Jak probíhalo psaní ve dvojici? Počítám, že jste se u toho dost nasmáli…
Zuzana: My jsme používali aplikaci Google docs, což je pro mě vrchol techniky — dá se tam psát současně a druhý vidí, jak tam píšete barevně, což je takkzvaná bomba, ale smích druhého pisatele nepoznáte. Já jsem se nesmála, chtěla jsem vyhrát deset tisíc, respektive poměrnou část. To je nějaké lidské klišé, že lidi u všeho musí prožívat emoce.
Standa: Nechali jsme to zodpovědně na poslední chvíli, byť emoce zcela nezavrhuji, nebyl na ně čas. Nejzběsilejších bylo posledních pět minut před půlnocí, kdy jsme si to vzájemně mazali, přepisovali a různě přehazovali. To by snad šlo označit i za humor.
J. H. Krchovský s oblibou říká, že Brno je pokus o město a život v Brně je pokusem o život… Oč se v Brně pokoušíte vy?
Standa: Ten pokus stále probíhá, takže jsem zvědavý, jak dopadne, zatím je to ve fázi pásma Gazy nebo Apolla 13 uprostřed letu. Nakonec i horory můžou mít happyend, byť to zatím vypadá spíš na klasickou gangsterku z třicátých let s prvky japonského humoru, ale do Adamova se můžu odstěhovat vždycky.
Zuzana: Já se pokouším v Brně vytěsnit myšlenku, že jsem v Brně. Domov je neutrální, někdy mi přijde, že bydlím ve Vilniusu, někdy v Bombaji (podle jídla).
Také jsem někde četl, že Brno je město nesplněných snů. Jaké jsou ty vaše?
Zuzana: Chtěla bych jednou učit na vysoké škole v kostýmku a mít chlapecký zadek.
Standa: Já chlapecký zadek mám a na vysoké jsem už učil, ale kluci to maj v životě jednodušší. Mně by úplně stačilo, kdyby na brněnský radnici neseděli burani, o svý štěstí se jinak zvládnu postarat sám.
-jn-
Óda na město jako Brno
Hitlerovo náměstí s nátěrem svobody,
hrdá pláž z betonu a bez vody,
běsnící davy už nehledají nepřátele Gójů,
samy pečou macesy, a místo krve používají sóju.
Zlatá loď a v ní visí drak, který je vlastně krokodýl,
město, které pochopíš,
aniž bys z toho cokoli odvodil.
Po kolejích kráčí stále stejných pět lidí,
když luskneš v Lužánkách prsty,
tvá máma v Líšni to vidí.
Brno je Praha minus ambice.
Brno, Amundsenova výbava, bez polární čepice.
Brno je oddat se mimice v kraji,
kde nosí se burky.
Brno je pít sousedovy čůrky.
Podzim v Brně je krásnější než v máji láska,
v kaluži bláta leskne se herna Sazka,
nádraží v centru vábící močí,
pod kola vlaku tak snadno se skočí,
odsuňte Brno, alespoň do Vyškova,
nebo ho postavte o dva metry dál, a úplně znova.
Líšeň hrozí světu jako vozová hradba,
dělníkům ze Zbrojovky už skončila jejich plavba,
Lidickou lemují nonstopy a šlapky,
ve chvílích volna žonglují — chudobné s kaštany, ty druhé s jabky.
Na břehu řeky Svratky roste rozrazil,
v Tugendhatce neleží žádný mončičák,
se kterým by ses pomazlil.
Brno a brouzdající se homeless v Parnassu,
klaní se zlatému teleti, nebo jen bimbasu?
V jedenáct se u kolíku srocuje hrozen Brňanek,
magický rituál poskytne banánek.
Konečně vypadnou skleněné kuličky,
to ceněno víc než lůno Bohorodičky
Mahen, Janáček, Dalík, Donutil, Czáková,
Brno, buchta okoralá, ale stále ještě maková.
Brno, milý, ale usoplený kmet,
Brno, kde nenapsal by ani Hynku Mácha,
Brno, hroby na Centrálce, jsme souzeni si závidět.