V čes­kém pře­kla­du nyní vychá­zí Zrn­ko prav­dy, váš dru­hý román s posta­vou pro­ku­rá­to­ra Szac­ké­ho. Kdy­bys­te měl čte­ná­ře na tuto kni­hu nalá­kat, co bys­te jim řekl?
Před­stav­te si tiché, klid­né, mimo­řád­ně okouz­lu­jí­cí pol­ské měs­teč­ko, pěk­né jako obrá­zek. Řeka, náměs­tí, sta­ro­by­lé kos­te­ly, přá­tel­ské hospůd­ky. A v pře­krás­né katedrá­le toho­to půvab­né­ho měs­teč­ka visí ohyzd­ný obraz: detail­ní vyob­ra­ze­ní anti­se­mit­ské legen­dy o ritu­ál­ních vraž­dách. Židé uná­še­jí děti, vraž­dí je, str­ka­jí do sudu s hře­bí­ky, aby z něj pak moh­li stá­čet jejich krev. Zni­če­ho­nic se v tomhle půvab­ném měs­teč­ku obje­ví mrt­vo­ly a všech­no nasvěd­ču­je tomu, že někdo napo­do­bu­je scé­ny nama­lo­va­né na obra­ze. A kří­sí tak pří­zra­ky minulosti.

V romá­nu se zabý­vá­te mimo jiné židov­skou tema­ti­kou. Je toto téma mezi Polá­ky stá­le tak živé, že k němu má co říct i mla­dý spi­so­va­tel? A jaký je vůbec váš pohled?
Mlu­vit za všech­ny Polá­ky je obtíž­né, ale můžu mlu­vit za sebe. A já sám cítím zármu­tek. Při­po­meň­me si, že holo­kaust v Pol­sku zna­me­nal něco jiné­ho než jin­de v Evro­pě. Pol­ská a židov­ská kul­tu­ra tady koexis­to­va­ly po sta­le­tí a rodi­ly dob­ré ovo­ce. Lidé spo­lu umě­li žít, i když urči­té napě­tí mezi nimi bylo. Ve Var­ša­vě tvo­ři­li Židé před vál­kou jed­nu tře­ti­nu oby­va­tel. A v někte­rých měs­teč­kách byli Polá­ci dokon­ce v men­ši­ně. Je mi smut­no z toho, že jsem tenhle svět nemohl poznat, že se nemůžu v nedě­li vypra­vit na oběd do židov­ské čtvr­ti. A mám vztek, když v Pol­sku vidím nesmy­sl­né pro­je­vy xeno­fo­bie toho nej­hor­ší­ho, nej­ví­ce škod­li­vé­ho naci­o­nál­ní­ho cha­rak­te­ru. Samo­zřej­mě je to mar­gi­nál­ní, ale pod­le mě jsou tu spi­so­va­te­lé od toho, aby náro­du nasta­vo­va­li zrca­dlo, a ne mu lez­li do zad­ku. Pev­ně věřím, že oprav­do­vý patri­o­tis­mus je mož­ný jen teh­dy, když jsme hrdí na naše vel­ké úspě­chy, ale záro­veň se i sty­dí­me za chví­le, kdy jsme se zacho­va­li zbaběle.

Inspi­ro­val vás někdo k vytvo­ře­ní posta­vy Teo­do­ra Szac­ké­ho? Jaký k němu jako k osob­nos­ti a posta­vě svých knih máte vztah?
Bohu­žel musím při­znat, že ve mně nevzbu­zu­je žád­né emo­ce, jen mě občas iri­tu­je. Nechci bořit roman­tic­ké mýty, ale pro spi­so­va­te­le je hrdi­na nástro­jem. Nikdo se neptá truh­lá­ře, jest­li milu­je svo­je kla­dív­ko a jaký má k němu vztah. Urči­tě má své oblí­be­né kla­dív­ko rád, ale kdy­by se s ním něco sta­lo, tak si kou­pí jiné a nebu­de pla­kat. Kro­mě toho musí hrdi­no­vé v kni­ze spl­nit tolik růz­ných funk­cí, že jim sku­teč­ní lidé jako vzor nemů­žou poslou­žit. Což nic nemě­ní na fak­tu, že vždyc­ky když vyjde nová kni­ha, jsou něja­cí mí zná­mí ura­že­ní, že jsem je vylí­čil škodolibě. 

Zrn­ko prav­dy bude stej­ně jako před­cho­zí román Zaple­te­ní zfil­mo­vá­no. Z prv­ní fil­mo­vé ver­ze jste pří­liš nad­še­ný nebyl, ten­to­krát se ale podí­lí­te na scé­ná­ři. Bude se film držet dějo­vé linie romá­nu, nebo jste si dovo­lil něja­ké výraz­něj­ší změny?
Klí­čo­vé prv­ky záplet­ky se nezmě­ni­ly. Je tam San­do­měř, obraz v katedrá­le, ode­hrá­va­jí se tam podiv­né vraž­dy. No a hlav­ní posta­va je chlap, v před­cho­zím fil­mu mu změ­ni­li pohla­ví. Spo­leč­ně s reži­sé­rem jsme na scé­ná­ři hod­ně dlou­ho pra­co­va­li, pro­to­že jsme chtě­li kniž­ní pří­běh odvy­prá­vět vizu­ál­ně atrak­tiv­ním způ­so­bem. Bole­lo to. V kníž­ce je něko­lik stran o tom, jak hrdi­na leží v poste­li, zírá do stro­pu a roz­jí­má, což může být úžas­ná pró­za. Ve fil­mu by ale scé­na vypa­da­la tak, že hrdi­na jen leží v poste­li a zírá do stro­pu. Kvů­li tomu jsme muse­li spous­tu věcí vymýš­let znovu.

V jaké fázi pří­pra­vy film je? Na co se v něm nej­víc těšíte?
Natá­če­ní zača­lo na kon­ci břez­na a potr­vá dva měsí­ce. Pre­mi­é­ra bude na pře­lo­mu roku 2014 a 2015. Na co jsem zvě­da­vý? Hra­jí tam úžas­ní pol­ští her­ci, jsou oprav­du vyni­ka­jí­cí. Nemůžu se dočkat, až uvi­dím, jak se moji hrdi­no­vé díky nim mění ve sku­teč­né lidi. 

Aktu­ál­ně také píše­te tře­tí díl série o pro­ku­rá­to­ro­vi Szac­kém. Čím se bude zabý­vat tentokrát?
Děj se ode­hrá­vá v Olštýně, měs­tě na seve­ru Pol­ska, pěk­ně umís­tě­ném upro­střed lesů a jezer. Před vál­kou pat­ři­lo Němec­ku, ale pří­běh má jiné téma než pol­sko-němec­ké vzta­hy. A sice domá­cí nási­lí, to psy­chic­ké, kte­ré neza­ne­chá­vá vidi­tel­né sto­py, ale způ­so­bu­je, že všich­ni čle­no­vé domác­nos­ti žijí v neu­stá­lém stra­chu, v neu­stá­lém napě­tí. Mys­lím, že je to závaž­něj­ší námět než vymyš­le­né vraždy.

Děku­je­me za rozhovor.
(red.)