Bedřich Moldan, první český ministr životního prostředí, vysokoškolský pedagog, geochemik, ekolog, publicista
„Již mnoho let přednáším na Přírodovědecké fakultě a Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity o globálních perspektivách životního prostředí. Náplň kurzu se časem vyvíjí, ale vždycky v úvodu zdůrazňuji, jak velmi významný byl rok 1962, protože vyšlo Tiché jaro, základní kámen globálního environmentálního uvědomění. Autorka spojila vědecké poznání se svým skvělým talentem zkušené novinářky a spisovatelky a předložila dramatický příběh neuváženého plošného použití vysoce jedovatých látek. Byla to snad vůbec první práce, jež zdůraznila široký rozsah znečištění životního prostředí, vzájemnou propojenost jednotlivých dílčích jevů, které už nelze pojímat jen izolovaně, ale v jejich celku. Pochopení mimořádně vážného ohrožení lidí i přírody v důsledku znečištění se zrodilo právě zde. Nakladatelství Host patří velký dík za vydání snad vůbec nejznámější a nejdůležitější ikony světové environmentální literatury, které je zároveň splacením více než půlstoletí starého dluhu.“
Naďa Johanisová, ekologická ekonomka, vysokoškolská učitelka a autorka knihy Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem
„Jsem moc ráda, že po tolika letech vychází tato zásadní kniha v češtině. Rachel Carsonová byla mimořádná osobnost jako vědkyně, žena i spisovatelka. Napsat knihu, která ohrožovala zisky mocných chemických firem, vyžadovalo notnou dávku odvahy, ale Carsonová necouvla. Stala se terčem četných útoků zástupců chemického průmyslu i proto, že v knize popisuje jejich dezinformační kampaně a současně kritizuje vládní úředníky, kteří jim sedli na lep. Carsonová byla talentovaná autorka a její dílo, stejně jako dílo E. F. Schumachera a dalších nezávislých myslitelů dvacátého století, začínáme plně oceňovat až dnes. Nejde tu totiž zdaleka jen o odborný text, ale o knihu s poetickým a filozofickým přesahem, která klade otazníky za mnohé ‚zjevené pravdy‘ západní civilizace.“
Mojmír Vlašín, vysokoškolský pedagog, zoolog, ekolog, aktivista a politik
„Nejslavnější kniha Rachel Carsonové Tiché jaro vznikla jaksi mimochodem. Autorku naštvala lhostejnost veřejnosti ke konkrétním dopadům postřiků na bázi DDT a zároveň pasivita odborníků, kteří toxicitu těchto preparátů sledovali. Sama měla biologické vzdělání, ale věnovala se mořské biologii a pro sepsání této knihy musela nastudovat desítky případů, kdy chemické postřiky ničily živou přírodu. To, co nakonec shromáždila a publikovala v roce 1962, otřáslo nejen americkou, ale i světovou veřejností. Kniha povzbudila hnutí na ochranu přírody a vynutila si legislativní změny, zpočátku v USA a Kanadě a později na celém světě. Příběh DDT, jeho výroby, zneužívání a nakonec zákazu se velice podobá příběhu glyfosátu v dosud běžně používaném přípravku Roundup. K jeho celosvětovému zákazu ale není třeba, aby někdo napsal novou knihu, stačí si dobře přečíst tu původní, která vychází poprvé v českém překladu.“
Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické
„Silent Spring jsem znal jako pojem mnohem dřív, než se mi tato pozoruhodná kniha dostala do ruky. Jako ornitologa mě těší, že moderní ochranářské hnutí odstartoval právě odkaz na mizející ptáky. Ovšem tím potěšení z knihy končí, protože z faktů, které Rachel Carsonová spojila do souvislostí a brilantně předložila veřejnosti, běhá mráz po zádech i po šedesáti letech. Pro mne je kniha hlavně symbolem naděje, že změna k lepšímu je možná. Nevím, zda by Carsonová byla spokojená s námi, současnými ochranáři, kdyby nás a naši práci znala, ale rozhodně by současní ochranáři měli znát Carsonovou a Silent Spring.“
Jan Hollan, astrofyzik, pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR CzechGlobe a vysokoškolský pedagog
„O knížce Silent Spring mluvívám, když vysvětluji, co rozumíme znečištěním. Je to prostě změna stavu prostředí oproti stavu přírodnímu způsobená tím, že jsme do prostředí přidali nějakou látku nebo vlnění. Může to být i taková příměs, kterou třeba považujeme za blahodárnou či alespoň neškodnou — často s argumentem, že se přece vyskytuje i přirozeně. Zřejmým příkladem je oxid uhličitý. Jiným pak světlo v noci nebo nepřírodní zvuk. U některých takových příměsí časem zjistíme, že vlastně velice vadí a že představují ohromný problém — pro zdraví lidí, přírody, planety. Rachel Carsonová přesvědčivě doložila, že onen fantastický DDT, který byl považován za požehnání a jehož čím dál hojnější a běžnější přítomnost v prostředí jsme nijak nevnímali, je právě takovým příkladem. Tím jsme si připomněli, že přirozený stav prostředí, člověkem nenarušený, je ten správný.“
