Olga Tokar­c­zu­ko­vá

Popr­vé se tak sta­lo v roce 2018, kdy se nosi­tel­kou Nobe­lo­vy ceny sta­la pol­ská spi­so­va­tel­ka Olga Tokar­c­zu­ko­vá, jejíž tvor­bě se v Hos­tu sou­stav­ně věnu­je­me už od kon­ce deva­de­sá­tých let. O výji­meč­nos­ti této autor­ky se pro nás roze­psal její dvor­ní pře­kla­da­tel Petr Vidlák: 

„Spi­so­va­tel­ka Olga Tokar­c­zu­ko­vá je výji­meč­ná pře­de­vším vol­bou témat, kte­rá ve svých romá­nech a povíd­kách zpra­co­vá­vá. Nejde o prá­vě aktu­ál­ní nebo mód­ní moti­vy, ale má mimo­řád­ný cit pro vní­má­ní svě­ta. To umož­ňu­je čte­ná­řům pře­mýš­let o pro­blé­mech, kte­ré v blíz­ké budouc­nos­ti tepr­ve bude nut­né řešit. Ať již to byla pro­ble­ma­ti­ka vzta­hu vyspě­lé západ­ní spo­leč­nos­ti k men­ši­nám, nábo­žen­ství, uprch­lic­tví, zví­řa­tům, nebo také k eko­lo­gic­kým a kul­tur­ním dopa­dům pře­kot­né­ho maso­vé­ho turis­mu. To vše je autor­kou zpro­střed­ko­vá­no pří­stup­ným sty­lem a vytří­be­ným jazykem.“

Annie Ernau­xo­vá

Oce­ně­ní dal­ší z našich auto­rek na sebe nene­cha­lo dlou­ho čekat. V roce 2022 jsme vyda­li pró­zu Roky význam­né fran­couz­ské spi­so­va­tel­ky Annie Ernau­xo­vé a jen nedlou­ho poté se i ona sta­la lau­re­át­kou Nobe­lo­vy ceny za lite­ra­tu­ru. Povzbu­ze­ni úspě­chem ve vydá­vá­ní spi­so­va­tel­či­na díla pokra­ču­je­me a postup­ně před­sta­vu­je­me čte­nář­stvu prů­řez celou její tvor­bou. Pře­kla­du do češ­ti­ny se ujal Tomáš Havel, kte­rý o autor­ce říká:

„Annie Ernau­xo­vá píše celý život výhrad­ně auto­fikč­ní pró­zy, což dnes není ničím výji­meč­né. Avšak kro­mě toho, že je — při­nejmen­ším ve Fran­cii — nej­vý­raz­něj­ší prů­kop­ni­cí toho­to žán­ru, doká­že svým tex­tům dodat něco navíc. Její psa­ní je důmy­sl­ně pro­pra­co­va­né, text je však až funk­ci­o­na­lis­tic­ky zba­ven všech orna­men­tů a může­me v něm nalé­zat ‚při­zna­né‘ kon­strukč­ní prv­ky. Absen­cí emo­cí (byť autor­ka čas­to líčí veli­ce bolest­né či vzru­še­né momen­ty z vlast­ní­ho živo­ta) se blí­ží ese­jis­tic­ké­mu, až vědec­ké­mu, tedy co nej­ob­jek­tiv­něj­ší­mu poje­tí. Annie Ernau­xo­vá navíc své auto­fik­ce zasa­zu­je do šir­ší­ho kon­tex­tu (spo­le­čen­ské­ho, dobo­vé­ho), nejde tedy o psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ké deníč­ky, ale o tex­ty s mno­hem šir­ším pře­sa­hem — daly by se pova­žo­vat za kro­ni­ku doby dru­hé polo­vi­ny 20. sto­le­tí v (západ­ní) Evropě.“

Jon Fos­se

Hned násle­du­jí­cí­ho roku, tedy 2023, Nobe­lo­vu cenu za lite­ra­tu­ru obdr­žel nor­ský pro­za­ik, bás­ník a dra­ma­tik Jon Fos­se, jehož jmé­no je dob­ře zná­mé jak čes­ké­mu čte­nář­stvu, tak také divác­tvu. V Hos­tu jsme pře­vza­li pomy­sl­nou pocho­deň vydá­vá­ní jeho děl od nakla­da­tel­ství Pis­to­rius & Olšan­ská a našim čte­nář­kám a čte­ná­řům při­ná­ší­me auto­ro­vo dopo­sud nej­roz­sáh­lej­ší dílo, vel­ko­le­pý román Sep­to­lo­gie. Jeho pře­kla­du se uja­la skan­di­na­vist­ka Danie­la Mrá­zo­vá a pro­zra­di­la nám, čím ji Fos­se­ho tex­ty oslovují:

„Jon Fos­se se od svých spi­so­va­tel­ských kole­gů hod­ně liší. Na prv­ní pohled nej­ná­pad­něj­ším rysem je kom­bi­na­ce neu­stá­lých repe­tic s vel­mi ome­ze­ným, na dřeň ose­ka­ným slov­ní­kem. A přes­to — nebo mož­ná prá­vě pro­to — doká­že nahléd­nout do hloub­ky lid­ské­ho nit­ra jako nikdo jiný. Osob­ně mě fas­ci­nu­je nejen výji­meč­nost jeho meto­dy, ale i neo­chvěj­nost, ba uma­nu­tost, s níž na ní trvá. Od čte­ná­ře to vyža­du­je napros­tou ote­vře­nost a v pří­pa­dě Sep­to­lo­gie i vel­kou trpě­li­vost. Tepr­ve když odlo­ží­te všech­ny před­sud­ky a oče­ká­vá­ní, může se pro vás Fos­se­ho dílo stát novým lite­rár­ním kon­ti­nen­tem, jehož obje­vo­vá­ní vám při­ne­se všech­no to, co si s obje­vo­vá­ním spo­ju­je­me — hlu­bo­ký pro­ži­tek stra­chu, rados­ti i poznání.“

László Kraszna­hor­kai

Zatím nej­no­věj­ším pří­růst­kem do hos­tov­ské nobe­lov­ské sbír­ky je autor, jehož zásad­ní román jsme popr­vé vyda­li už v roce 2003. Je to László Kraszna­hor­kai, kte­ré­ho švéd­ská aka­de­mie ověn­či­la Nobe­lo­vou cenou za lite­ra­tu­ru v roce 2025. Pro­to­že Satan­ské tan­go už neby­lo na trhu mno­ho let dostup­né, vydá­vá­me ho letos ve zbru­su novém kabá­tě zno­vu. Pře­kla­da­tel­ka Simo­na Kol­ma­no­vá o tom­to výji­meč­ném díle říká:

„Pře­klá­dat tex­ty Lászlóa Kraszna­hor­kai­ho zna­me­ná nepo­chyb­ně výzvu. U Satan­ské­ho tan­ga, díla z počát­ku tvůr­čí dráhy, mě zau­ja­la pře­de­vším suges­tiv­nost vyprá­vě­ní a vta­že­ní do atmo­sfé­ry díla. K tomu napo­má­há detail­nost popi­so­va­né­ho a pro­myš­le­nost vět­ných struk­tur či pro­po­je­nost vět­ných cel­ků. Čas­to vzpo­mí­na­ná ponu­rá atmo­sfé­ra však nevy­lu­ču­je humor­né, iro­nic­ké, sati­ric­ké tóny, kte­ré jsou téměř všu­dypří­tom­né. Vět­né kon­struk­ce a sou­vě­tí se v jeho poz­děj­ších dílech pro­dlu­žu­jí, záro­veň s tím čas­to uplat­ňu­je zaml­čo­vá­ní nebo odda­lo­vá­ní, např. jmé­no mluv­čí­ho. Při pře­kla­du do češ­ti­ny nelze toto vždy dodr­žet, je tře­ba být ve stře­hu, neboť češ­ti­na samo­zřej­mě nabí­zí jiné mož­nos­ti pro kompenzaci.“

Pev­ně věří­me, že naše nobe­list­ky i nobe­lis­té si najdou pev­né mís­to ve vašich knihov­nách a že si výji­meč­nost jejich tex­tů vychut­ná­te stej­ně jako jejich pře­kla­da­te­lé a překladatelky.