Je v kontextu celé série kniha Pět mrtvých psů něčím výjimečná?
Odlišnost Pěti mrtvých psů od mých ostatních románů spočívá v tom, že nejprve vznikla televizní minisérie. Na románové verzi jsem začal pracovat až na základě námětu, který jsem napsal pro Petra Jarchovského a Honzu Hřebejka. Vzhledem k tomu, že série se mezi televizními diváky těšila popularitě (a dokonce vyhrála anketu čtenářů iDNES.cz o nejlepší televizní minisérii či film roku 2016), věděl jsem, že případní čtenáři už budou vědět, o čem kniha je, takže jsem se rozhodl příběh pozměnit. V románu oproti televiznímu zpracování najdete nové postavy a také odlišné rozřešení případu.
Pět mrtvých psů se od předchozích knih liší v tom, že v nich mohou čtenáři sledovat dvě paralelní pátrání po pachatelích dvou odlišných zločinů.
Proč by si měli čtenáři přečíst právě tuto knihu?
Pět mrtvých psů je detektivka, ale nebudu zastírat, že se ve svých knihách snažím nabídnout čtenářům i něco víc než jen uspokojení zvědavosti, kdo je vrah. Moderní detektivka by měla nabízet nějaký společenský přesah a zobrazovat aktuální témata. Doufám tedy, že čtenáře by mohly zajímat osudy postav, atraktivní prostředí zoologické zahrady, nelegálních psích zápasů a také téma krutého zacházení se zvířaty, používanými pro výrobu „stoprocentně účinných“ léčivých produktů. A samozřejmě v knize vystupuje Marie Výrová a její tým.
Ostatně – a mohou vůbec právě tímto svazkem Vaši noví čtenáři začít?
Mé romány sice tvoří sérii, určitou na sebe chronologicky navazující řadu, ale současně fungují každý zvlášť. Vždy jsem se snažil, aby každý další román byl v něčem jiný než ten předchozí. Pět mrtvých psů se od předchozích knih liší v tom, že v nich mohou čtenáři sledovat dvě paralelní pátrání po pachatelích dvou odlišných zločinů. Marie Výrová se svými lidmi řeší krádež medvědů z olomoucké zoologické zahrady, zatímco její bývalá kolegyně Kristýna Horová, za trest přeložená na obvodní oddělení do Šternberka, se zase snaží zjistit, kdo v jedné z nedalekých vesnic pořádá psí zápasy. Takže pokud čtenáři ještě žádnou z předchozích knih nečetli, klidně mohou začít Pěti mrtvými psy. Já jen budu doufat, že je román zaujme natolik, že pak sáhnou po některé z předchozích knih.
Jaká je vlastně historie spolupráce s Janem Hřebejkem, Petrem Jarchovským či Viktorem Taušem? Co bylo tím osudovým okamžikem?
Asi tak čtvrt roku po vydání Případu pro exorcistu mě oslovil Petr Jarchovský s nabídkou, že by z mého románu udělal televizní minisérii. To bylo něco, o čem se mi jako debutantovi, který si svůj první román napsal jen tak pro zábavu, ani nesnilo. Odtud se pak odvinula naše další spolupráce, která vyústila v pět televizních sérií. Na tomto místě vedle Petra a dvou skvělých režisérů musím zmínit ještě Kláru Melíškovou, která tím, jak pojala mou hlavní hrdinku, myslím zcela zásadně přispěla k popularitě našich příběhů a vůbec postavy Marie Výrové.
Televizní série se točí na základě Vašich textů. Někdy je na světě dřív kniha, jindy série. Dá se ten „mechanismus“ nějak jednoduše popsat, aby se Vaši příznivci zorientovali?
Jednoduše to asi nepůjde. Zatímco televizní Případ pro exorcistu a Modré stíny vznikly až po vydání knihy, Pět mrtvých psů se – jak už jsem řekl – nejprve objevilo na obrazovkách. Mezitím vyšel můj třetí román Ještě není konec, který bude Viktor Tauš točit letos v létě. Tato série ovšem bude mít jiný název než knižní předloha, bude se jmenovat Vodník. Ti, kdo román znají, jistě vědí proč. A na Vodníka navážou Živé terče, které jsme s Petrem Jarchovským napsali jako původní příběh pro televizi a ten nebude mít svůj knižní ekvivalent. Živé terče v těchto dnech už natáčí Honza Hřebejk, série bude mít opět výborné herecké obsazení. Už jsem viděl pár ukázek toho, co Honza natočil, a velmi se těším, až bude film hotový.
A na jaké další knihy se můžeme všichni těšit?
Pracuji na páté knize s Marií Výrovou, opět se žánrově trochu lišící od předchůdců. Něco mi říká, že by bylo načase se v ní s mou hlavní hrdinkou rozloučit a věnovat se i jiným projektům.
Fotografii pořídila Milena Valušková.
