Jest­li je to ale oprav­du tako­vá zába­va, jak by se moh­lo na prv­ní pohled zdát, odkrý­vá v kni­ze na Na odpis novi­nář Dan Lyons. Vtip­ně pou­ka­zu­je na para­le­lu mezi startu­po­vou kul­tu­rou a Mon­tes­so­ri školkami.

Recen­ze v maga­zí­nu Newsweek upo­zor­ňu­je, že se při čte­ní této kni­hy bude­te smát nahlas. Mohu potvr­dit. Nejen já, ale i spo­lu­ces­tu­jí­cí v jede­náct­ce, kte­ří se mnou jez­di­li v době, kdy jsem text čet­la. Byla jsem na Lyon­sův kri­tic­ký pohled nato­lik zvě­da­vá, že jsem si kni­hu pře­čet­la, ješ­tě než vyšla. V mar­ke­tingu se pohy­bu­ju pár let a je to fajn prá­ce. Ale jako kaž­dý obor trpí něko­li­ka nedu­hy. Tuši­la jsem, že mezi mar­ke­té­ry v Sili­con Valley a v Brně bude něja­ký roz­díl. Jen­že men­tál­ní nasta­ve­ní i stra­te­gie někte­rých lidí pra­cu­jí­cích ve startu­pech (a potaž­mo i mar­ke­tingo­vých agen­tu­rách) jsou až pře­kva­pi­vě podob­né. Po pře­čte­ní sdí­lím dojmy s dal­ší­mi lid­mi z obo­ru. Potvr­zu­jí, že se při čte­ní bavi­li. Ale záro­veň jim tak troš­ku běhal mráz po zádech…

Dan Lyons totiž neklou­že pou­ze po povrchu, ale odha­lu­je eko­no­mic­ké záku­li­sí nej­ú­spěš­něj­ších startu­pů a pou­ka­zu­je i na to, že je mož­né zbo­hat­nout na pro­de­ji podí­lů ve spo­leč­nos­tech, kte­ré se nikdy nedo­sta­ly do zis­ku. Po pře­čte­ní se tak cítím mír­ně chytřej­ší (pře­ce jen jsem toho tolik o ven­tu­re kapi­tá­lu ani soft­wa­ro­vých startu­pech nevě­dě­la), poba­ve­něj­ší (je to váž­ně sran­da) a frustro­va­něj­ší (jak se tako­vá věc může stát?).

Kni­hu bych dopo­ru­či­la sko­ro všem. Mar­ke­té­ři se zřej­mě stej­ně jako já poba­ví nad nedu­hy, kte­ré už stih­ly pro­sák­nout i do malé­ho čes­ké­ho startu­po­vé­ho ryb­níč­ku. Ostat­ním bude Lyons vtip­ným prů­vod­cem po kuloá­rech startu­po­vé kultury.