V loňském roce opakovaně atakovala žebříčky nejprodávanějších knih, budila vášnivé diskuse literárních kritiků a získala hned několik ocenění. Po dlouhých deseti letech psaní a několika odložených verzích se čtenáři knih Kateřiny Tučkové přece jen dočkali. Bílá Voda, autorčin v pořadí třetí román, vyšla v dubnu minulého roku a ihned na sebe strhla vlnu pozornosti. Zájem čtenářů o knihu dokládají i čísla, aktuálně se jí prodalo už více než 100 tisíc výtisků.

Na téměř sedmi stech stranách kniha zachycuje dramatické osudy řeholnic přesídlených do rozpadajícího se kláštera v oblasti Jesenicka a Rychlebských hor. Právě odsud pochází výtvarník a hudebník Jaromír Švejdík, jehož černobílé ilustrace dodaly limitované edici novou podobu. S nápaditou tvorbou, v níž Jaromír 99 opakovaně zobrazuje mimo jiné svůj rodný kraj, se čtenáři mohli setkat také ve sbírce písňových textů Mimosezóna, která vyšla v nakladatelství Host rovněž loni na jaře. Oba tituly byly společně pokřtěny v brněnském divadle Husa na provázku, kde Švejdík vystoupil se svým nejnovějším hudebním projektem Letní kapela.

Autory přivedl k nápadu na speciální edici nejen společný zájem o odlehlý pohraniční region, ale i dlouholeté přátelství. Takřka rok od prvního vydání vychází limitovaná edice Bílé Vody, a to v nákladu pouhých 2 500 kusů bez plánovaného dotisku. Čtenáři by tak neměli dlouho otálet, zdobit knihovnu totiž bude jen několika z nich. Limitovaná edice obsahuje 25 stránek ilustrací, celkový počet stran tak vystoupal na úctyhodných 712 namísto původních 688. Formát knihy je oproti prvnímu vydání prodloužený na výšku, aby obrazový doprovod náležitě vynikl. Změny se dočkala také obálka. „Při její tvorbě jsem se vydal přímo do Bílé Vody a hledal nějaký vhodný pohled, který by stál za zachycení. Pořád jsem to z té české strany neviděl, tak jsem jel na polskou stranu a tam jsem někde u cesty zastavil a říkal si, to je ono, takhle by to mohlo vypadat. Hlavně tam lépe vyniknou Rychlebské hory, z polské strany to má zkrátka dramatičtější výraz,“ popisuje ilustrátor Jaromír 99.

Krajinu, která je mu při kresbě inspirací, kreslí většinou podle pořízených fotek. Jeho cílem přitom není zachytit obraz co nejvěrněji, ale spíše vystihnout atmosféru, kterou vyzařuje. „Nechodím malovat do plenéru, pracuju hlavně digitálně v ateliéru. Nejprve jdu ven fotit, pak skicuju v iPadu a postupně přecházím na finalizaci kreseb na počítači. Někdy kreslím i jen podle paměti. Chvíli jsem byl z místopisu románu zmatený, protože ten region trochu znám — a najednou se třeba na kopci nad Bílou Vodou nachází Mariahilf, který je ve skutečnosti třicet kilometrů dál ve Zlatých Horách. Postupně mi to začalo dávat smysl. S Aloisem Nebelem jsme místopis taky nedodrželi, protože příběhu trochu zaclání,“ osvětluje tvůrčí proces Jaromír 99.

Kromě Jaromíra 99 vtiskly knize novou tvář také knižní grafičky Alena Gratiasová a Ivana Dudková, které se už podílely na přípravě titulu Mimosezóna. Právě od nich přišel impulz, aby byla Bílá Voda nakonec doplněna o minimalistické černobílé ilustrace. „S ohledem na Jaromírův rukopis jsme se rozhodly kombinovat historizující prvky s těmi současnými. Černobílé ilustrace, inspirované klasickými tiskovými technikami nebo kartonovým tiskem, jsme propojovaly s čistými výraznými barevnými plochami a jednoduchou kompozicí. Podobně jsme zacházely s typografií. Zvolily jsme klasické elegantní typy, přičemž layout stránek jsme navrhly, jak doufáme, vzdušně a prakticky, v duchu současné knižní grafiky. Snažily jsme se dosáhnout zajímavých kontrastů, které by odpovídaly jazyku a atmosféře textu,“ přibližuje Alena Gratiasová.

Práce s kontrasty je ostatně pro limitovanou edici Bílé Vody charakteristická. Konkrétně klidnou, statickou ilustraci na obálce grafičky doplnily expresivnějšími a narativnějšími ilustracemi uvnitř. „Tak se postupně zrodil nápad pracovat s nimi jako s nezávislou vrstvou příběhu, která by text neilustrovala slovo od slova, nevytvářela paralelní obsah. Vznikla série ilustrací přístupem podobných komiksu nebo silent booku. Čtenář jako by se mohl v příběhu na chvíli zastavit a prohlédnout si jeho detail,“ doplňuje.

Pro Jaromíra 99 však byla kresba jen v černobílých odstínech zpočátku výzvou. „Je pro mě těžké vracet se k černobílým barvám, protože vyžadují vyváženost v kresbě a kompozici, musí to být takový jin a jang, proto říkám, že černobílá kresba je nejtěžší. Taky je těžké černobílou zaujmout, barva přece jen láká víc. Proto jsem nejprve začal kreslit v modrých odstínech, abych se alespoň trochu pomazlil s barvou, a pak až jsem to dával do černých a šedých odstínů. Ze začátku jsem s tím trochu bojoval, ale potom jsem pochopil střídmost toho příběhu a přijde mi, že černobílé ilustrace se k němu nakonec hodí. Je to jako se dívat na staré fotky z půdy,“ popisuje umělec.

A výsledek? Jak potvrzuje sama Kateřina Tučková, nepochybně stojí za pozornost. „Z Bílé Vody s ilustracemi Jaromíra 99 mám nesmírnou radost. Nikdo jiný nedokáže zachytit nezaměnitelnou atmosféru kraje s pohnutou minulostí a mnoha pozoruhodnými příběhy jako on, který ji tak dokonale zná. Snad bude tato překrásně vypravená kniha těšit čtenáře i ctitele Jaromírova výtvarného díla stejně jako mě,“ pochvaluje si.