Autorova návštěva v České republice

Stře­da 11. květ­na – Noc lite­ra­tu­ry v Brně
19.00 – 20.30
Bese­da s Kimem Lei­nem a dal­ší­mi sever­ský­mi auto­ry, autogramiáda
Atri­um Knihov­ny Jiří­ho Mahe­na v Brně, Kobliž­ná 4

21.00 – 21.30
Z kni­hy Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti čteJan Kola­řík (herec Diva­dla Husa na pro­váz­ku), za pří­tom­nos­ti autora
Kavár­na SKOG URBAN HUB, Domi­ni­kán­ské nám. 1875

Sobo­ta 14. květ­na – Veletrh Svět knihy 
13.00 – 13.50
Do hlu­bin sever­ských dějin
Bese­da s Kimem Lei­nem a dal­ší­mi sever­ský­mi autory
Lite­rár­ní sál (pra­vé křídlo)

14.00 – 14.25
Auto­gra­mi­á­da Kima Lei­ne­ho a dal­ších autorů
Sever­ský stá­nek S 201 (střed­ní hala)
Kim Lei­ne: Pro­ro­ci z fjor­du Věčnosti

o autorovi

Kim Lei­ne (nar. 1961) je nor­ský spi­so­va­tel žijí­cí v Dán­sku. Své kni­hy píše v dán­šti­ně, do rod­né norš­ti­ny je vět­ši­nou sám pře­klá­dá. Pat­náct let žil v Grón­sku, kam se vra­cí i ve svých romá­nech. Jeho prvo­ti­na Kalak (2007) je auto­bi­o­gra­fic­kým pří­bě­hem muže z jeho­vis­tic­ké rodi­ny, jenž boju­je s alko­ho­lem, dro­go­vou závis­los­tí a trau­ma­tem z mlá­dí, kdy ho zne­u­ží­val jeho otec. V roce 2008 vydal román Val­de­mar­sdag (Val­de­ma­rův den), v němž zdo­ku­men­to­val vraž­du, kte­rá se sta­la v jeho vlast­ní rodi­ně. Za román Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti (2012, čes­ky Host 2015) zís­kal Cenu Sever­ské rady za lite­ra­tu­ru 2013.

Anotace

Fascinující historický román o střetu evropského a grónského pohledu na svět

Mla­dý misi­o­nář Mor­ten Falck při­jíž­dí na kon­ci osm­nác­té­ho sto­le­tí do dán­ské kolo­nie v Grón­sku, aby mezi tam­ní­mi oby­va­te­li šířil křes­ťan­ství a obrá­til je na víru. Chce změ­nit svůj život a v dale­ké, nezná­mé zemi něco doká­zat. Část míst­ních vede­ná cha­rizma­tic­kým Haba­ku­kem a jeho ženou Marií Mag­da­le­nou ale vytvo­ří vlast­ní nábo­žen­skou obec, v níž žijí pod­le svých před­stav o ide­ál­ní spo­leč­nos­ti. Kon­fron­ta­ce Mor­te­no­vých naiv­ních oče­ká­vá­ní s lec­kdy kru­tou rea­li­tou ho ubí­jí a při­vá­dí na sces­tí. Nechuť míst­ních oby­va­tel při­způ­so­bo­vat se sty­lu živo­ta roz­po­ru­pl­ných dán­ských kolo­ni­zá­to­rů, všu­dypří­tom­né zlo, špí­na a chtíč vyús­tí v dra­ma­tic­ký střet kul­tur. Je však svět domo­rod­ců, občas plný nepřed­sta­vi­tel­né­ho nási­lí, strá­dá­ní a boje o holý život, oprav­du o tolik hor­ší než svět dán­ských kolonizátorů?

Ohlasy

Lei­ne str­há­vá čte­ná­ře do detail­ně pro­myš­le­né­ho pří­bě­hu tako­vým způ­so­bem, že se čte­nář spo­lu s Mor­te­nem Falc­kem zmí­tá v bez­vý­chod­né situ­a­ci plné bez­na­dě­je, nemo­ci i sever­ské­ho mra­zu a se své­ráz­ným anti­hr­di­nou sympatizuje.
— Mar­ké­ta Kli­ko­vá, iLi​te​ra​tu​ra​.cz

Sni­vý, pro­vo­ka­tiv­ní, zce­la mimo­řád­ný román o stře­tu kul­tur a jeho tra­gic­kých následcích.
— Kir­kus Reviews

Román Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti je slo­žen z ozvěn, poly­fo­nie a hra­vé­ho pří­stu­pu k času a mís­tu… Výsled­kem je sym­fo­nie: poli­ti­ka, his­to­rie, sexu­a­li­ta i nábo­žen­ství se neu­stá­le pro­lí­na­jí. Tato kom­bi­na­ce je doko­na­le vyvá­že­ná, fas­ci­nu­jí­cí a neodolatelná.
— Le Monde

Oprav­du ori­gi­nál­ní a neu­vě­ři­tel­ný počin, majestát­ní pří­běh zasa­ze­ný do nepro­nik­nu­tel­né­ho kra­je… Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti jsou kni­ha nároč­ná, pře­kva­pu­jí­cí, někdy bru­tál­ní, někdy smut­ná, jin­dy dis­krét­ní a kla­sic­ká. Kni­ha pře­sa­hu­jí­cí všech­ny žánry.
— La Repubblica

Lei­ne obra­ty bolest­ně krás­ný­mi a žalost­ně tra­gic­ký­mi, vzne­še­ný­mi i gro­tesk­ní­mi vede čte­ná­ře jis­tou rukou cesta­mi po moři, útra­pa­mi kolo­ni­ál­ní­ho živo­ta, hla­do­vě­ním, zimou, vel­ký­mi požá­ry, při nichž to vypa­dá, že konec svě­ta je blíz­ko, a uka­zu­je napros­té zma­te­ní lid­ských duší hle­da­jí­cích svou ces­tu živo­tem. His­to­ric­ký román plný detai­lů, jejž však nikdy neza­pla­ví množ­ství postav, kte­ré ho obý­va­jí, si zaslou­ží ozna­če­ní epos už od prv­ní stránky.
— Lan­ce Weller, spisovatel

Více o knize a autorovi

Kim Leine: „Grónsko je moje vysvobození“

Roz­sáh­lý román Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti, v Dán­sku defi­no­va­ný jako „ztrá­ta dán­ské nevin­nos­ti v Grón­sku“, je čtvr­tou kni­hou pět­a­pa­de­sá­ti­le­té­ho spi­so­va­te­le Kima Leineho.

„V roce 2010 Kim odjel do Grón­ska — ve fjor­du Věč­nos­ti strá­vil úpl­ně sám čty­ři dny, posta­vil si tam stan a navští­vil mís­to, kde býva­la osa­da pro­ro­ků. V minu­los­ti už na ost­ro­vě žil a tato zku­še­nost se pro něj sta­la napros­to zásad­ní. Grón­sko se pro něj sta­lo lás­kou na celý život,“ říká o Lei­ne­ho zážit­ku pře­kla­da­tel­ka kni­hy Mag­da­le­na Jír­ko­vá. „Grón­sko je moje vysvo­bo­ze­ní. Sym­bo­li­zu­je pro mě svlék­nu­tí sta­ré hadí kůže a nale­ze­ní nové ces­ty, a to i přes­to, že je to občas obtíž­né nejen pro mě, ale i pro mé posta­vy,“ vysvět­lil Kim Leine. 

Vlast­ní život jako zdroj lite­rár­ní inspirace

Lei­ne­ho dílo cha­rak­te­ri­zu­jí kro­mě zasa­ze­ní děje do Grón­ska rov­něž výraz­né auto­bi­o­gra­fic­ké prv­ky. Není divu — spi­so­va­te­lův život byl od rané­ho dět­ství ovliv­ňo­ván řadou veli­ce sil­ných pro­žit­ků. Naro­dil se v malé nor­ské osa­dě do rodi­ny hlá­sí­cí se ke svěd­kům Jeho­vo­vým. Když bylo Lei­ne­mu pět let, opus­til jeho otec rodi­nu a ute­kl do Koda­ně, kam se za ním jako sedm­nác­ti­le­tý vydal i Kim. U otce a jeho milen­ce žil něko­lik let a část této doby musel sná­šet sexu­ál­ní zne­u­ží­vá­ní, kte­ré­ho se na něm otec dopouš­těl. „Po dokon­če­ní ško­ly si vzal svo­ji teh­dej­ší pří­tel­ky­ni, s níž má dvě děti. Poté, co Kim zís­kal prá­ci zdra­vot­ní­ka v Nuu­ku, se celá rodi­na pře­stě­ho­va­la do Grón­ska a žila tam pat­náct let,“ dopl­ni­la auto­rův živo­to­pis pře­kla­da­tel­ka Jírková.

Auto­rův život­ní pří­běh a hlav­ní téma romá­nu Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti spo­lu úzce sou­vi­sí. Jak říká samot­ný autor, pro kni­hu je pod­stat­ný boj za svo­bo­du. „Stě­žej­ní je Rous­seau­ův citát: Člo­věk se rodí svo­bod­ný a všu­de je v oko­vech. S tím­to nepo­cho­pi­tel­ným para­do­xem hlav­ní hrdi­na boju­je celý svůj život a vlast­ně s ním boju­je­me všich­ni. Čas­to trvá celý život, než se s tím člo­věk nau­čí žít,“ říká Leine. 

Ztra­ti­li svou svo­bo­du, aby zís­ka­li svo­bo­du jinou

Hlav­ní hrdi­na romá­nu, misi­o­nář Mor­ten Falck, při­jíž­dí do Grón­ska na kon­ci osm­nác­té­ho sto­le­tí šířit křes­ťan­skou víru. Zce­la pocho­pi­tel­ně se setká­vá s neo­cho­tou taměj­ších oby­va­tel nové pořád­ky při­jmout. „Pro mě je křes­ťan­ství v Grón­sku nut­né a dob­ré. Díky křes­ťan­ství a víře byla během něko­li­ka málo gene­ra­cí prak­tic­ky vymý­ce­na negra­mot­nost, což bylo v teh­dej­ší době v kolo­ni­ích napros­to neslý­cha­né. Gróňa­né se nau­či­li číst a psát. Tenhle kul­tur­ní skok je v grón­ské his­to­rii zásad­ní, zača­ly vychá­zet novi­ny v grón­šti­ně a vznik­la prv­ní grón­ská lite­ra­tu­ra. Ano, mož­ná ztra­ti­li svou svo­bo­du, aby zís­ka­li svo­bo­du jinou,“ vysvět­lu­je Kim Lei­ne svůj pohled na význam křes­ťan­ských misí v Grónsku.

Nor­sko-dán­ský autor vydal román Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti jako prv­ní díl zamýš­le­né tri­lo­gie o grón­ské his­to­rii. Na dru­hém dílu prá­vě pra­cu­je. „Děj se ode­hrá­vá kolem roku 1728, kdy byla zalo­že­na prv­ní grón­ská kolo­nie God­thåb a asi deva­de­sát pro­cent taměj­ších oby­va­tel zemře­lo na nemo­ci, kte­ré tam zavlek­li kolo­nis­té,“ popi­su­je spisovatel.

Náročný román ve vynikajícím překladu

Za román Pro­ro­ci z fjor­du Věč­nos­ti zís­kal Lei­ne Cenu Sever­ské rady za lite­ra­tu­ru, jeho čes­ká ver­ze je v sou­čas­nos­ti v šir­ší nomi­na­ci na Cenu Jose­fa Jung­man­na za nej­lep­ší pře­klad roku 2015. „Pro mě osob­ně byla čest kni­hu pře­klá­dat, ale jed­na­lo se oprav­du o těž­ký pře­klad. Kim pou­ží­vá výra­zy, kte­ré dneš­ní Dáno­vé běž­ně nezna­jí (čímž se o hod­ně ochu­zu­jí), a klo­bouk dolů před auto­rem, že je umí správ­ně pou­ží­vat. S tím jsem se muse­la poprat, pro­to­že ne všech­ny výra­zy jsem zna­la, a muse­la je slo­ži­tě a prac­ně dohle­dá­vat. Roz­sáh­lý dán­sko-čes­ký slov­ník nee­xis­tu­je a tyto výra­zy neby­ly ani v dob­rých slov­ní­cích dán­šti­na-něm­či­na-ang­lič­ti­na,“ vzpo­mí­ná na obtíž­nos­ti při prá­ci s Lei­ne­ho romá­nem pře­kla­da­tel­ka Mag­da­le­na Jír­ko­vá. „Někte­ré výra­zy jsem si muse­la úpl­ně vymys­let, pro­to­že čes­ký ekvi­va­lent pros­tě nee­xis­tu­je. Tak vzni­kl napří­klad výraz špe­kár­na pro ozna­če­ní mís­ta na zpra­co­vá­ní velry­bí­ho tuku. Tukár­na se mi nelí­bi­la, vymys­le­la jsem tedy špe­kár­nu,“ dodá­vá překladatelka.