Pří­tomni budou i „prak­ti­ku­jí­cí uměl­ci“ — per­for­mer a non­sen­so­vý bás­ník z Tře­bí­če Miroslav Kou­pil a pís­nič­kář­ka Niko­la Mucha z Kyjo­va. Mož­ná že zahra­je i „Ježíša“! Samo­zřej­mě budou i tra­dič­ní ceny pro pub­li­kum plus malé pohoš­tě­ní. Napl­ní­me vás!

Mar­tin Peci­na (nar.1982) pat­ří k nej­za­jí­ma­věj­ším a nej­o­ce­ňo­va­něj­ším gra­fic­kým desig­né­rům mla­dé gene­ra­ce. S Hos­tem spo­lu­pra­cu­je od roku 2007; čte­ná­ři mohou znát jeho jmé­no nejen z tirá­ží knih toho­to nakla­da­tel­ství, ale i z rubri­ky Typo­mil, kte­rou něko­lik let do časo­pi­su při­spí­val. Krát­ce shr­nu­je vizi, s jakou k nové úpra­vě Hos­ta při­stu­po­val: „Upra­vo­vat lite­rár­ní časo­pis pat­ří mezi nej­pří­jem­něj­ší zakáz­ky. V porov­ná­ní se spo­le­čen­ský­mi maga­zí­ny a novi­na­mi posky­tu­je nej­vět­ší pro­stor pro jed­no­du­ché, ale sil­né gra­fic­ké řeše­ní bez rámeč­ků, ozdob, laci­ných efek­tů a nad­by­teč­ných kom­pro­mi­sů. Věřím, že náš čte­nář oce­ní důraz na čitel­nost a pře­hled­nost časo­pi­su a rych­le si navyk­ne na všech­ny změ­ny v gra­fic­ké úpra­vě — při­pra­vo­va­li jsme ji něko­lik měsí­ců. S výhle­dem na něko­lik let…“

Miroslav Kou­pil (nar. 1956) je expe­ri­men­tál­ní bás­ník, výtvar­ník a per­for­mer. Vystu­do­val bohe­mis­ti­ku na MU v Brně. Půso­bí jako stře­do­škol­ský peda­gog. O své umě­lec­ké prá­ci říká: „Dlou­ho­do­bě mě při­ta­hu­je dadais­mus, čes­ká lite­rár­ní gro­teska, insit­ní poezie, ale zejmé­na poezie non­sen­so­vá — Ch. Mor­gen­stern, E. Jan­dl… I já se sna­žím hle­dat nové ces­ty slo­va: pro­tismy­sl­ná význa­mo­vá, gra­ma­tic­ká a lexi­kál­ní spo­je­ní, hle­dám půvab a krko­lom­nost jem­ných i drá­sa­vých jazy­ko­vých hří­ček, laskám se s jino­ta­ji čes­ké­ho jazy­ka. Můj tříd­ní uči­tel byl Ladi­slav Novák. Znal jsem se osob­ně s panem Hir­ša­lem, mis­trem čes­ké expe­ri­men­tál­ní a non­sen­so­vé poezie. Byl to prá­vě on, kdo zařa­dil ukáz­ku z mé non­sen­so­vé poezie do anto­lo­gie čes­ké a svě­to­vé poezie Non­sens, kte­rá vyšla v Mla­dé fron­tě v roce 1997. 

Niko­la Mucha (nar. 1990) je sil­nou osob­nos­tí, kte­rá se svý­mi pís­ně­mi a hlav­ně tex­ty, jenž nepo­strá­da­jí nenu­ce­nost, nad­hled, vtip a nápad, pro­sa­di­la již někdy v šest­nác­ti letech. Pat­ří k „nové vlně“ mla­dých čes­kých pís­nič­ká­řek (Vobe­z­dud, Bio Masha, Čoko­vo­ko, Mar­ta Svo­bo­do­vá ad.), může však při­po­me­nout i napří­klad o gene­ra­ce star­ší­ho „kní­že­te por­no­fol­ku“ Závi­še. S ním má Mucha kro­mě jed­no­du­chos­ti a mís­ty dost jadr­né mlu­vy spo­leč­né také vyu­ži­tí kyta­ry jako nástro­je ke zdů­raz­ně­ní hla­so­vé­ho pro­je­vu. Sama o sobě říká: „A o mně co veli­ce… su Mucha, su deva­te­nác­ti­le­tá, su mat­ka, su idi­ot, nej­su — zatím snad — stu­dent­ka, nej­su — bohu­žel už — lolit­ka, nej­su les­ba… a taky mi veli­ce licho­tí, že se mnú coby muzi­kan­tem stá­le počítáte!“

Čtvr­tek 29. 3. 2012 ve 20 hodin, Mís­to gale­rie — Skle­ně­ná lou­ka, Brno

Mucha

Kou­pil