Vero­ni­ka Ben­do­vá: Konec sezó­ny na kou­pa­liš­ti Úštěk

Jakou jinou kni­hu k Váno­cům dopo­ru­čit než tu, kte­rá obsáh­ne celý rok včet­ně adven­tu? Povíd­ko­vý sou­bor Konec sezó­ny na kou­pa­liš­ti Úštěk Vero­ni­ky Ben­do­vé zachy­cu­je koloběh všed­ní­ho živo­ta během celé­ho roku. Co měsíc, to povíd­ka. Zapo­meň­te na doplň­ky stra­vy pod stro­meč­kem. Let­ní pří­běhy vám zajis­tí pří­val dopa­mi­nu a zim­ní medi­ta­tiv­ní povíd­ky vás use­be­rou k filo­zo­fic­ké­mu roz­jí­má­ní. Kdo dosta­ne roli Máří Mag­da­lé­ny, seže­ne úřed­ni­ce his­to­ric­ké kos­týmy za jeden den, a proč je Nebeský hotel peklo na zemi? Chce­te se dozvě­dět víc? Naděl­te (si) pod stro­me­ček las­ka­vost i humor v nád­her­ném nevá­noč­ním balení.

Dopo­ru­ču­je Simo­na Bare­šo­vá, redak­tor­ka čes­ké beletrie

Tove Dit­lev­se­no­vá: Tvá­ře

Kni­ha Tvá­ře dán­ské spi­so­va­tel­ky Tove Dit­lev­se­no­vé, autor­ky již vyda­né Kodaň­ské tri­lo­gie, nepři­ná­ší žád­né advent­ní pohla­ze­ní po srdíč­ku, je to sil­ná stu­die jed­no­ho šílen­ství a son­da do myš­le­ní člo­vě­ka pro­ží­va­jí­cí­ho duše­ní one­moc­ně­ní. Spi­so­va­tel­ka Lise se sna­ží popa­so­vat neje­nom s halu­ci­na­ce­mi – hla­sy a tvá­ře­mi, kte­ré ji pro­ná­sle­du­jí –, ale také s kri­zí part­ner­ské­ho vzta­hu. Je to kni­ha o nevě­ře, nemo­ci a tou­ze psát. Vel­mi inten­ziv­ní čtení.

Dopo­ru­ču­je Eva Kec­ko­vá, redak­tor­ka pře­kla­do­vé belet­rie a non-fiction

Kate­ři­na a Zuza­na Čupo­vy: Omrz­li­na

Podí­vej­me se prav­dě do očí: od urči­té­ho věku bude­te kníž­ku v dopi­se Ježíško­vi hle­dat mar­ně. Ale vy dětem kníž­ku dát chce­te, pro­to­že věří­te, že to má smy­sl. Mám pro vás zaru­če­ný tip: Omrz­li­nu. Proč to bude fungovat?

1. Víc zim­ní kníž­ku letos nena­jde­te. A jest­li nechce­te dětem uka­zo­vat sníh jen na inter­ne­tu, dej­te jim Omrz­li­nu.

2. Omrz­li­na roz­zá­ří dět­ské oči. (I kdy­by to mělo být jen tou měňa­vou obálkou.)

3. V Omrz­li­ně se jí hod­ně zmrz­li­ny. Vy ji dětem v zimě nechce­te dovo­lit, tak­že to budou brát jako rebe­lii a vzpou­ry baví kaž­dé­ho prepuberťáka.

4. Ve sku­teč­nos­ti si Omrz­li­nu chce­te kou­pit pro sebe, ale tak hod­ní jste zase neby­li, aby vám Ježí­šek nadě­lil tolik dár­ků, tak ji holt musí­te dát něko­mu jiné­mu. Ale radost z ní mít může­te i tak!

Dopo­ru­ču­je Pav­la Nejed­lá, redak­tor­ka lite­ra­tu­ry pro děti a mládež

Radek Ště­pá­nek: Pta­čí rok

Tohle je diář pro libo­vol­ný rok dopro­vá­ze­ný slič­ný­mi ilu­stra­ce­mi a malou anto­lo­gií sou­čas­ných bás­ní­ků všech gene­ra­cí, kte­ří ve svých ver­ších tema­ti­zu­jí prá­vě ptáč­ky. Někdy své diá­ře otví­rá­me spíš neo­chot­ně, jsou spo­je­né s nepří­jem­nost­mi. Náš diář těší, ješ­tě než se do něj napí­še prv­ní záznam. Poprav­dě, vymys­lel jsem si ho jako něco, co má slou­žit a zaujmout, ale pře­de­vším jsem si ten diář vysnil jako dárek sobě. „Kní­žeč­ka“ z čiré rados­ti… A taky ze závra­ti z pta­čí­ho svě­ta, kte­rý je pro kaž­dé­ho z nás blíz­ký i nedo­sa­ži­tel­ný, vzru­šu­jí­cí, při­taž­li­vý. Dík pat­ří troj­líst­ku nej­bliž­ších spo­lu­pra­cov­ní­ků: Rad­ko­vi, Vero­ni­ce a gra­fič­ce Iva­ně. Dopo­ru­ču­ji a volám s kla­si­kem: „V diá­ři leh­ký žal, hlu­bo­ký v srd­ci zpěv!“

Dopo­ru­ču­je Mar­tin Stöhr, art direc­tor a redak­tor poezie

Jus­si Adler-Olsen: Sedm met­rů čtverečních

Letos na pod­zim vyšla vel­mi oče­ká­va­ná pec­ka. Závě­reč­ný, desá­tý díl kri­mi série Jus­si Adle­ra-Olse­na Oddě­le­ní Q je na svě­tě! Pro ty, kte­ří sérii náho­dou ješ­tě nezna­jí, nebo ji snad tro­chu poza­po­mně­li sle­do­vat, se chci vyznat ze své lás­ky k auto­ro­vi a jeho kni­hám a také ke třem hlav­ním posta­vám Oddě­le­ní Q: Car­lu Mørc­ko­vi, Rose a Asa­do­vi. Závě­reč­ný díl sli­bu­je roz­ple­te­ní pří­pa­du z prv­ní­ho dílu série, pří­pa­du, kte­rý se Car­la osob­ně dotý­ká a kte­rý mu změ­nil život. Tro­chu v napě­tí, jak to autor šikov­ně zao­na­čí, jsem se pus­ti­la do čte­ní a pak s vel­kým potě­še­ním sle­do­va­la, jak pře­kva­pi­vě a rafi­no­va­ně do sebe všech­no zapa­dá. Ano, je to ori­gi­nál­ní, napí­na­vé a dechbe­rou­cí finá­le série, přes­ně jak to má být! No a taky jsem si tro­chu pobre­če­la, že se s posta­va­mi po toli­ka letech musím rozloučit.

Dopo­ru­ču­je Niko­la Kocho­vá, vedou­cí pře­kla­do­vé redakce

Kris­ti­na M. Waag­ne­ro­vá: Zla­tá grai

Mys­lím, že letos bych mohl nad­še­ně dopo­ru­čit kaž­dou jed­nu kni­hu z hos­tov­ské fan­tas­ti­ky, ale musím vybrat jed­nu. A Zla­tá grai Kris­ti­ny M. Waag­ne­ro­vé je úkaz — debut, kte­rý se tem­pem, řeme­sl­nou zruč­nos­tí i nápa­di­tou výstav­bou vyrov­ná romá­nům dale­ko zku­še­něj­ších hvězd žán­ru. Je to fan­ta­sy, jež se vyzna­ču­je pro­myš­le­ným a nelí­tost­ným svě­tem, ale i množ­stvím živých a nepřed­ví­da­tel­ných postav, jejichž ces­ty v dal­ších dílech se nebu­de­te moci dočkat. Pokud jde o tem­po, obraz­nost a emoč­ní vklad, sérii Zla­tá grai může­me smě­le posta­vit i ved­le knih Pet­ry Steh­lí­ko­vé nebo Antho­ny­ho Rya­na. Tak po ní sáh­ně­te, může­te být od počát­ku u něče­ho výji­meč­né­ho. A na Dotek via­tá­ru nebu­de­te muset čekat dlou­ho, vychá­zí už na jaře.

Dopo­ru­ču­je Jiří Ště­pán, redak­tor fan­ta­sy a sci-fi

Karo­lí­na Skuč­ko­vá: To je cirkus!

Cir­kus má v sobě cosi exo­tic­ké­ho a tajem­né­ho, málo­kdo ví, jak to v něm doo­prav­dy cho­dí, co se tře­ba s cir­ku­sem děje v zimě? A co tepr­ve když při­jde na cir­ku­so­vou han­týr­ku – doká­že­te odhad­nout, co jsou to dvo­ji­té per­že, run­tov­ka, zub­ník nebo unter­man? Jest­li jsem vás nalá­ka­la, sáh­ně­te po kni­ze To je cir­kus! od Karo­lí­ny Skuč­ko­vé, kte­rá zazna­me­na­la pří­běhy artis­tů, ošet­řo­va­te­lů či dre­zé­rů z čes­kých cir­ku­sů sou­čas­ných i těch dáv­no zmizelých.

Dopo­ru­ču­je Eva Kec­ko­vá, redak­tor­ka pře­kla­do­vé belet­rie a non-fiction

K. O’Neill: Spo­lek čajo­vých draků

Spo­lek čajo­vých dra­ků v sobě má něco z Mumín­ků, Hil­dy i Blu­ey, a pro­to je pří­mo před­ur­čen k tomu, aby zdo­mác­něl i u nás, v zemi s nej­vět­ším počtem čajo­ven na hla­vu. Zdej­ší dra­ci nejsou žád­ná hrů­zu nahá­ně­jí­cí stvo­ře­ní, ale spíš štěňa­ta, kte­rá potře­bu­jí hod­ně péče a něhy. Za to se svým opa­t­ro­va­te­lům odmě­ňu­jí tím, že jim na parůž­cích nebo hřbe­tech ros­tou čajo­vé líst­ky. A tako­vý čaj z jasmí­no­vé­ho nebo heř­mán­ko­vé­ho draka doká­že divy. Svět téhle tri­lo­gie obý­va­jí také lidé, hod­ní gob­li­ni, býva­lí dob­ro­dru­zi, dív­ky s kopýtky i jed­no­ro­ž­čí­mi rysy, moud­ří maji­te­lé čajo­ven, kte­ří vypa­da­jí jako… lišky? 

Dopo­ru­ču­je Lukáš Růžič­ka, redak­tor komiksu

Eva a Klá­ra Pospí­ši­lo­vy: Noctur­no pro Erika

Pro­to­že o Váno­cích chce­me všich­ni sníh, zimu a zalézt pod deku s pořád­ně tlus­tou kni­hou, mám pro všech­ny čte­ná­ře young adult ide­ál­ní tip – Noctur­no pro Eri­ka od Evy a Klá­ry Pospí­ši­lo­vých. Nech­te se vtáh­nout do svě­ta dvou roz­díl­ných hrdi­nů. Erik je jeden z nej­lep­ších snow­bo­ar­dis­tů na svě­tě. Kasper, kte­rý se nedáv­no pře­stě­ho­val, doslo­va nesná­ší všech­no, co Erik milu­je. Hory, ticho i samo­tu, kte­rá je obklo­pu­je. Dva klu­ci v domě upro­střed niče­ho. Dva roz­díl­né svě­ty. A slow burn roman­ti­ka, co roz­pus­tí sníh až na vrchol­ku velehor!

Dopo­ru­ču­je Kate­ři­na Šar­dic­ká, redak­tor­ka young adult

Filip J. Scherf: Ztra­ce­ná země

Za okny pole­tu­jí prv­ní vloč­ky, doma sálá tete­li­vé tep­lo, měs­to se plní baň­ka­mi a bam­bu­le­mi. Blí­ží se Váno­ce. Posled­ní sko­ro tři roky ale nelze nemys­let na Kyjev a dal­ší ukra­jin­ská měs­ta, kde pole­tu­jí dro­ny, kaž­dou chví­li nejde proud (a měs­to se snad i tak plní baň­ka­mi a bam­bu­le­mi). Do toho zní jako refrén nalé­ha­vé — proč? Proč se Rus­ko cho­vá tak, jak se cho­vá? Odpo­věď hle­dá ve skvě­lé kni­ze Ztra­ce­ná země čes­ký expert na mezi­ná­rod­ní vzta­hy Filip J. Scherf. Je to tem­né vyprá­vě­ní o trau­ma­ti­zo­va­né zemi, kte­rá za kaž­dou cenu hle­dá ztra­ce­né sebe­vě­do­mí a urput­ně se drží toho nově nale­ze­né­ho, str­hu­jí­cí čte­ní pro tem­né veče­ry. Naštěs­tí doma sálá tep­lo a vloč­ky jsou jen venku.

Dopo­ru­ču­je Zde­něk Stas­zek, redak­tor non-fiction

Amy Hes­to­vá: Krá­lí­ček by měl už spát

Čím jsou pro vás Váno­ce? Pro mě je to pocit. Hře­ji­vý pocit kli­du a bez­pe­čí. Když mys­lím na Váno­ce, vyba­vím si ve vzpo­mín­kách ty, kte­ré mám ráda. Vlast­ně se v duchu vra­cím domů. Tam, kde cítím při­je­tí a bez­pod­mí­neč­nou lás­ku. Obráz­ko­vá kníž­ka Krá­lí­ček by měl už spát s něž­ný­mi, jako plyšá­ček heb­ký­mi ilu­stra­ce­mi je tímhle poci­tem úpl­ně pro­stou­pe­ná. Pod­le mě doko­na­lá vánoč­ní kníž­ka, ač v ní o Váno­cích nepad­ne ani slovo.

Dopo­ru­ču­je Eva Sed­láč­ko­vá, redak­tor­ka lite­ra­tu­ry pro děti a mládež