Audiokabinet

Vedou­cí lite­rár­ně-dra­ma­tic­ké redak­ce ČRo Brno Tomáš Sed­lá­ček fes­ti­val zahá­jil svým audio­ka­bi­ne­tem, pro kte­rý vybral a komen­to­val zázna­my Ská­ce­lo­va hla­su z roz­hla­so­vé­ho archi­vu. Čer­ná hodin­ka plná svět­la a nos­tal­gie… Sly­šet bás­ní­ka, jak mlu­ví napří­klad o vzta­hu morav­ské pís­ně a poezie na zázna­mu z kon­cer­tu Hra­dišťa­nu, kte­ré­ho se v roce 1988 účast­nil v legen­dár­ním, dnes už zanik­lém klu­bu „Uháč­ko“, bylo oprav­du milé. Pochvá­le­ny budiž pro­klí­na­né tech­no­lo­gie, jež nám umož­ní občas pobýt i s těmi, kte­ří už odešli.

Kulatý stůl

Pod mode­rá­tor­skou tak­tov­kou šéf­re­dak­to­ra Hos­ta Mir­ka Balaští­ka o Janu Ská­ce­lo­vi hovo­ři­li tři muži u sto­lu — pamět­ník slav­né éry Hos­ta do domu a bás­ní­kův pří­tel prof. Jaro­slav Stří­tec­ký, lite­rár­ní teo­re­tik a kri­tik prof. Jiří Tráv­ní­ček a redak­tor Mar­tin Stöhr. Uká­za­lo se při­ro­ze­ně, že téma to není nikterak „kon­tro­verz­ní“. Za lep­ka­vé vylep­šo­vá­ní Ská­ce­la si to tro­chu slíz­nu­li Jiří Suchý a Jit­ka Molav­co­vá. Autor kýčo­vi­tých kli­pů ke ská­ce­lov­ským pís­ním Jiří­ho Pavli­ci zůstal nevy­pát­rán. Něko­lik vzpo­mí­nek z doby, kdy se Ská­cel s dovo­le­ním vrch­nos­ti vrá­til k pub­li­ko­vá­ní, při­po­jil v pub­li­ku pří­tom­ný Ivo Ode­hnal, v osm­de­sá­tých letech ředi­tel brněn­ské­ho nakla­da­tel­ství Blok.

Ve škole (poezie)

Scé­nic­ký cyk­lus zlín­ské­ho bás­ní­ka a výtvar­ní­ka Jaro­sla­va Kovan­dy Vzá­jem­ná ško­la poezie (chce nabí­zet „nové pohle­dy na tvor­bu čes­kých a svě­to­vých auto­rů, sna­ží se obje­vo­vat zají­ma­vé detai­ly z jejich živo­ta i živo­ta jejich doby“) se poda­řil. S malou pomo­cí her­ce Měst­ské­ho diva­dla Zlín Jose­fa Kolle­ra před­ve­dl Kovan­da pou­ta­vé „ská­ce­lov­ské“ pásmo, kte­ré nejen­že nenu­di­lo, ale něko­li­krát dokon­ce divá­ky zlo­mi­lo v pase, což při obco­vá­ní s poezií nebý­vá čas­té. Viz kára­vý dopis staré­ho pana Ská­ce­la své­mu čty­ři­ce­ti­le­té­mu syno­vi („Milý Jan­ku, tak jsem sly­šel, žes zase pře­bral…“) či vzpo­mín­ky Mila­na Uhde­ho na to, jak ho jeho někdej­ší šéf v Hos­tu do domu plís­nil („Jestli­že sta­víš dům, nemů­žeš být básníkem“).

Sedkrámiska

Vyhlá­še­ní tra­dič­ní let­ní lite­rár­ní sou­tě­že Brněn­ská sed­mi­k­rás­ka mělo ten­to rok pozmě­ně­né zada­ní. Z nej­krás­něj­ší oslav­né bás­ně o Brně se sta­la „nej­krás­něj­ší živě před­ne­se­ná báseň o Brně“, což sli­bo­va­lo atrak­tiv­ní podí­va­nou v duchu slam poet­ry. V poro­tě zase­dl fyzic­ký bás­ník Petr Váša, redak­tor­ka Hos­ta Eva Klí­čo­vá a před­loň­ský vítěz Sed­mi­k­rás­ky Jan Spě­vá­ček. Dva porot­ce vybral pří­mo z pub­li­ka „mas­ter of cere­mo­nies“, herec Jir­ka Kni­ha. Pak už vystou­pi­lo deset odváž­ných a před­nes­lo své tex­ty. Live show má vždy své kouz­lo, zde zesí­le­né tím, že míra pato­su, neho­ráz­nos­ti, vti­pu zamýš­le­né­ho i neza­mýš­le­né­ho je napros­to mimo kon­t­ro­lu a oče­ká­va­ní. Líbil se pat­nác­ti­le­tý Daniel Mužát­ko, polo­na­hý reci­tá­tor Tomáš Moz­ga, ale vítě­zem se nako­nec s pře­hle­dem stal Stan­da Slu­níč­ko Lás­ka (Sta­ni­slav Biler), kte­rý si odne­sl 10 000 korun a tra­dič­ní šalin­kar­tu na Měsíc. O cenu se musí podě­lit se spo­lu­au­tor­kou ódy Zuza­nou Fuk­so­vou (ano, ta jed­na půle Čoka-Voka).

Koncert

Na závěr kon­tra­punkt. Hudeb­ní usku­pe­ní Bou­cha­cí šrou­by, jehož frontma­nem je zná­mý pro­za­ik a doku­men­ta­ris­ta Mar­tin Ryša­vý. Par­ta sym­pa­tic­kých mužů a mla­dých dam, vep­ře­du kosa, lyže, rádio a rozflá­ka­ná kyta­ra, tedy sek­ce, kte­rá „per­for­mu­je“, vza­du tro­ji­ce muzi­kan­tů, kte­ří už „oprav­du hra­jí“, dohro­ma­dy radost­ný „zvu­ko­vý val“ sesklá­da­ný z expe­ri­men­tu, alter­na­ti­vy, pun­ku či under­groun­du. V jed­né z pís­ní zazně­lo nesčet­ně­krát slo­vo „p..a“, což po „studán­ce plné krve“ na někte­ré návštěv­ní­ky zapů­so­bi­lo jako ledo­vá spr­cha. Náš mla­dý kole­ga Andrej, gra­fik ze Slo­ven­ska, s roz­pa­ky kon­sta­to­val, že „sa nao­zaj han­bil“. Zde na Mora­vě se tolik nedi­ví­me, občas tak mlu­ví­me v sou­kro­mí. V met­ro­po­li to zpí­va­jou ze stage; smě­rem na Západ je zkrát­ka všech­no více „fre­sh“!

Dobrou noc

Když jsem smo­tal káble, scho­val pro­jek­tor a laptop, zdá­lo se mi v tom prázd­ném sále, že se bás­ník z por­trétu před opo­nou dívá melan­cho­lic­ky, ale snad pří­vě­ti­vě. A příští HOS­To­vá­ní? To ví snad jen sed­mi­k­rás­ky nad Brnem. Dob­rý den!

Foto­ga­le­rie 1

Foto­ga­le­rie 2