Když jsme se v rozhovoru k první knize Před bouří bavili o postapokalyptických příbězích a tehdejší situaci, zdálo se, že už je po všem, ale to hlavní nás teprve mělo čekat. Podobně je tomu podle mě i u tvých Krys apokalypsy. I v Oku bouře teprve zjistíme, jak špatné to ve skutečnosti s Lerem je. Výrazně se také mění to, jak některé postavy a jejich činy vnímáme. Jak moc je pro tebe tahle nejednoznačnost a šedá morální zóna důležitá?

Je to pro mě důležité, protože mi to přijde lidské a snažím se skrze podobné chování více přiblížit postavy čtenářům. Myslím, že většina z nás se považuje za dobré lidi — a nejspíš se nemýlí. Ale jak ukázala i naše současná situace, ne vždycky když jde do tuhého, obstojíme — nejen morálně. A knižní hrdinové jsou velice často vystavováni i náročnějším okolnostem. Přijde mi proto vůči nim fér dopřát jim možnost chovat se sobecky, zbaběle a pohodlně nebo dělat chyby. Taky se mi líbí myšlenka, že to, kdo je padouch a škodič, záleží dost často jen na úhlu pohledu.

Musím říct, že mě částečně překvapilo a pobavilo, když někteří čtenáři reagovali na Arumielovu určitou nekompetentnost k vládnutí a ptali se, jak je možné, že je stále u moci. Čerpala jsi inspiraci i v naší současnosti, nebo to tak prostě vyšlo?

Mám pocit, že to tak spíš vyšlo, i když jsem vycházela z toho, že v minulosti se u moci udržela spousta vládců a režimů, nad nimiž zůstává rozum stát. Ale ve chvíli, kdy to v posledním roce i u nás vypadá jako v Kocourkově a člověk se občas musí ptát, jestli je naše vláda kompetentní aspoň k tomu, aby její členové ráno vůbec vyšli z domu, mě tyto čtenářské postřehy taky docela pobavily. Zároveň mě trochu mrzí, pokud tak čtenáři Arumiela vnímají. Já sama ho beru jako někoho, kdo nastolil diktaturu, protože upřímně věřil, že to v danou chvíli bylo nejlepší řešení. A momentálně se ji snaží udržet proto, že si nedokáže představit, jak by to mohlo fungovat jinak — a to i za cenu toho, že vlastně diktátorem vůbec být nechce. Nechtěla jsem, aby působil nekompetentně, ale spíš jako někdo, kdo si ukousl příliš velké sousto a radši stáhne všechny ke dnu s sebou, než aby přiznal vlastní chybu.

Zároveň máš v knihách postavu Luciany, která vzbuzuje naději na lepší zítřky a je vůbec takovým světlým bodem ve všem tom marasmu (i když jí taky dáváš zabrat). Jsi tedy i v těžkých chvílích optimistkou? Neuvažovala jsi o tom, že uvrhneš celý příběh do úplné temnoty a beznaděje?

Osobně jsem se vždycky považovala spíš za pesimistu, ale občas zjišťuji, že to asi s tím mým pesimismem nebude až tak černé… A co se týče temnoty a beznaděje — nechci psát příběhy, které nechají čtenáře na konci v totální literární depresi. Za mě by měl správný příběh končit dobře (uznávám, že definice dobrého konce je značně diskutabilní a dost záleží na úhlu pohledu), ačkoliv cena za to může být vysoká a cesta k výsledku trnitá, plná potoků slz a krve… a dalších (ne)hezkých věcí. Možná jsem nakonec vážně skrytá optimistka!

Dalším motivem Krys, který se najednou jeví až příliš aktuálně, je izolace a uzavření země před okolními vlivy. Čím tě tohle téma zaujalo? Máš to jako někteří autoři, kteří skrze příběh zkoumají určité problémy ze všech stran a snaží se jim přijít na kloub?

Vždycky jsem o sobě tvrdila, že jsem autor, který píše primárně dobrodružné věci — spíš k pobavení čtenářů než k tomu, aby v nich vyvolával zamyšlení nad soudobými událostmi. Zatím jsem nedospěla do fáze, kdy bych hodlala předávat nějaké poselství. Postupně ale zjišťuji, že se člověk vlivu okolního dění neubrání a ať chce nebo nechce, nějak se to do jeho tvorby stejně dostane. Dvojka Krys byla napsaná ještě před uzavřením hranic, takže tam jsem konkrétně inspiraci nečerpala, ale okrajově jsem se zaobírala tím, co by se stalo, kdyby byl nějaký stát ve všem odkázaný plně sám na sebe. No, myslím, že teď už všichni pomalu získáváme i reálnou představu…

Asi se dá říct, že se rozhodně nebojíš explicitních scén, ať už jde o sex, nebo násilí, což může některým lidem činit potíže. Jak se k jejich využití stavíš ty osobně, jsou nutnou „řemeslnou“ součástí žánru, nebo pro tebe mají hlubší význam?

Myslím, že to hodně záleží na typu příběhu, který chci jako autor vyprávět. Někde jsou podle mě podobné scény vhodné, ale jinde nemají místo. Já sama jsem měla ze začátku problém se psaním některých scén — především co se týče sexuálního násilí. Ale svět Krys tak, jak jsem ho stvořila, je syrový a jistým způsobem místy až primitivně animální. Řada věcí, které nám připadají naprosto nepřípustné, je tam brána jako běžná norma. A v takovém případě si myslím, že bych se explicitním popisům neměla vyhýbat, protože dokreslují atmosféru a mentalitu postav. Bez mučení přiznávám, že některé scény nebo mezilidské vztahy jsem záměrně psala tak, aby nebyly příjemné. V případě dvou vztahových záležitostí jsem si vzala motiv, který bývá nezřídka v knihách prezentován jako romantický a vzrušující, ačkoliv je spíš než co jiného toxický. Možná jsem to dotáhla trochu do extrému, ale chtěla jsem tím ukázat, že to opravdu není nic, co by si měl kdokoliv romantizovat, ačkoliv se takové vztahy mohou třeba časem vyvinout v něco méně… hrozného.

Už víš, jak celý příběh dopadne? Kdy se můžeme těšit na závěrečný díl?

Ano, vím, jak to celé dopadne. I když s přibývajícími stránkami uvažuji, zda ještě některá finální rozhodnutí nepřehodnotím. Každopádně udělám vše, co bude v mých silách, aby kniha byla dopsaná ještě letos — sama nerada čekám na další díly sérií a nechci čtenáře zbytečně napínat. :)