Kni­ha při­ná­ší auten­tic­ký záznam živo­ta rom­ské­ho chlap­ce, poz­dě­ji tee­nage­ra, ale již z pohle­du dospě­lé­ho vypra­vě­če. Autor vzpo­mí­ná na nespou­ta­né dět­ství, kte­ré pro­žil hra­ním ven­ku i povin­nost­mi v rodi­ně, na uči­liš­tě, prv­ní lás­ky, svou hudeb­ní kape­lu, prá­ci stree­twor­ke­ra a cha­ri­ta­tiv­ní čin­nost pro uprch­lic­ký tábor Konik v Jugo­slá­vii. Sjed­no­cu­jí­cím prv­kem jeho živo­ta byla inte­gra­ce. Sna­žil se zapad­nout a vyhnout se pro­blé­mům, vždy však nara­zil na něko­ho, kdo mu jas­ně nazna­čil, že kvů­li rom­ské­mu půvo­du nemůže. 

Auto­bi­o­gra­fie nabí­zí mno­hem více než stro­hé zachy­ce­ní vzpo­mí­nek. Při­chá­zí v podo­bě lite­rár­ně plno­hod­not­né­ho tex­tu. Ban­ga bez sen­ti­men­tu, někdy až mra­zi­vě vtip­ně a s vel­kou mírou nad­sáz­ky popi­su­je udá­los­ti, kte­ré zažil pře­de­vším pro­to, že je Rom. Odha­lu­je všu­dypří­tom­ný rasis­mus, šika­nu od spo­lu­žá­ků a dis­kri­mi­na­ci ze stra­ny uči­te­lů i poli­cie, život ve spo­leč­nos­ti, jež pře­dem odsou­di­la Romy svý­mi raso­vý­mi před­sud­ky k živo­tu na okraji.

Pasá­že, v nichž nespra­ve­dl­nost při­chá­zí ze všech stran, vzbu­zu­jí ve čte­ná­ři tou­hu po odpla­tě. Ban­ga je pou­ze s iro­nic­kým nad­hle­dem ohod­no­tí a jde dál. Je nad­mí­ru jas­né, že autor je navzdo­ry nepří­z­ni osu­du povzne­sen nad pří­ko­ří, kte­rá se mu sta­la. Memoá­ry nepů­so­bí jako vyři­zo­vá­ní si účtů s minu­los­tí. Ban­ga nechce, aby se na bez­prá­ví zapo­mně­lo, ale netr­pí sebe­lí­tos­tí. Ve všech ohle­dech je pro něj nej­dů­le­ži­těj­ší člo­věk jako jedi­nec: „Sku­teč­ná ces­ta ven je být indi­vi­du­a­li­ta, a jest­li mě chce někdo vidět dřív jako Roma než Patri­ka, tak je to jeho pro­blém, ne můj.“ 

Sku­teč­ná ces­ta ven je nad­sáz­kou napě­cho­va­ný živo­to­pis plný roz­to­div­ných his­to­rek s hra­ba­lov­ský­mi hrdi­ny. Může­te ho brát jako soci­ál­ní son­du nebo jako vhled do nit­ra hlav­ní­ho hrdi­ny, ale pře­de­vším jako lite­rár­ní dílo, kte­ré by vám nemě­lo uniknout.