V hodinách literární výchovy mne všechno povinné víceméně odpuzovalo, tak jsem ke své škodě prospal i úryvky z nesmrtelného díla Rudolfa Těsnohlídka. Ani později mi na tohoto spisovatele nezbyl čtenářský čas, přestože jsem na jeho výjimečně smutný osud několikrát narazil.

Předloni v létě jsem jedno odpoledne seděl v prázdné výletní kavárně s pohádkovým názvem Bylo nebylo. Nachází se pod poutním kostelem ve Vranově u Brna a já v ní na kohosi čekal. Mají tam starou prosklenou skříň s knihami, tak jsem si řekl, že když už jsem v tom Moravském krasu, sáhnu po díle s lokální patinou, a vytáhl jsem si nějaké starší vydání Lišky Bystroušky.

Přečetl jsem pár stránek a zatetelil se nadšením. Setsakra, to je věc! Přesně jak jsme to později dali do anotace: „živý jazyk, nadčasový humor, sarkastické glosování mezilidských vztahů a celého vějíře neřestí“, nebo jak to v milé zkratce popsala ilustrátorka Vendula Chalánková. On se totiž hned na prvních stránkách opije komár a spustí: „Sakva, držte mě, nebo vám to tady všecko rozbiju!“

Došlo mi, že tato kniha je zařazovaná do kánonu literatury pro děti vlastně neprávem. Její půvaby jsou velmi vrstevnaté a epická rovina, malými čtenáři tak oblíbená, je jen jednou z mnoha. Kniha vyšla už nesčetněkrát, naposled bohužel dost ošklivě vypravená. Výtvarnici Vendulu jsem znal z nějaké dřívější spolupráce, a navíc jsem věděl, že její originální Bystrouška už je na světě. Vendula jí vdechla život, když stejné motivy ztvárňovala v souvislosti se známou operou Leoše Janáčka.

Byla to nabídka, která se neodmítá, takže brzy byly hotové první krásné ilustrace pro naši knihu, se kterými dále pracovala grafička Alena Gratiasová. Aby naše vydání opravdu zaujalo, iniciovali jsme ještě vznik přiloženého audiozpracování, kterého se ujal herec a režisér Arnošt Goldflam. Ten to neměl lehké, protože konkuroval známému klasickému (byť částečnému) zpracování Karlem Högerem, ale své role se ujal skvěle a poradil si se všemi zákrutami krajového jazyka.

Co by dnes pan Těsnohlídek řekl na další, výpravné vydání knihy, díky které se stal nesmrtelným, nemůžeme tušit. Ale myslím si, že kdysi dávno opravdu slyšel to, co Bystroušce šeptal do ucha lišák Zlatohřbítek: „Tvoju dušu miluju, seš nádherná, nesmij se mi, nevrc hlavou, uvidíš, že o tobě, o tobě, moja Bystrouško, budou aji romány psát, a nandou se takoví lidé hloupí, že to vydržijou číst až do konca…“

Bodejť by nevydrželi. Toto je kniha, kterou nás bavilo připravovat, kniha, u které se člověk i dnes směje i dojímá, a kdo ji přečte, rozhodně neprohloupí!

Foto Arnošt Goldflam © Jan Křikava