∞ Leden 2017 ∞
V Hostu občas zakopneme o myšlenku vytvořit pro naše čtenáře a příznivce něco pěkného, dárkového, kulturního. Ne klíčenku, ne propisku s logem, tohle už nikoho nebaví. Protože se v nakladatelství mimo jiné věnuji poezii, chci nějak využít verše. Je to žánr do dlaně, pokud je báseň dobrá, může pohladit i nafackovat. Jelikož je zrovna leden, probírám se v obchodech záplavami diářů. Moje láska k deníčkům a zápisníčkům od mládí nerezaví. Nápad získává obrysy.
∞ Únor 2017 ∞
Pokud diář s básněmi, pak rovnou s verši nejpopulárnějšího českého básníka J. H. Krchovského, který je celá léta naším kmenovým autorem. Mám trochu obavu, aby zadání nebylo na undergroundovou legendu moc pop, ale pak si vzpomenu na Filipa Topola, který si v jukeboxu občas přehrál Jacksona. Beru telefon a vytočím J. H. K. Když skončíme, vím, že to bude dobré. Jura tyhle špalíčky taky rád, navíc se shodneme, že rovnou vytvoříme nekonečný diář, který s dalším rokem nezestárne.
∞ Březen 2017 ∞
Něco tomu chybí. Druhá noha, další hlas, šlehačka na dortu. Na Facebooku narazím na rytiny pana Štorma. To je proslulý tvůrce fontů, typograf, výtvarník i frontman blackmetalové kapely Master’s Hammer. Není to naše první spolupráce, hned mu zavolám. František Štorm tyhle špalíčky taky rád, navíc mu projekt s Krchovským (básník nedávno pokřtil Master’s Hammer nové CD) vyloženě sedí. Za pár dní se ozve zpět: „Mluvil jsem s Jurou, jsme umělecky napojeni! Pošlete vybrané básně!“ Pan Štorm nám udělá ilustrace a ujme se i grafické úpravy.
∞ Červenec 2017 ∞
V líčení přeskakuji kolizi, krizi, peripetii i katastrofu. Je horké léto a jdou dny, kdy se zdá, že celá akce je z různých důvodů u ledu. Nakonec přichází šťastná chvíle, kdy mohu sednout na kolo a vydat se do K. s korekturami. Jura je spokojený, shodneme se, že ilustrace jsou, jak se říká, kongeniální. Ještě vyměníme nějaké básně. Kvůli atmosféře výboru si přeje zahladit všechny reálie; brněnské i pražské. Věčnost je „země nikoho“! Pak Jura volá kočky k večeři, žasnu, jak mu nad miskou děkují podáním pacičky. Pak donese kupu svých starých diářů. Napřed tužkou poznačit „co bude“, později vygumovat a černým fixem napsat „co bylo“. Den za dnem, dělá to roky stejně.
∞ Říjen 2017 ∞
Konečně je upraveno a vysazeno. Ladíme svazku kabát. Každé z našich knih věnujeme nadstandardní péči, ale tak vytuněnou věcičku mám v práci spíš výjimečně. Jako vždy je mi velkou oporou náš technický redaktor Petr M. Dorazil, člověk řádu, nadaný technicky i umělecky. Jen ty zakulacené rožky desek jsme museli oželet. S příchodem zimního času jde Nekonečný kalendář konečně do tiskárny.
∞ Listopad 2017 ∞
Den expedice. Je to krasavec! J. H. Krchovský se do Hosta staví až s večerem, je to jeho čas. V redakci je ticho. Jsem trochu nesvůj, je mi jasné, že pokud někde zařádil šotek, nebude to dobré. Básník je očividně potěšený, ale pozorně zkontroluje každou stránku. Pro jistotu rozlévám redakční koňak. Pak se ozve úlevné: „Tak, Martine, je to dobrý…“ Jura je „rocker“, moc řečí nenadělá. Kdesi zhasne světlo a ozvou se kroky. Kolegyně Pavla Hernandezová utíká na vlak. „Tak je to dobrý, Pavli!“ chce se mi zavolat, protože kromě sazby dělala i korektury. Další spolupracovník, který si zaslouží pořádného frťana!
Loučíme se s Jurou před bránou areálu. Podáme si ruce. To běžně neděláme. Držíme se ale nějak dlouho, a teď co bude. V náhlém souznění zalomíme palce, jak nějací trempi. „Hm, ehm,“ zakucká Jura, aby rozptýlil rozpaky. „Ty, víš, jak Franta udělal na obálku tu ležatou osmičku?“ říká. „Existuje taková matematická definice, křivka nakroucená do nekonečné smyčky, prej se tomu říká lemiscata. To je pěkný, že?“
∞ Prosinec 2017 ∞
Narychlo děláme dotisk. A pokud se tento netradiční diář někdy rozebere, snad zkusíme i ty zakulacené rožky.
