Soubor tří osobitých próz Petry Soukupové (Magnesia litera – Kniha roku 2010) vychází nyní také jako audiokniha. Každý z příběhů má vlastního vypravěče: Kryštof Hádek líčí trable Kuby, jehož vztah se starším bratrem nemá daleko k nenávisti (Zmizel), Jan Meduna popisuje každodenní "války" mezi bratrem a sestrou (Na krátko) a Daniela Choděrová vykresluje snahu o sblížení odcizených sester (Věneček). „Petra Soukupová umí výborně vystihnout, jak se z prostých věcí stávají komplikované a z malicherností trauma na celý život. Herci museli zvládnout se do postav převtělit, ale zároveň dokázat znovu nastolit odstup, když autorka zasazuje události do kontextu a ukazuje je z nadhledu, nebo z perspektivy někoho jiného,“ vysvětluje Martin Pilař, majitel vydavatelství OneHotBook.

Tři příběhy jsou v audioknize vyprávěné z pohledu dětí, které se snaží vyrovnat s osamělostí, nepochopením a neuspořádanými rodinnými poměry. První se zaměřuje na křehkého a posléze i hendikepovaného Kubíka, který trpí nezájmem otce a šikanováním staršího bratra. Drobné šarvátky bují i mezi malým Vojtou a zakomplexovanou Pavlínou, kteří žijí s mámou, ale mají každý jiného tátu; napětí mezi nimi pak eskaluje při návštěvě babičky. Třetí text se skládá ze vzpomínek ženy, jíž staré křivdy i neujasněné vztahy s rodiči znemožňují sblížení se sestrou. Vyprávění mistrně vystihuje situace a detaily, jaké si může z dětství pamatovat každý z nás. „Vyhovuje mi ten rozpor mezi viděním dětí a dospělých. Dětskýma očima vypadá všechno jinak – a právě tenhle svět mě baví ukazovat,“ tvrdí autorka Petra Soukupová.

Audioknihu v režii Jitky Škápíkové doprovází původní hudba - předehry a intermezza mají v každém příběhu svůj specifický zvuk i náladu: kytara a klukovské hvízdání (Zmizel), klávesy s perkusemi (Na krátko) a akustická kytara s basovou linkou (Věneček).

Ukázku z audioknihy si můžete poslechnout zde.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

Petra Soukupová (nar. 1982)

vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Od roku 2011 působí jako dramaturgyně seriálu Ulice, scenáristicky se podílela na sitcomu Comeback (2008–2010). Dosud vydala tři úspěšné knihy pro dospělé (K moři, Zmizet a Marta v roce vetřelce) i knížku pro děti (Bertík a čmuchadlo), podle které se rovněž připravuje audiokniha. Za svůj prozaický debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena. Za scénář k povídce Na krátko (později zařazené do knihy Zmizet) získala třetí místo v soutěži Cena Sazky a ukončila jím studium na FAMU. Triptych povídek Zmizet byl rovněž nominován na Cenu Josefa Škvoreckého a v roce 2010 získal v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění – Kniha roku.

Kryštof Hádek (nar. 1982)

se proslavil rolí četaře Vojtíška z filmu Tmavomodrý svět (2001), za ztvárnění hlavní postavy ve snímku 3 sezóny v pekle (2009) získal Českého lva. Dále hrál ve filmech Experti (2006), Bestiář (2007), Máj (2008), Bobule (2008), 2Bobule (2009), Signál (2012), Pod kůží (2013), Bez doteku (2013), Všiváci (2014) a dalších. Na jevišti vystupuje vdivadle Rokoko a je také členem divadelní společnosti Studio Dva. Na televizních obrazovkách se objevil např. v seriálech Přízraky mezi námi (2000), Edisoni (2008), Neviditelní (2014), Clona (2014). Věnuje se rovněž dabingu.

Jan Meduna (nar. 1982)

je absolventem DAMU, hostoval na mnoha scénách, vystupuje v Městských divadlech pražských, v Národním divadle, ve Studiu Dva a v Činoherním klubu; je členem souboru Divadla V Dlouhé i sdružení Veselé skoky. Filmoví a televizní diváci jej mohli vidět ve snímcích Tobruk (2008), Rytmus v patách (2008), Herbert v ringu (2008) i v seriálu Případy 1. oddělení (2014). Pro vydavatelství OneHotBook ztvárnil postavu pilota Rantanagana v audioknize Mycelium: Jantarové oči (2014) a roli rytíře Dancenyho v dramatizovné četbě podle románu Nebezpečné známosti (2014).

Daniela Choděrová (nar. 1974)

vystudovala činoherní herectví na JAMU, od té doby je na volné noze. Hrála např. v Divadle Komedie, v Divadle Pod Palmovkou, v Divadle v Celetné, v Divadle Palace a na scéně Divadla ABC – městských divadel pražských, kde hostuje doposud. Téměř tři roky vystupovala v seriálu Rodinná pouta a objevila se ve filmech V jiném stavu (2007), Hidden Treasure (2007), Mr. Johnson (2008), Last Night, This Morning (2008).

Rozhovor s herci účinkujícími na audioknize Zmizet

Kryštof Hádek (Zmizel), Jan Meduna (Na krátko), Daniela Choděrová (Věneček)

Co vám při četbě připadalo nejobtížnější, nebo jako největší výzva?
Kryštof Hádek: Neřekl bych nejobtížnější, ani výzva. Ale snad trochu neobvyklý rukopis nebo styl vyprávění autorky. Už jsem se s tím setkal v podobné formě u Bohumila Hrabala, taktéž při namlouvání audioknihy. Tak i Petra Soukupová popisuje situace plné jiných podpříběhů a používá dlouhá souvětí plná vložených vět až téměř vložených souvětí. Což mě velmi baví jako čtenáře, ale při nahrávání se musí dávat pozor, aby se posluchač neztrácel v ději a vypravěč zachoval logiku děje. Snad se nám to povedlo.

Jan Meduna: Četba pro mě byla náročná ve smyslu přípravy textu. V něm je spousta dlouhých, rozvinutých souvětí , kde myšlenka nebo zážitek postav rozvíjí další úvahy a asociace.

Daniela Choděrová: Rozhodně nejtěžší byla dlouhá souvětí, kdy jsem naprosto chápala, proč není možné udělat tečku... myšlenky a napětí byly nedělitelné. Ale přečíst to nahlas, srozumitelně, po smyslu a zároveň neztratit intenzitu - to byla velká výzva, která vyžadovala nadstandardní nasazení a přípravu. Samozřejmě mi přitom hodně pomáhala režisérka Jitka Škápíková, která dokázala cítit, kam se snažím směřovat, podporovala mě a když něco někde nefungovalo, tak okamžitě věděla, jak pojmenovat problém a tím mě vyvést ze slepé uličky. Dalším oříškem pro mě bylo odlišit charakter Hanky a Helenky. Asi hlavně proto, že jména obecně mi dělají problém. Takže ty dvě nepoplést, když jejich jména začínají stejným písmenem, vyžadovalo značné soustředění jiného druhu než samotná četba. A přestože jsem měla text barevně odlišený nejen po postavách, ale i časových obdobích, tak se mi několikrát stalo, že jsem třeba četla linku Hanky s myšlenkou na Helenu a naopak. Ale režisérka Jitka Škápíková to vždycky rychle poznala, vrátila mě a pak jenom musela chvilku počkat, než jsem se přeladila na správnou postavu. Její trpělivost a laskavost pro mě byly velkou motivací.

Pamatujete si si na nějakou křivdu, která se vás v dětství dotkla, nebo na nějaké dětské sourozenecké šarvátky?
Kryštof Hádek: Tak šarvátek bylo samozřejmě nepočítaně. Nejvíc si pamatuji, jak se mezi námi tvořily tzv. účelové aliance, kdy se dva spiknou proti jednomu. To byla legrace. Nezapomenutá křivda z dětství se mi teď nevybavuje - je možné, že žádná nebyla.

Jan Meduna: Jedni známí, k nám měli přijet o prázdninách na chatu a já jsem vzal kolo a jel jim naproti. Čekal jsem, že je potkám někde na cestě. Ale dojel jsem docela daleko, až na odbočku do našeho údolí a tam jsem na ně čekal. Dlouho. A oni nikde. A když už bylo pozdní odpoledne tak jsem to vzdal a jel domů. Nevěděl jsem, že rodiče už začali šílet strachy kde jsem. Táta objížděl autem okolí a hledal mě. A když jsem se objevil na cestě k chatě, táta mi vyrazil naproti. Dost divně se na mě koukal, ale já měl čisté svědomí. Nestačil jsem se divit, když mi přiletěla taková facka, až jsem spadl z kola. To byla velká nespravedlnost! Známí prostě nepřijeli, to ještě nebyli mobilní telefony a já jezdil na BMX.

Daniela Choděrová: Tak asi jako každý si nosím hromadu křivd, které se ale snažím zahodit a neřešit, protože většinou opravdu o nic nešlo nebo byly neúmyslné, nicméně si je pamatuji. Občas si vybavím tu úplně první, banální, která se mi stala už v předškolním věku. Byli jsme tenkrát na "školce v přírodě" a já se zabrala do úklidu nočního stolku tak vehementně, že jsem si nevšimla, že všichni už odešli na svačinu. A když bylo všechno uklizeno a já se radovala z perfektně odvedené práce, objevila se ve dveřích paní učitelka a příšerně mi vynadala, co že tam dělám, když mám být někde úplně jinde. A samozřejmě žádné uznání za úklid...

Zdroj: Tisková zpráva OneHotBook, upraveno a kráceno