Prodaná práva
- Velká Británie, Simon & Schuster
- Brazílie, Companhia das Letras
- Španělsko, RBA
- Francie, Bayard
- Německo, Kerle
- Česká republika, Host
Ocenění
- Výběr redakce New York Times Book Review
- Výběr společnosti Junior Library Guild
- Výběr organizace Kids’Indie Next List
- Titul New Voices podle ABC
- Nejlepší kniha pro děti podle ABC 2013
- Titul Amelia Bloomer Project ALA 2014
- Výběr společnosti BEA Middle Grade Buzz
- Finalista soutěže Audie Award 2014 (za audioknihu)
- Nominace na Sunshine State Young Readers’Award 2014
Jděte si za svými sny s mečem u pasu a chrličem v tašce
Caroline Carlsonová: Jak jsem napsala pirátskou knihu
Když chci vyprávět krátkou a roztomilou historku, říkávám, že jsem první verzi Pokladu Čarodějky ze severu začala psát v únoru 2011. Dokončila jsem ji v červnu těsně před státnicemi a její koncept jsem použila jako svou absolventskou práci. Potom mě čekalo několik vln korektur, zpětné vazby od věrných píšících kamarádů a smršť rozesílání rukopisu agentům a redaktorům. Je to pěkná, jednoduchá a do značné míry i pravdivá historka.
Ve skutečnosti je to celé trochu složitější a taky děsivější. Ale myslím, že ta historka je vlastně lepší.
V té ne-tak-úplně krátké a ne-tak-úplně roztomilé verzi tohoto příběhu jsem prvních patnáct stránek Pokladu Čarodějky ze severu napsala v čekárně nemocnice Greater Chesapeake Hand Clinic v květnu 2010. Manžel si zlomil zápěstí a mně byla přidělena úloha řidiče — vozila jsem ho k doktorovi na kontroly, na rentgen a převazy. To znamenalo, že jsem trávila spoustu času v čekárně, kde nebyla Wi-Fi ani žádné kvalitní časopisy; jinými slovy, bylo to ideální místo na psaní. A já jsem potřebovala napsat něco nového. Dokončovala jsem tehdy jiný román, fantasy pro mládež, který jsem si pro sebe pojmenovala majáková kniha (Pokladu Čarodějky ze severu zase říkám pirátská kniha — na názvy nejsem dobrá). Měla jsem hotových sto stran majákové knihy a byla jsem z ní neskutečně nadšená — i mojí vedoucí práce se líbila! Mně se líbila. Bude to moje první kniha! Ale potřebovala jsem napsat patnáct stran něčeho nového do semináře ve škole a chtěla jsem, aby to bylo něco zábavného a praštěného.
Na tomto místě by asi bylo dobré zmínit, že jsem vždycky milovala piráty.
V hlavě se mi už několik měsíců honil neúplný nápad na pirátskou knihu, dokonce jsem si o tom poznačila odstavec do svého souboru s náměty. Zněl doslova takto:
Dívka, která se snaží zapsat na pirátství, ale přijímací úřad odmítne její žádost a předá ji Penzionátu slečny Pimmové pro jemné dámy. Psáno částečně v dopisech, pohlednicích, inzerátech, vizitkách, novinových výstřižcích. Fiktivní svět, velice vtipný.
Pokud někdo z vás Poklad Čarodějky ze severu v jeho konečné verzi četl, ví, že tato původní myšlenka stále do značné míry odpovídá současné podobě knihy. Měla jsem zadaný termín a spoustu volného času v čekárně nemocnice Greater Chesapeake Hand Clinic, tak jsem ze sebe vydolovala těch patnáct stránek a rozeslala je ostatním členům semináře.
A tehdy se stalo něco hrozného. Kolegům ze semináře se kniha líbila! Chtěli vědět, co se bude dít dál. Měli úžasné nápady, jak v příběhu pokračovat, a vyvolali ve mně nutkání na tom okamžitě začít pracovat. Lidé se mě začali ptát, jak se pirátské knize daří. Strašné bylo, že se jí nemohlo dařit nijak. Byl to koneckonců jen úkol do školy a já jsem těch patnáct stran odložila, abych mohla pracovat na své opravdové lásce, na majákové knize. Jenže na tu se mě nikdy nikdo nezeptal. Zdálo se, že se lidem celkem líbí… ale to, o čem chtěli slyšet, byla pirátská kniha. Začala jsem majákovou knihu trošku bránit. Bylo to mé stydlivé a nešikovné prvorozeně čekající ve stínu. Jistě, jakmile si to přečte víc lidí, budou se mě místo pirátů ptát na majákovou knihu.
Ignorovala jsem náznaky. Dokončila jsem majákovou knihu. Po dvou stech stranách a něco a pěti letech od chvíle, kdy jsem na ní začala pracovat, jsem měla první verzi, na kterou jsem byla pyšná. Moje první kniha! Představovala jsem si, jak by mohla vypadat její obálka. Představovala jsem si, jak z ní předčítám v knihkupectvích. Na začátku posledního semestru postgraduálního studia jsem majákovou knihu ukázala své vedoucí práce. Myslela jsem, že semestr strávíme dolaďováním knihy a v době promoce ji s velkou slávou pošlu do světa.
Dám si přestávku na hysterický smích.
Moje vedoucí Martine Leavittová je úžasná spisovatelka a skvělý člověk. Na konci ledna mi poslala dopis. Přečetla majákovou knihu. A — podala to všechno tak laskavě a taktně, jak jenom to šlo — prostě si nemyslela, že to bude fungovat. Pokud bych chtěla opravit fatální chyby, musela bych nejspíš najít novou zápletku.
Martine mi řekla, že by mi ráda pomohla s úplným přepsáním příběhu. Ale byla to zároveň ona, u koho jsem onu zimu psala pirátskou knihu a kdo mi při psaní radil — nechtěla bych radši pracovat na tomto příběhu?
Tehdy jsem si dala od psaní krátké volno. Zavolala jsem mámě — v dobách krize je to vždycky dobrá strategie. Navrhovala, že vždycky můžu jít na práva, když mi to s psaním nevyjde. V tu chvíli mi bylo jasné, že bych udělala cokoliv, abych se stala spisovatelkou, protože na celé zeměkouli neexistoval způsob, jak mě dostat na právnickou školu.
Zatímco se mi hojily rány, znovu jsem si přečetla jednu ze svých nejoblíbenějších knih na světě, Howlův putující zámek od Diany Wynne Jonesové. A asi po milionté jsem si vzpomněla, proč chci psát. Chci psát knihy jako je tato, knihy, do kterých se čtenáři mohou nořit pořád znovu a znovu, když je na ně zbytek světa krutý. Chci psát knihy, které čtenáře rozesmějí, které budou děti milovat a budou se moct oddávat jejich čtení stejně dychtivě jako dospělí. Bylo bolestivé vyslechnout si pravdu o majákové knize, ale věděla jsem, že Martine se neplete — nefungovalo to. A co hůř, už jsem na ni neměla energii. Chtěla jsem se pustit do něčeho nového, zábavného a hravého a legračního, co by mi připomnělo, proč vůbec píšu. Tak jsem Martine odpověděla, že se chci pustit do pirátské knihy.
Napsala jsem Poklad Čarodějky ze severu během čtyř měsíců. Nebylo to vždycky zábavné a snadné — ale většinu času ano. Je to kniha mého srdce a kniha, kterou bych nemohla napsat, kdybych za sebou neměla zkušenost s předchozími rukopisy. Netuším, jestli majáková kniha někdy spatří světlo světa; ještě pořád jsem nevymyslela, jak ji přepsat, a i kdybych na ní chtěla znova pracovat, přicházejí další projekty, které vyžadují mou tvůrčí energii. Přestože bylo těžké tento rukopis opustit, jsem ráda, že jsem byla schopná to udělat. Díky tomu jsem vytvořila knihu, jakou jsem celou tu dobu potřebovala napsat — a naučilo mě to spoustu věcí, které nakonec udělaly Poklad Čarodějky ze severu silnější, než by byl jinak. Psaní žádné knihy není zbytečná zkušenost; každá kompostovaná předloha je hnojivem pro malé zelené úponky zápletky, která přijde po ní.
Každopádně, tak jsem napsala svou pirátskou knihu. Není to kniha, o níž jem si myslela, že ji vydám jako první, ale shrnuje téměř všechno, co jsem se dosud naučila o psaní a o životě: bavte se a jděte si za svými sny s mečem u pasu a chrličem v tašce.
Rozhovor s dětskou čtenářkou: „Přeju si mluvícího chrliče“
Jmenuju se Morgan, je mi jedenáct let a moje nejoblíbenější zmrzlina je duhový sorbet. Přečetla jsem první díl Téměř ctihodné ligy pirátů — Poklad Čarodějky ze severu, protože mi ho máma koupila a protože vypadal vážně skvěle. Máma je ve výběru knih, které by se mi mohly líbit, opravdu dobrá. Ví, co ráda čtu.
Můžeš knihu popsat jedním slovem?
Kouzelná.
Kdybys měla podobný problém jako hlavní hrdinka, co bys dělala?
Hilary opravdu moc touží po tom stát se pirátkou, ale nemůže, protože jí otec řekne, že musí jít do přepychové dívčí školy a že holky se nemůžou stát pirátem. Kdyby mi někdo řekl, že něco nemůžu dělat, protože jsem holka, udělala bych to samé co Hilary a udělala bych to stejně. Holky můžou dělat všechno to, co kluci!
Co bys řekla své nejlepší kamarádce, abys ji přesvědčila, že si má přečíst tuto knihu?
Řekla bych, že tato kniha má všechno, co si můžeš přát… Kouzla, skvělé postavy, dobrodružství a napětí. Nebudeš se od ní moct odtrhnout, protože nemá nudné části!
Přečetla by sis další knihu o těchto postavách?
Ano! Jsem nadšená z toho, že toto byl první díl, takže to znamená, že bude i druhý díl! Chci s Hilary a chrličem (který je moje nejoblíbenější postava a přeju si mluvícího chrliče) pokračovat v jejich dobrodružstvích.
Kdyby ses mohla autorky zeptat na jednu otázku, jaká by to byla?
Chtěla bych vědět, jak ji napadlo napsat knihu o pirátce.
Poslali jsme otázku Caroline Carlsonové a tady je její odpověď:
Vždycky mě lákali piráti — zábavní, dobrodružní piráti v knihách a filmech — ne ti opravdoví, kteří nahánějí hrůzu. Když jsem vyrůstala, snila jsem o tom, že najdu tajemnou mapu označenou X a budu hledat zakopaný poklad. O letních prázdninách jsme se s kamarádkou honily po okolí za pokladem. Tyto výpravy byly tak zábavné, že jsem se o mnoho let později, když jsem si konečně sedla, abych napsala pirátský příběh, rozhodla poslat své hrdiny na jejich vlastní honbu za pokladem. Piráti jsou většinou známí jako hrůzostrašní a násilničtí, ale já mám radši, když jsou trošku potrhlí a groteskní. Hodně zábavy při psaní Pokladu Čarodějky ze severu vyplynulo ze snahy dostat mé pirátské hrdiny do tolika směšných situací, kolik jen bylo možných!
Caroline Carlsonová: „Miluju hodiny strávené na gauči, kdy jsem schoulená do klubíčka a ztracená v dobrém příběhu“
Původní rozhovor s Caroline Carlsonovou
Nakladatelství Host rozšiřuje svou produkci knih pro děti. Čtenářům od deseti let je určeno i dobrodružství pirátky Hilary Poklad Čarodějky ze severu, které je prvním dílem trilogie Téměř ctihodná liga pirátů. Autorka knihy Caroline Carlsonová nám v rozhovoru prozradila, proč by byla špatným pirátem, jak se jí do knížky dostal mluvící chrlič i to, kolikrát musela přepisovat závěr.
Poklad čarodějky ze severu vyjde v České republice v létě, což je rozhodně nejlepší čas na pirátské dobrodružství. Komu se kniha bude líbit?
Doufám, že všem typům čtenářů! Pokud máte rádi humor, dobrodružství, tajemství, kouzla, šermířské souboje, tanec nebo mluvící chrliče, pravděpodobně v knize najdete něco, co se vám bude líbit.
Kdybyste knihu měla popsat jedinou větou, jak by zněla?
Dívka se vydává za dobrodružstvím, aby našla kouzelný poklad a dokázala, že je strašlivou pirátkou.
Cítila jste se někdy jako hlavní hrdinka knihy — pirátka Hilary —, když jste byla malá? Chtěla jste být taky pirátkou? A má vůbec Hilary něco z vás?
Já bych moc dobrý pirát nebyla — dostávám mořskou nemoc, sotva vstoupím na palubu lodi. Na rozdíl od Hilary o dobrodružstvích mnohem radši čtu, než je prožívám. Ráda nosím maškarní kostýmy a tancuju — oboje Hilary nesnáší! Ale Hilary a já jsme si i v něčem podobné: obě jsme odhodlané jít si za svými sny, nikým se nenecháme odradit a oběma nám hodně záleží na našich přátelích.
Co vás inspirovalo k vytvoření postavy upovídaného romantického chrliče?
Nejsem si úplně jistá, odkud se chrlič vzal. Usadil se mi v hlavě před více než deseti lety a už tam zůstal. Jednoho dne se rozhodl, že by chtěl být v knize, tak jsem ho použila v Pokladu Čarodějky ze severu. Zdá se, že ho ve dne baví prožívat napínavá dobrodružství, v noci číst příběhy o opravdové lásce a čas vyhrazený jídlu věnovat chroupání pavouků.
Jaká je vaše nejoblíbenější postava z vaší knihy?
Mám ráda všechny své postavy, takže si nejsem jistá, jestli můžu vybrat nejoblíbenější. Během psaní jsem si užila spoustu legrace s chrličem. Stejně tak s Hilaryinou přítelkyní Claire a Hilaryiným zaměstnavatelem, pirátem Jasperem Fletcherem.
Kdo je vaše vůbec nejoblíbenější literární postava?
To je další těžká otázka! Mám ráda všechny postavy z knihy Howlův putující zámek od Diany Wynne Jonesové: chytrou hrdinku Sofii, hezkého, ale nabručeného čaroděje Howla i démona Kalcifera. Číst o nich je jako trávit čas se starými přáteli.
Inspirovala vás k napsání trilogie nějaká konkrétní kniha či autor?
Zbožňovala jsem čtení od chvíle, kdy jsem byla dost velká na to, abych otevřela knihu. Když jsem vyrůstala, mými nejoblíbenějšími knihami byly The Westing Game od Ellen Raskinové, A Wrinkle in Time od Madeleine L´Engleové a série Probuzení Tmy od Susan Cooperové.
Kdy se zrodila myšlenka napsat vlastní knihu?
Vždycky jsem snila o tom, že budu spisovatelkou, ale trvalo řadu let a vyžadovalo to spoustu práce, než jsem byla schopná napsat sama knihu. Vím, že jsem někdy od pěti šesti let chtěla být spisovatelkou. První příběh jsem do konce dopsala v osmnácti a první knihu — Poklad Čarodějky ze severu —, která mi vyšla, jsem dokončila, když mi bylo dvacet sedm.
Co bylo na psaní nejtěžší?
Velmi složité bylo napsat závěr knihy Poklad Čarodějky ze severu. Dvě kapitoly na konci jsem musela změnit nejméně sedmkrát nebo osmkrát, než vůbec dávaly smysl. Kdybych měla víc času, přepsala bych je ještě sedmkrát nebo osmkrát! Jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem se musela naučit, je, že vaše práce nikdy nebude perfektní, ale že je to v pořádku. Všechny příběhy jsou nedokonalé; je to součást toho, co je dělá zajímavými!
Když píšete, představujete si dítě, kterému je text určen, nebo píšete pro dítě v sobě?
Píšu pro sebe. Pořád čtu hodně dětských knih a pořád mám ráda stejné typy knih, jaké jsem měla ráda jako malá — knihy plné humoru, kouzel a dobrodružství —, takže když si sednu ke psaní, snažím se napsat knihu, kterou si budu chtít přečíst jako další. Protože nikdy nevím, co si budou ostatní lidé myslet o mé knize, jsem vždycky překvapená a šťastná, když potkám děti, které ji četly a kterým se líbila!
Naplánovala jste si třídílnou sérii. První kniha už vyšla, vydání druhé se v USA chystá na podzim. Jak je na tom závěrečný díl?
Právě jsem dopsala první verzi poslední knihy trilogie. Teď čekám, jestli se mé redaktorce bude líbit — doufám, že ano! Mám radost z toho, jak všechno s Hilary, chrličem a jejich pirátskými přáteli dopadlo, ale je mi jasné, že mám před sebou ještě hodně práce, než bude kniha dokončená.
Studovala jste tvůrčí psaní knih pro děti, pak jste pracovala jako editorka učebnic. Pomohlo vám studium i předchozí práce při psaní vlastních knih?
Ano! Naučila jsem se toho hodně o jednotlivých krocích ve vydavatelském procesu, přečetla jsem tisíce dětských knih a psala jsem o mnoha různých tématech: matematice, vědě, psychologii, historii i literatuře. Tehdy jsem si to neuvědomovala, ale všechno se ukázalo být dobrou přípravou pro psaní vlastních příběhů.
Co podle vás má mít dobrá dětská knížka?
Pro mě je dobrá kniha taková, která upoutá mou pozornost hned na první stránce a nepustí mě, dokud ji nedočtu. Miluju hodiny strávené na gauči, kdy jsem schoulená do klubíčka a ztracená v dobrém příběhu.
Nebude se vám po Hilary a jejích dobrodružstvích stýskat?
Bude mi nesmírně chybět. V době, kdy vyjde třetí kniha, uplyne více než pět let od okamžiku, kdy jsem sérii začala psát. To je déle, než znám spoustu svých přátel! Jsem nadšená, že budu vymýšlet nové příběhy, ale stejně jsem v pokušení dát do své další knihy mluvícího chrliče…
Máte už vymyšlený příběh další knihy?
Právě začínám pracovat na nové knize, bude to detektivka pro děti. Nikdy jsem se o tento žánr nepokoušela, takže jsem z toho trochu nervózní, ale myslím, že při psaní zažiju spoustu legrace. Doufám, že dětské knihy budu psát ještě dlouho.
Můžete na závěr něco vzkázat českým čtenářům?
Je úžasné, že příběh, který jsem napsala u svého psacího stolu tady v Americe, procestoval celý svět a skončil ve vašich rukou. Moc vám děkuju, že čtete mou knihu. Doufám, že se vám bude líbit!
