Kde se vzal komiks v nakladatelství Host? Dlouho jsme byli zvyklí, že komiksy vydávají specializovaná nakladatelství a jen pomalu se začínají objevovat i v portfoliích etablovaných nakladatelů, kteří se mu původně nevěnovali.
Je to tak, ani pro Host ale není komiks ničím novým. V dětské sekci vyšly v Hostu skvělé tituly, navíc si Host v minulosti vyzkoušel i spolupráci s tak velkou značkou, jako je Vertigo, když vycházela adaptace Larssonova Milénia. Takže zkušenosti Hosta s komiksem tu jsou, i když spíš nahodilé a nesystematické, rozhodně je tedy na co navazovat a komiks do Hosta nespadl z nebe. Já jsem teď v Hostu od toho, abych dodal komiksu právě tu systematičnost a trpělivost, dramaturgický záměr. Minimálně na začátku chci, aby každý vydaný komiksový titul nějakým způsobem navazoval na něco, co už v Hostu dobře známe, na co jsou čtenáři a čtenářky zvyklí.
Jak to myslíš?
Host má výbornou dětskou sekci, taky skvěle vedenou fantastiku nebo young adult, v neposlední řadě i non-fiction. A to jsou žánry, s nimiž si komiks bezvadně rozumí.
K čemu vlastně ve společnosti nebo na knižním trhu došlo, že se komiks stal tak svébytnou oblastí, do níž vstupují i nakladatelé, kteří se na něj nespecializují?
Když vezmu jen dobu po roce 2000, tak jsme viděli neuvěřitelný zápal lidí, kteří komiks v Česku propagovali, dělali nevděčnou osvětu a téměř buditelskou práci. Ať už publicisté, nebo fanoušci a fanynky, redaktoři a redaktorky… Trpělivě ukazovali, že komiks je plnohodnotné médium. Nakladatelé, organizátoři fanouškovských akcí, ti všichni u nás společně komiks etablovali. Ale samozřejmě v tom hrají roli i trendy a vlivy ze zahraničí, v poslední době hlavně manga.
Co je pro tebe největší inspirací v komiksové branži, pokud se ohlédneš těch dvacet let zpátky?
Postupem času víc a víc oceňuju práci nakladatelství BBart. Sice nejdřív zaplavilo trh vlnou francouzských alb a ukázalo se, že v tuzemských podmínkách to nebude nejlepší cesta, ale i díky tomu jsem si tehdy uvědomil jednu podstatnou věc.
Jakou?
Že ne všechno z komiksu se mi líbí a ani já nemusím být vždycky jejich cílovkou. A že to je v pořádku. Pamatuju si, že knihkupectví u nás v Pardubicích byla zasypaná francouzskými alby. A mně se to nelíbilo, výtvarně mě to neoslovilo, ani bych neměl peníze na to, abych si udržoval přehled o všem… Ale BBart tehdy předváděl hrozně široký záběr. V jednom roce vyšli jak Strážci, tedy časem prověřená klasika superhrdinské a dobrodružné linie komiksu, tak Pod dekou, což byl tehdy trendy titul představující moderní podobu komiksu a cestu, jakou se médium a záměry nakladatelů vydají v následujících letech. Zatímco Strážci byli původně seriál na pokračování z osmdesátých let, Pod dekou v roce 2003 (rok amerického vydání) rovnou vyšlo jako šest set černobílých stran v pevné vazbě, i díky tomu došlo k masivnímu nárůstu v používání termínu „grafický román“. O rok později přišlo od BBartu Persepolis, politicky angažovaný komiks od ženy mimo angloamerický prostor… Díky kombinaci podobných titulů — a nutno podotknout, že ve stejném roce jako Persepolis vyšel český Alois Nebel — a tehdejšímu zájmu médií se nabourávaly stereotypní představy a komiks působil na veřejnost jako něco živého, aktuálního…
Nemohli jsme tušit, co komiks umí, už když vyšel Maus?
Dneska víme, co je Maus a jakou má pozici, ale že Torst dal tehdy šanci zrovna jemu, to se mi zdá jako dost riskantní a průkopnický počin. Ale tím se dostáváme k jádru věci — v Hostu si teď dobře uvědomujeme, že nestartujeme z bodu nula, ale že máme z čeho vycházet. Můžeme si brát příklad z věcí, co se povedly, i z těch, co nedopadly dobře. Navazujeme na nějakou tradici… Bez úsilí Crwe, Motu, BBartu, Comics Centra a dalších bychom se tu spolu dost možná nebavili. Díky nim přišel komiks i do Arga, do Paseky…
Tak navazujme. Ty přicházíš do Hosta právě z nakladatelství Paseka, pro které jsi objevil několik komiksových autorů a titulů. Kudy vedla tvoje cesta do Hosta?
Ano, komiks je celý můj život! To zní sentimentálně, co? Ale myslím spíš časový úsek. Nejdřív jsem nadšeně četl, pak jsem se stal přispěvatelem fanouškovského serveru Fantasy Planet, když ho vedl Ondra Jireš, vystudoval jsem žurnalistiku, při studiu a práci jsem editoval blog Komiksárium… V různých obdobích jsem přispíval třeba do Score, revue Aargh!, psal jsem pro tištěnou i webovou Crew, takže jsem tu oblast poznával z různých úhlů. Z jednoho velkého mediálního domu mě při restrukturalizaci vyhodili, v další redakci jsem zas nechtěl být já. V té době přišla nabídka z Paseky, s jejím šéfredaktorem Jakubem Sedláčkem jsme se spřátelili právě přes komiks. V Pasece jsem měl na starost PR a marketing, ale samozřejmě mi to nedalo a začal jsem nosit komiksy. Takže v Paříži bych nejspíš žádný sprinterský rekord nepřekonal vzhledem k tomu, že dostat se ke komiksové práci na plný úvazek mi trvalo dvacet let…
A které „tvoje“ tituly čtenáři a čtenářky můžou znát?
Před těmi osmi devíti lety mě inspirovala silná vlna komiksů od mladých autorek. Nebylo obvyklé soustavně vydávat komiksy od autorek a pro čtenářky. Taky se to jednu dobu přehánělo s důrazem na tzv. „dospělé“ komiksy a zapomínalo se na děti. Páteří komiksové edice se tedy stala autorka Raina Telgemeierová (Úsměv, Ségry, Nervy), následovaly tituly jako Záleskautky a Amulet, věková hranice se posouvala směrem k dílům jako Jedno obyčejný léto nebo Essex County. A samozřejmě mě nejvíc bavila spolupráce na českých komiksech, když můžete sledovat a ovlivnit vývoj od prvních skic. Takhle jsem se podílel na komiksu Bez vlasů, který napsala Tereza Drahoňovská (dnes Čechová) a nakreslila Štěpánka Jislová. Vyšel v roce 2020, ale radost nám myslím dělá dodnes — letos vychází u skvělých nakladatelů ve Francii a Spojených státech. Se Štěpánkou jsme pak navázali jejím autorským počinem Srdcovka. Úplně jiný formát a žánr jsem si vyzkoušel třeba u dohledu nad komiksovou Prašinou.
Když mluvíš o Prašině, která se stala úspěšným bestsellerem a vřadila se do kánonu současné dětské literatury, napadá mě: jak měříme úspěch u komiksu? Kolik výtisků se musí prodat, aby byl komiks bestsellerem? U klasické beletrie je to deset tisíc výtisků.
U komiksu samozřejmě méně. Když se komiksu prodá pět nebo sedm tisíc výtisků, je to opravdu velmi výrazný úspěch. Ale doba se změnila v tom, že pro čím dál větší procento komiksových titulů to není nedosažitelná hranice.
Když jsi z Paseky odešel, bral jsi to i jako odchod z branže. Proč?
Potřeboval jsem pauzu. Posledních devět let jsem byl především pracovníkem v PR a marketingu, ta práce umí člověka vysát. Při psaní každé tiskové zprávy jsem měl pocit, že se snažím běžet se zlomenou nohou. Do toho se přidala frustrace z toho, že se celý život motám kolem něčeho, co mě nejen nemůže uživit, ale ještě to dělám pořád něčemu navzdory, místo něčeho „reálného“, vedle skutečné práce… Nabídka z Hosta znamenala, že pro mě komiks poprvé za dvacet let nemusí být na druhé koleji, že se můžu někam posunout a třeba dělat svou práci soustředěně a lépe. Člověk dojde po pracovní stránce k úplně jinému sebevědomí a vnitřnímu klidu. Těžko se to popisuje, zároveň jsem si jistý, že podobnou situaci moc dobře chápe spousta lidí v literární, potažmo celé kulturní oblasti.
Co ti šlo hlavou, když jsi nabídku z Hosta dostal? Protože si umím představit, že je to skvělá výzva, ale přijde i pochybnost a pocit zodpovědnosti.
Po prvotním nadšení se dostavila panika. Věřím tomu, že máme dobrý plán a že o komiksy v Hostu bude dobře postaráno, jenže pochybnostem se člověk nevyhne. Ale především to vnímám jako velkou šanci přivést na český trh hodně dobrých a zajímavých titulů, přispět rozmanitosti nabídky a oslovovat stále nové publikum. Klid mi dodalo, že jsem sám dlouho pozoroval, jak trpělivě Host buduje prostor pro fantastiku, jak se stará o dětskou sekci… Jsem si jistý, že podobnou péči dostane i komiks.
S čím tedy do Hosta přicházíš?
Existují žánrové i geografické oblasti, kterým jsem se zatím nemohl pracovně věnovat a kterým by se v nabídce Hosta mohlo dařit. Mám velkou radost z mangy, již můžeme pojmout zase trochu jinak než kolegové v jiných nakladatelstvích. Nechceme zaplavit knihkupectví kvantitou, nabídneme rozumný mix současných grafických románů a moderní klasiky pro dospělé i mládež, navážeme na dětskou sekci i fantastiku. Před zveřejněním edičního plánu můžu nalákat na to, že už na podzim vyjde jedna populární série od nakladatelství Image Comics, a že když ji na mém stole zahlédl Pavel Bareš, nadšeně nám přislíbil svůj štít i sekyru. V první vlně vyjde taky non-fiction komiks o jednom současném popkulturním fenoménu a první díl úžasné dětské trilogie, ve které se snoubí velká fantazie, roztomilost a inkluzivita. Na příští rok chystáme například jeden objemný grafický román, který má letos několik nominací na Cenu Willa Eisnera, a jeden starší, jenž má své místo v komiksové historii. Nadšení a zápal Hosta může ilustrovat i fakt, že jsme koupili jednu aktuální sešitovou sérii, která nás už po své polovině nadchla natolik, že jsme zkrátka nechtěli otálet a zajistili jsme si rovnou oba plánované svazky. Jinak jízdní řád vzniká od dubna, podzim nabídne jakousi předzvěst a ochutnávku.
Jak je to s původním českým komiksem, dostane prostor?
Jednoznačně ho chceme, může se poměřovat s evropskou i angloamerickou tvorbou. Nejraději budu věnovat péči právě titulům, které můžou najít své místo i na zahraničním trhu. A to slovo prostor je hrozně důležité — stejně jako my budeme hledat je, autoři a autorky si teď můžou najít nás. Do Hosta můžou bez obav poslat rukopis, podobně jako svoje díla zasílají spisovatelky a spisovatelé.
Ukázky, nebo hotové věci? Protože si umím představit, že komiks není beletrie a nemusí být nutně kompletní.
Stačí ukázka a představení celého díla. V tu chvíli se můžeme s tvůrci bavit o jejich představě, ale třeba taky o tom, co jim můžeme nabídnout a s čím můžeme pomoct, pokud o to stojí. Tuhle situaci, kdy je nakladatel pro autora či autorku parťákem, mám nejradši.
Je komiksové pole natolik široké, že je pořád z čeho vybírat? A jak složité to je?
Rád bych narušil představu o tom, že všechno zásadní v komiksu už česky vyšlo. U filmu by přece taky nedávalo smysl, kdybychom vůbec neměli přístup k soutěžním festivalovým snímkům, nemohli jsme se seznámit s vítězi Oscarů nebo neznali největší trendy ze streamovacích služeb. Navíc se nám rozšiřuje publikum. Dospěla generace rodičů, kteří už neberou dětem komiksy z rukou. Sami komiksy četli nebo pořád čtou, takže vědí, jak zábavné nebo inspirativní příběhy nabízí. Obdobně u mangy zase vsadíme na to, že japonské komiksy se u nás objevují téměř patnáct let a že část jejich čtenářstva taky dospěla. Třeba se u některých titulů spálíme, to je v knižní branži nevyhnutelné, ale ve výsledku si to stejně každý nakladatel musí osahat sám, se zapojením vlastního know-how.
Napadá mě stran publika: v Hostu rozjíždíme komiks, Host má nějaké místo na knižním trhu. Máme ambice oslovit komiksové fanoušky a fanynky, nebo je ta ambice ještě rozsáhlejší a rádi bychom ukázali těm čtenářům a čtenářkám, kteří mají Host rádi, že je tu médium, na něž třeba nejsou zvyklí, ale které by si tu pozornost zasloužilo?
To je přesně ono: rád bych přilákal nejenom stávající fanynky a fanoušky, kteří už komiks sledují. Líbilo by se mi oslovit i publikum, které komiks nečte, ale mohlo by. Moc mě baví právě tahle rovina, nechat komiks v Hostu růst, ukazovat novým čtenářům a čtenářkám, že komiks má svoje kouzlo a svoje kvality. Že je tady i pro ně, i když mu zatím třeba z nějakého důvodu nedali šanci nebo se jim nedostal do rukou ten správný titul.