Název romá­nu Nej­lep­ší pro všech­ny je míněn tro­chu iro­nic­ky: kaž­dá z postav chce pro ostat­ní dob­ro i pro­ti jejich vůli. A je to sou­čas­ně jed­no ze věč­ných napě­tí mezi rodi­či a dět­mi (v jakém­ko­liv věku). Jaké ty máš zku­še­nos­ti s tako­vým „dob­rem“; ať už jako dce­ra, nebo jako matka?
Asi jako kaž­dý. Špat­né. Jas­ně že se kaž­dý sna­ží dělat pro ostat­ní to, co pova­žu­je za nej­lep­ší. Ale stej­ně si na to vždyc­ky kaž­dý musí při­jít sám. 

Jed­na ze scén v romá­nu je zákla­dem tvé nedáv­no vyda­né kni­hy pro děti Kdo zabil Sníž­ka? Jak tyto dvě kni­hy vzni­ka­ly a co bylo dřív?
Ty kni­hy vzni­ka­ly sou­čas­ně, ačko­liv nápad s mrt­vým psem už je star­ší. Psa­la jsem to původ­ně jako povíd­ku pro dospě­lé. Ale pak jsem si řek­la, že to pře­pra­cu­ju a bude to kni­ha pro děti. Psa­la jsem ty kni­hy oprav­du sou­čas­ně, stří­da­la po pár dnech, když se v dospě­lé při­blí­žil moment Sníž­ko­vy smr­ti, dopsa­la jsem tu dět­skou, a pak pokra­čo­va­la zase v té dospělé. 

O žád­ném podob­ném pro­jek­tu jsem nikdy nesly­še­la. Ty ano? 
Já asi taky ne. 

Před­sta­vu­ju si, že si pak v rodi­nách díky těm­to dvě­ma kni­hám spo­lu sed­nou rodi­če a děti a budou si navzá­jem vymě­ňo­vat své čte­nář­ské dojmy. Rodi­če si pak pře­čtou Sníž­ka a odrost­lej­ší děti tře­ba i pokradmu nahléd­nou do té kni­hy urče­né pri­már­ně dospě­lým. A dis­ku­se může pokra­čo­vat… Máš to taky tak?
Samo­zřej­mě bych byla ráda, aby to tak bylo. 

Psa­la jsem ty kni­hy oprav­du sou­čas­ně, stří­da­la po pár dnech…

Máš něja­ké ohla­sy od dětí na kníž­ku Kdo zabil Sníž­ka? Neby­lo to pro ně tro­chu moc dez­i­lu­ziv­ní, když v ní zemře pes?
Od dětí mám zatím jen pár ohla­sů, ale všech­ny jsou dobré. 

Moje téměř dva­nác­ti­le­tá dce­ra ale zatím Sníž­ka číst odmí­tá. Ten název ji pros­tě vydě­sil. Zuřím, ale zatím jsem s ní nehnu­la. A něja­ké cit­li­věj­ší mamin­ky psa­ly do redak­ce, že by tuto kni­hu svým dětem nekou­pi­ly, že to urči­tě bude pří­liš drs­né. Pře­kva­pu­je tě to, nebo jsi s podob­ný­mi reak­ce­mi vlast­ně tro­chu počítala? 
Musím říct, že to mě vůbec nena­padlo. Já nějak žiju v tom, že zhru­ba deví­ti­le­té dítě už se s něja­kou smr­tí zví­ře­te — tedy domá­cí­ho — potka­lo. A jest­li nepo­tka­lo, tak to bere jako sou­část živo­ta domá­cích mazlíčků.
Ale samo­zřej­mě o těch reak­cích teď už vím. V dneš­ní době mi to při­pa­dá spíš zají­ma­vé, vždyť tře­ba ve fil­mech pro děti umí­ra­jí i lidé. Napří­klad v Ledo­vém krá­lov­ství zemřou hlav­ním hrdin­kám rodi­če. V Jak vycvi­čit draka 2 zase zemře otec hlav­ní­ho hrdi­ny. A to jsou pře­ce fil­my i pro men­ší děti. 

V břez­nu při­jde do kin film Na krát­ko, kte­rý vzni­kl pod­le tvé povíd­ky. Jaký je to pocit, když hrdi­no­vé z tvé kni­hy dosta­nou tvá­ře a ges­ta a pros­tě „oži­jí“?
Čás­teč­ně pří­jem­ný, tedy v tom, že něko­mu sto­jí za to vyvi­nout tako­vé úsi­lí, aby moje posta­vy oži­ly, ale samo­zřej­mě i nepří­jem­né, pro­to­že v mé hla­vě to vypa­da­lo tro­chu jinak. Ale co se týká kon­krét­ně Na krát­ko, nako­nec jsem spo­ko­je­ná, jak to Jakub Šmíd zre­ží­ro­val, jak to her­ci zahrá­li a vlast­ně jak to celé dopadlo. 

A jak to v tuto chví­li vypa­dá s ostat­ní­mi fil­mo­vý­mi pro­jek­ty? Chys­tá se něco dalšího? 
Úpl­ně na začát­ku je prá­ce na scé­ná­ři pod­le kni­hy Pod sně­hem. Chtě­la by ji reží­ro­vat Jit­ka Rudol­fo­vá, ale zatím je to oprav­du tepr­ve ve fázi přemýšlení.