Čes­ké republiky.“

Piotr Kofta, WPROST

http://​www​.wyda​w​nictwo​a​fe​ra​.pl/​k​s​i​a​z​k​i​/​b​o​g​i​n​i​e​-​z​-​z​i​t​k​o​v​e​j​.html

„V Žít­kov­ských bohy­ních najde­te všech­no, co má mít dob­rý pop­kul­tur­ní román: spik­nu­tí, mstu, milost­ný pří­běh, zra­du a také cizo­kraj­nou barev­nost dáv­ných časů. Je tu ale ješ­tě něco navíc: kni­ha Tuč­ko­vé, pře­kva­pi­vě smut­ná a hoř­ká, vyprá­ví o tota­lit­ních trau­ma­tech i o tom, jak sou­čas­nost pozře­la tra­di­ce dřív, než jí byl vyra­žen cejch.“

Anna Maślanka, Literackie Skarby Świata Całego

http://​lite​rac​kie​-skar​by​.blo​gspot​.cz/​2​0​1​4​/​1​1​/​p​e​k​n​i​e​t​e​-​s​z​k​i​e​k​o​-​o​s​l​e​p​i​o​n​e​-​o​k​o​-​b​o​g​i​n​i​e​.html

„A tak začí­ná fas­ci­nu­jí­cí pouť časem i pro­sto­rem, postup­né rekon­stru­o­vá­ní kom­pli­ko­va­né rodin­né hádan­ky. Žít­kov­ské bohy­ně jsou z čás­ti detek­tiv­ka, z čás­ti román spo­le­čen­ský, rodin­ný i psy­cho­lo­gic­ký, pře­de­vším se ale jed­ná o výbor­ně napsa­ný pří­běh o taju­pl­ných ženách, kte­ré si jako posled­ní udr­že­ly spo­je­ní s pří­ro­dou, doved­ly vycí­tit potře­by lid­ské­ho těla a lépe než kdo­ko­li jiný zna­ly lid­skou duši, neú­pros­ně oddě­le­nou od naší těles­né sko­řáp­ky moder­ní medicínou.“

„Dob­ré­ho spi­so­va­te­le pozná­me pře­de­vším pod­le toho, jaké poci­ty v nás jeho tvor­ba vyvo­lá­vá, jakou atmo­sfé­ru doká­že slo­vy vytvo­řit. Veš­ke­rá eru­di­ce se zdá být k niče­mu, jestli­že jaké­ko­li poku­sy o to, aby u čte­ná­ře vyvo­lal mír­né zne­po­ko­je­ní, kon­čí jedi­ně sou­cit­ným úsmě­vem na tvá­ři dotyč­né­ho. Co se týče emo­cí, tak Kate­ři­na Tuč­ko­vá vlád­ne perem bez­po­chy­by mistrovsky.“

(pře­klad Anna Halfarová)