Ost­ny a oprát­ky vychá­ze­jí z his­to­ric­kých udá­los­tí, ale jsou kni­hou belet­ris­tic­kou. Vymýš­lel jste si hodně?
Sna­žím se vymýš­let si mini­mál­ně, v kaž­dé povíd­ce je reál­ný základ: pokud se obje­vu­jí his­to­ric­ké posta­vy, vždy mám ově­ře­no, že se na mís­tě v daném čase vysky­to­va­ly. Sna­žím se i peč­li­vě kon­t­ro­lo­vat reá­lie. Ovšem jest­li se v paříž­ském met­ru sku­teč­ně potka­li Franz Kaf­ka a Vla­di­mir Iljič Ulja­nov, to už se nej­spíš nedozvíme.

Je to pro vás jako pro his­to­ri­ka únik před fak­ty? Potře­ba nějak si polid­štit dějiny?
Nejsem pro­fe­si­o­nál­ní his­to­rik, ale při­zná­vám rov­nou, že únik to není. Jsou to spí­še jakési odře­z­ky nebo špo­ny, kte­ré spad­nou pod stůl při psa­ní fak­to­gra­fic­kých knih nebo kte­ré mě napad­nou při bádá­ní. Ale máte prav­du, ději­ny je tře­ba polidš­ťo­vat, vra­cet do nich pří­běhy oby­čej­ných lidí, kte­ré ty vel­ké ději­ny v nestře­že­ném oka­mži­ku chy­ti­ly pod krkem a při­máčk­ly ke zdi. 

Daří se vám ale­spoň někdy žít „tady a teď“? To posled­ní dobou zazní­vá snad ode­všad… Nebo vám do vše­ho stá­le „vyska­ku­jí“ děje dáv­no minulé? 
Žít se mi mys­lím cel­kem daří, ale je prav­da, že kdy­ko­li někam ces­tu­ji, vyba­vu­je se mi, co se tam všech­no sta­lo. Kra­ji­na je plná pří­bě­hů a mys­lím, že není dob­ré před nimi zaví­rat oči. 

Krva­vé finá­le, Krva­vé léto… Neplá­nu­je­te najít v ději­nách i něja­ké opti­mis­tič­těj­ší poselství? 
Při­zná­vám, že neplá­nu­ji. Vzhle­dem k tomu, že se věnu­ji pri­már­ně obdo­bí 1938 až 1953, neče­ká mě nej­spíš v bádá­ní nic vese­lé­ho. Ale opti­mis­tic­ké posel­ství tam je. Hrdin­ství všech těch, kte­ří se posta­vi­li zlu, je pro mě nesmír­ně dobrou zprávou. 

Ve kte­rém obdo­bí minu­lé­ho sto­le­tí, na kte­rém mís­tě a jako kdo bys­te chtěl žít? 
To je nesmír­ně těž­ká otáz­ka, i pro­to, že vět­ši­na lidí, kte­rých si vážím, skon­či­la na popra­viš­ti nebo v exi­lu. Jan Kubiš zahy­nul, Ště­pá­na Gaven­du popra­vi­li, Jose­fa Bryk­se utý­ra­li, Oldři­cha Fro­lí­ka popra­vi­li… Pokud bych si musel nut­ně vybrat, tak asi radě­ji z jiných kon­čin. Vel­mi mi napří­klad impo­nu­je posta­va Davi­da Ben Guriona.

Proč jste se — jako šéf nakla­da­tel­ství Aca­de­mia — roz­ho­dl vydat svo­ji dal­ší kni­hu krát­kých his­to­ric­kých poví­dek jinde?
Pro­to­že Aca­de­mia vydá­vá pri­már­ně vědec­kou a popu­lár­ně nauč­nou pro­duk­ci a také pro­to, že Host je na čes­kou belet­rii nej­lep­ší. Snad mu neu­dě­lám ostudu.