Z čeho jste při psaní knihy Nevědomý svědek čerpal?
Nevím. Myšlenka mě napadla jen tak, bez nějaké konkrétní, vyjádřitelné inspirace.
Vzhledem k tomu, že jsem povoláním státní zástupce, asi jsem měl chuť se na jeden případ podívat z pohledu advokáta.
Změnilo se po úspěchu vašeho románu kolem vás něco? Třeba pokud jde o okruh přátel, známých či kolegů.
Ano. Moji kamarádi ze školních let se mě začali ptát, jestli mi čtenářky dělají návrhy, a já jsem nucen je zklamat. Pak jsou lidé, kteří chtějí, abych si přečetl nevydané rukopisy. Jsou přesvědčeni o tom, že mám v rukou vydavatelský průmysl a můžu jim zařídit vydání knihy lusknutím prstů.
Kolik je v Guidu Guerrierim z vás, z vašeho literárního, hudebního, uměleckého vkusu?
Skoro všechno. Kniha – samozřejmě – není autobiografická. Ale uvedené citace jsou celkem věrnou kopií toho, co se líbí mně.
Některé postavy popisované ve vaší knize a některé pasáže se nadlouho zapíší do paměti, protože jsou zábavné. Čerpal jste při vytváření těchto postav ze své vlastní zkušenosti?
Jak se říká naší hantýrkou: využiju možnosti nevypovídat. Můj život je už tak dost komplikovaný.
Advokát Guerrieri často obhajoval ne úplně „čisté“ klienty. A často je zmiňován původ peněz, které jsou mu vypláceny jako honorář. Je pro advokáta velkým morálním problémem obhajování jistých „kategorií“ osob?
To záleží na tom, o jakého advokáta jde.
Jak se po velkém úspěchu Nevědomého svědka změnil – jestli vůbec – váš vztah k psaní? Cítíte zodpovědnost, abyste své čtenáře nezklamal?
Ano.
Narodil jste se Bari, kde jste také vyrostl a stále v tomto městě pracujete. Jaký k němu máte vztah? Ovlivňuje toto město vaše psaní? Myslíte, že vaše romány se budou vždy odehrávat v tomto prostředí nebo nepopíráte, že prostředí změníte?
Bari určitě moje psaní ovlivňuje, i když bych neuměl říct jak. Určitě to má co dělat s mořem, v Bari se každopádně odehrávají i dva následující romány. Pak budu myslím hledat nová místa.
Proč legal thriller není v Itálii moc rozšířený?
Myslím, že z několika důvodů. Legal thriller především souvisí s procesy anglosaského typu, které v Itálii existují jen něco málo přes deset let, zatímco v anglosaských zemích mají historii, jež se počítá na staletí. K napsání dobrého legal thrilleru je navíc třeba advokátů či soudců – a není jich hodně –, kteří jsou schopni vyprávět poutavé příběhy. Pokud legal thriller není poutavý, je lepší si přečíst příručku o trestním řádu.
Považujete nějakého spisovatele za svůj vzor?
Vzor? To nevím. Mám rád Steinbecka, Hemingwaye, Calvina, Fanteho, Lussua, Bukowského, Schnitzlera, De Exuperyho, Lodge. Pokud jde o takzvanou beletrii noir, líbí se mi Lawrence Block, Joe Lansdale a spousta dalších.
Myslíte si, že velký úspěch italských detektivek a románů noir a následné překotné publikování těchto žánrů je přechodný nebo trvalý jev?
Když pomyslím na některé věci, které jsem nedávno četl, tak doufám, že překotné produkování těchto knih je veskrze přechodné.
Myslíte si, že lidé jiných povolání (jako třeba policisté a soudci), kteří píší detektivní romány, mají oproti autorům detektivek, jež se živí pouze psaním, něco navíc?
Ne. Existuje jen jeden smysluplný rozdíl. Dobří spisovatelé a špatní spisovatelé.
Myslíte, že budete nadále soudcem [Carofiglio je „magistrato“ a v rámci této funkce vykonává povolání soudce a v některých případech státního zástupce] nebo se budete plně věnovat psaní?
To je dobrá otázka. Řekneme si to za pár let.
Kdy má soudce čas na psaní knih?
Brzo ráno a pozdě večer. Během dovolené. O přestávkách mezi slyšeními.
Jak dlouho vám napsání Nevědomého svědka trvalo?
Přesně devět měsíců. Ti, kteří se vyznají v metaforách, mi říkají, že by to něco mělo znamenat.
Nikdy nepoužíváte dialekt. Proč? Jaký máte vztah k jazyku používanému ve vašem regionu?
Nevím. Uvidíme, co se stane v následujících knihách. V Nevědomém svědku je každopádně aspoň jedna pasáž, ve které postavy mluví čistě barijským dialektem.
Čtete rád na dovolené? Jaké knihy si přibalujete do kufru?
Complexity od Waldropa, pár Mankellových románu, Pravici a levici Norberta Bobbia, Hloupé bílé muže režiséra Bowling for Columbine. A pak si znovu přečtu Tři muže ve člunu od Jeroma K. Jeroma.
V románu je hodně lidského utrpení, ale nikdy není podáno tak, že by z nich člověk cítil úzkost, všechno je okořeněno ironií. Výjimkou je postava Margherity, jejíž vyprávění týkající se jejího života je občas podáno trochu tvrdě. Jaké pro to máte vysvětlení?
Margheritin příběh je hrozný jako všechny příběhy o závislostech, ať už jde o drogy, alkohol nebo něco jiného. Ani mě nenapadlo do něj vkládat ironii. Nepřipadá mi ovšem, že by Margherita byla tvrdá postava. Když pomyslím na její první setkání s Guidem, působí v nich sympaticky a vtipně, aspoň se mi zdá. Tak nějak lehce.
Proč jste chtěl postavě Abagiage dát negativní konotaci?
Není to tak, že bych chtěl postavě Abagiage dát negativní konotaci. Naopak, když jsem začal psát, chtěl jsem ji pojmout jako velmi důležitou a rozhodně kladnou postavu. Tak, jak působila, když vstoupila na scénu. Pak ale postavy svému tvůrci vyklouznou z ruky. Zeptejte se kohokoli, kdo psal nebo píše. Začnou žít vlastním životem a stanou se lepšími nebo horšími než jsme je vymysleli. Jednou odpoledne jsem si sedl k počítači, aniž bych věděl, co napíšu a jak budu příběh dál rozvíjet. Vznikla tak kapitola, ve které Abagiage Guidovi sděluje, že odjíždí, a všechno ostatní. Zpětně si myslím, že to v rámci vyprávění bylo dobré řešení. Příběh se tím posunul a postava, která se zdála být silná a bez vnitřních rozporů, byla obohacena o prvek lidské slabosti. Já mám dvojakost a rozporuplnost rád, u románových postav i u těch opravdových, v životě.
Může si advokát dovolit jednat podle svého svědomí (přijmout obhajobu Abdua téměř zdarma)?
Ano, jestli chce a jestli má smysl pro realitu. Guerrieri tím ve skutečnosti vůbec nezchudne. Dále pracuje a vydělává: „Kontroloval jsem lhůty, vyřizoval jednoduché spisy a hlavně jsem připravoval účty za honoráře. Musel jsem, jelikož obhajováním Abdua nezbohatnu.“ (str. 181)
Četl jste Junga nebo je všechno z vaší hlavy?
Několik Jungových knih jsem četl, ale už je to dost dávno. Můžu vědět, proč se na to ptáte?
Myslíte si – také s ohledem na nedávné události –, že v důsledku neefektivnosti italského soudnictví, které ve společnosti vzbudilo nedůvěru, lidé řešení sporů vezmou do vlastních rukou?
To je těžká otázka. Zaprvé, italské soudnictví není vždy neefektivní. Některé věci fungují a fungují dobře. Ale o tom samozřejmě nikdo nemluví. Takže vzhledem k tomu, co jsem řekl, je odpověď ano. Neefektivnost represivních opatření (a to nejen soudních, ale také mašinérie veřejné bezpečnosti) nutí lidi, aby hledali nějakou alternativu. Je to velmi složitý problém.
Jaký právní předpis by podle Vás měl být přijat, aby byla nastartována seriózní reforma systému soudnictví? (Kromě výměny ministra!)
Hm, některé výměny by byly skvělým začátkem. A nemluvím pouze o ministrovi. Pro to ostatní platí moje předchozí odpověď.
Co si myslíte o záměru podřídit soudnictví vládnímu orgánu a přijmout tak takzvaný „americký systém“?
Jen to nejhorší.
Originální verzi článku naleznete zde.