V českém překladu nyní vychází Zrnko pravdy, váš druhý román s postavou prokurátora Szackého. Kdybyste měl čtenáře na tuto knihu nalákat, co byste jim řekl?
Představte si tiché, klidné, mimořádně okouzlující polské městečko, pěkné jako obrázek. Řeka, náměstí, starobylé kostely, přátelské hospůdky. A v překrásné katedrále tohoto půvabného městečka visí ohyzdný obraz: detailní vyobrazení antisemitské legendy o rituálních vraždách. Židé unášejí děti, vraždí je, strkají do sudu s hřebíky, aby z něj pak mohli stáčet jejich krev. Zničehonic se v tomhle půvabném městečku objeví mrtvoly a všechno nasvědčuje tomu, že někdo napodobuje scény namalované na obraze. A křísí tak přízraky minulosti.
V románu se zabýváte mimo jiné židovskou tematikou. Je toto téma mezi Poláky stále tak živé, že k němu má co říct i mladý spisovatel? A jaký je vůbec váš pohled?
Mluvit za všechny Poláky je obtížné, ale můžu mluvit za sebe. A já sám cítím zármutek. Připomeňme si, že holokaust v Polsku znamenal něco jiného než jinde v Evropě. Polská a židovská kultura tady koexistovaly po staletí a rodily dobré ovoce. Lidé spolu uměli žít, i když určité napětí mezi nimi bylo. Ve Varšavě tvořili Židé před válkou jednu třetinu obyvatel. A v některých městečkách byli Poláci dokonce v menšině. Je mi smutno z toho, že jsem tenhle svět nemohl poznat, že se nemůžu v neděli vypravit na oběd do židovské čtvrti. A mám vztek, když v Polsku vidím nesmyslné projevy xenofobie toho nejhoršího, nejvíce škodlivého nacionálního charakteru. Samozřejmě je to marginální, ale podle mě jsou tu spisovatelé od toho, aby národu nastavovali zrcadlo, a ne mu lezli do zadku. Pevně věřím, že opravdový patriotismus je možný jen tehdy, když jsme hrdí na naše velké úspěchy, ale zároveň se i stydíme za chvíle, kdy jsme se zachovali zbaběle.
Inspiroval vás někdo k vytvoření postavy Teodora Szackého? Jaký k němu jako k osobnosti a postavě svých knih máte vztah?
Bohužel musím přiznat, že ve mně nevzbuzuje žádné emoce, jen mě občas irituje. Nechci bořit romantické mýty, ale pro spisovatele je hrdina nástrojem. Nikdo se neptá truhláře, jestli miluje svoje kladívko a jaký má k němu vztah. Určitě má své oblíbené kladívko rád, ale kdyby se s ním něco stalo, tak si koupí jiné a nebude plakat. Kromě toho musí hrdinové v knize splnit tolik různých funkcí, že jim skuteční lidé jako vzor nemůžou posloužit. Což nic nemění na faktu, že vždycky když vyjde nová kniha, jsou nějací mí známí uražení, že jsem je vylíčil škodolibě.
Zrnko pravdy bude stejně jako předchozí román Zapletení zfilmováno. Z první filmové verze jste příliš nadšený nebyl, tentokrát se ale podílíte na scénáři. Bude se film držet dějové linie románu, nebo jste si dovolil nějaké výraznější změny?
Klíčové prvky zápletky se nezměnily. Je tam Sandoměř, obraz v katedrále, odehrávají se tam podivné vraždy. No a hlavní postava je chlap, v předchozím filmu mu změnili pohlaví. Společně s režisérem jsme na scénáři hodně dlouho pracovali, protože jsme chtěli knižní příběh odvyprávět vizuálně atraktivním způsobem. Bolelo to. V knížce je několik stran o tom, jak hrdina leží v posteli, zírá do stropu a rozjímá, což může být úžasná próza. Ve filmu by ale scéna vypadala tak, že hrdina jen leží v posteli a zírá do stropu. Kvůli tomu jsme museli spoustu věcí vymýšlet znovu.
V jaké fázi přípravy film je? Na co se v něm nejvíc těšíte?
Natáčení začalo na konci března a potrvá dva měsíce. Premiéra bude na přelomu roku 2014 a 2015. Na co jsem zvědavý? Hrají tam úžasní polští herci, jsou opravdu vynikající. Nemůžu se dočkat, až uvidím, jak se moji hrdinové díky nim mění ve skutečné lidi.
Aktuálně také píšete třetí díl série o prokurátorovi Szackém. Čím se bude zabývat tentokrát?
Děj se odehrává v Olštýně, městě na severu Polska, pěkně umístěném uprostřed lesů a jezer. Před válkou patřilo Německu, ale příběh má jiné téma než polsko-německé vztahy. A sice domácí násilí, to psychické, které nezanechává viditelné stopy, ale způsobuje, že všichni členové domácnosti žijí v neustálém strachu, v neustálém napětí. Myslím, že je to závažnější námět než vymyšlené vraždy.
Děkujeme za rozhovor.
(red.)