Než jsem při­šla do nakla­da­tel­ství Host, měla jsem na čte­nář­ském kon­tě přes­ně nula kri­mi romá­nů. A pak jsem prá­vě detek­tiv­ky dosta­la na sta­rost. Na séri­o­vé vra­hy mě pořád neu­ži­je, ale díky nově při­dě­le­né­mu žán­ru jsem vza­la na milost z mé stra­ny dosud opo­mí­je­nou oblast lite­ra­tu­ry — psy­cho­lo­gic­ké thrille­ry. Pokud se stej­ně jako já radě­ji bojí­te nezod­po­vě­ze­ných otá­zek a napja­tých mezi­lid­ských vzta­hů než šíle­né­ho vra­ha s moto­ro­vou pilou ukry­té­ho v lesích, bude pro vás Kukač­ka to pra­vé čtení.

Hlav­ní posta­vy řeší reál­né život­ní situ­a­ce a pro­blémy, kte­ré jim zkrát­ka věří­te. Vyha­sí­na­jí­cí jis­kru v man­žel­ství. Puber­tu star­ších potom­ků. Úna­vu a vyčer­pá­ní spo­je­né s péčí o malé dítě. Sta­ros­ti o stár­nou­cí rodi­če. A křeh­kost i sílu žen­ské­ho přá­tel­ství. I tako­vý život vás občas může dohá­nět k šílenství. 

Kam sahají hranice přátelství?

Když se Con­nie před šes­ti lety sezná­mi­la s Ness, sta­ly se z nich neroz­luč­né pří­tel­ky­ně. Na tu dobu si dob­ře pama­tu­je. Ona a její man­žel, Ness a její man­žel­ka, jejich děti. Všich­ni si báječ­ně rozu­mě­li. Jez­di­li na spo­leč­né dovo­le­né, trá­vi­li spo­lu víken­dy. Vytvo­ři­li bez­peč­né spo­le­čen­ství, kte­ré skvě­le fun­go­va­lo. Až doteď…

Con­nie se jed­no­ho dne pro­bu­dí popá­le­ná a plná mod­řin na psy­chi­at­ric­ké kli­ni­ce. Rodi­na ani Ness ji nechtě­jí navští­vit, poli­cie i ošet­řo­va­te­lé s ní jed­na­jí jako se zlo­čin­cem. Tvr­dí jí, že spácha­la něco straš­né­ho. Ona si ale na nic nevzpo­mí­ná. S forenz­ní psy­chi­atrič­kou Emmou Robin­so­no­vou se sna­ží amné­zii vylé­čit. Postup­ně obje­vu­jí pří­běh, kte­rý ji dostal až na nemoc­nič­ní lůžko. 

Padouch, nebo hrdina

Spo­lu s Con­nie jsem postup­ně zjiš­ťo­va­la, jak straš­né věci se sta­ly. Díky dob­ře vykres­le­ným posta­vám a jejich vnitř­ním svě­tům jsem záro­veň napros­to rozu­mě­la tomu, proč k nim došlo. Jed­ním z nej­vět­ších pře­kva­pe­ní pro mě byl fakt, že jsem měla pocho­pe­ní pro vět­ši­nu pokles­ků zmi­ňo­va­ných v kni­ze . Kdy­by se mnou někdo jed­nal podob­ně jako hlav­ní posta­vy, chtě­la bych se brá­nit. A mož­ná i pomstít. Při čet­bě Kukač­ky tak najed­nou může­te zjis­tit, že sym­pa­ti­zu­je­te s nej­vět­ším padou­chem — a nej­zu­bo­že­něj­ší oběť se vám pro­ti­ví. Neza­po­mí­nej­te ale na to, že u této kni­hy nikdy neví­te jis­tě, kdo pod­vá­děl, kdo milo­val — a kdo koho sku­teč­ně zradil.

V živo­tě jsou zkrát­ka občas chví­le, kdy máte chuť něko­mu straš­li­vě ublí­žit… Tře­ba i nej­lep­ší­mu pří­te­li. Nebo ne?