Anno, píšeš poezii, odborné publikace, zároveň ale jako architektka popularizuješ svůj obor třeba v rozhlase prostřednictvím krásných glos. Co z toho je ti nejbližší?
Nejbližší je mi právě to propojování architektury a poezie. Strohé a odborné texty o architektuře sice také píšu, ale není to taková zábava. Na druhou stranu samotná poezie mi otevírá nepříjemná témata a je pro mě někdy až tíživá. Když se mi ale ty dvě věci spojí, jako třeba v poetických textech o architektuře, které píšu pro Vltavu, mám z toho největší radost. Mohu si tam hrát s básnickými obrazy a přitom říct spoustu informací.

Dočkají se třeba i tyhle texty někdy knižního vydání? Podle mě by to stálo za to…
Doufám, že ano. Už jich mám docela dost, pracovně tento soubor nazývám Já, architektura.

Takže se ti prolínají témata skrze žánry?
Určitě. Do poezie vstupuje motiv města a architektura se naopak stává lyrickým subjektem — ožívá, prožívá a zamýšlí se nad svojí existencí.

O čem kniha Nemísta měst ve zkratce je?
Čtenáři v ní najdou několik přístupů k tomu, jak lze nemísta měst chápat. Rozdělila jsem nemísta do několika kategorií, aby se mi s nimi lépe pracovalo a byla uchopitelná.
Snažila jsem se popsat všechno, co stojí v opozici k místu — ztracená, skládkovací, míjená, dočasná nebo virtuální místa. Mohou to být kruhové objezdy, zanedbané boky řek, opuštěné továrny, místa, kudy jen projíždíme nebo která jsou tu jen na chvilku a pak zase zmizí. Každé kapitole předchází povídka s příběhem někoho, kdo v daném nemístě žije nebo k němu má vztah.

Nemísta jsou spíše vedlejším produktem toho všeho lidského pachtění.

V knize píšeš, že nemísta měst jsou stejně stará jako města sama, že k nim neodlučitelně patří. Napadá mě tedy taková možná hloupá otázka: co bylo dřív, místo, nebo nemísto města?
Člověk se už ze své podstaty snaží vytvářet především místa. Nemísta jsou spíše vedlejším produktem toho všeho lidského pachtění. Představ si, že si postavíš pěkný dům a uděláš kolem něj krásnou zahradu. Ale i ta parádní stavba bude mít kdesi vzadu schovaný sklad plný nepotřebných věcí a pavouků. Stejně tak i zahrada bude mít kdesi v rohu kompost, kam vyhodíš posekanou trávu nebo shnilá jablka. Jsou to nemísta tvé zahrady, kterými se sice chlubit nebudeš, ale pro fungování domu jsou nezbytná. Něco jiného by bylo, kdyby kompostem byla celá zahrada. To už by bylo špatně. Užitečnost nebo nebezpečnost nemíst spočívá v jejich měřítku. Nelze je eliminovat a mít veřejný prostor pod absolutní kontrolou, ale zároveň jich nesmí být moc, aby nebyla hnízdem zločinu.

Takže i nemísta by měla mít nějaký svůj řád?
Těžko říct, jestli lze nemísta regulovat. Určitě je lépe, když jich je míň než víc, ale jejich úplná absence by zase znamenala nudu. Je skvělé, když se veřejný prostor navrhuje tak, aby k němu obyvatelé měli vztah a starali se o něj. Ale zase je dobré mít někde nějaké zákoutí divočiny, kde si v tom nejlepším případě mohou hrát děti.

Přemýšlím o tom, jak se dnes města rozrůstají do krajiny a jak místa, kde jsem si hrál jako dítě v divočině, jsou najednou městem. Připadá mi, že v okolí města je veškerá krajina dočasná, než ji město pohltí, nebo třeba jako Letenská pláň zůstane prázdná, ale i jako taková má svůj účel. Znamená to, že všemu dávají smysl jen lidé? Jak se na to díváš jako architektka?
Bezbřehé zastavování krajiny v okolí měst je problém. Je to neekonomické a neekologické. Města přitom mají spoustu rezerv a prázdných míst, i když jsou samozřejmě taková, která se zastavět nesmějí, protože jejich význam je právě v jejich prázdnotě a možnosti využít je pokaždé k něčemu jinému. Tato místa označuji jako dočasná, protože se v nich mohou odehrávat dočasné aktivity — festivaly, oslavy nebo demonstrace.

Neznamená to tedy, že i prázdná nemísta jsou de facto místy?
Nemísta rozhodně nejsou trvalým stavem. Z nemíst se stávají místa a z míst zase nemísta. Záleží na tom, jak jsou používána a jaký k nim má člověk vztah. Nicméně i přesto, že je Letná občas různorodě využívaná, z dlouhodobého hlediska ji to nechává nemístem, byť v tom nejlepším a nejužitečnějším smyslu.

Něco jiného jsou asi brownfieldy. Vím, že například v Praze se o nich hodně mluví. Proč je třeba nechtějí developeři využívat primárně, když už jako části města kdysi sloužily?
Brownfieldy jsou podle mě docela hojně využívané. Alespoň ty, které nebyly tolik kontaminované. Třeba v pražských Holešovicích jsou z nich velmi příjemné lokality, kde je cítit otisk jiné doby.